Rodina Sopránů

Bez okolků můžu říci, že tohle a Bratrstvo neohrožených jsou mé dvě naprosto nejoblíbenější televizní série. Fakt, že za oběma stojí televizní stanice HBO hovoří za vše. Má oblíbenost Rodiny Sopránů sahá dokonce tak vysoko, že jej jako celek řadím výše než celovečerní filmy Road to Perdition, Kmotr či Scorseseho výtvory. Charaktery jsou propracovány do nejmenších detailů, prakticky není jediná hlavní postava, kterou si divák oblíbí méně než ty ostatní. Tony, Paulie, Silvio, Chris či Bobby, ti všichni vypadají přesně tak, jak si většina z náš současné mafiány představuje (nedivil bych se, kdyby se od skutečnosti lišili jen minimálně). To, že se celý děj odehrává v současnosti je možná další z důvodů, proč jej řadím výše než dříve zmíněné filmy. Je to něco nového a neokoukaného. Veliká škoda, že seriál po šesté sérii skončil, jedna z mála výjimek, která si udržela vysokou kvalitu tak dlouho. Bravo a smekám Davidu Chaseovi za brilantní dílo, které si pouštím znovu a znovu. (05.10.2008)

Sopranos jsou pro mě zjevením a absolutně srdeční záležitostí. Síla Sopránů leží v jejich dokonalém vývoji postav a nedrhnoucímu scénáři, sledovat cestičky prohry a výhry postav je zde obrovsky reálné a zábavné. Absolutní gigant všech hereckých výkonů je pak hlavní role Tonyho Soprana (Gandolfini) – zkoušeného a nevyrovnaného, stíhaného záchvaty vzteku a úzkosti, milujícího i lehkovážného manžela a ometače kurviček a hlavně obdařeného charismatem nadopovaného buvola. Tony však rozhodně není sám a postavy kolem něj jsou skvělým mixem figurek italských mafiánů v šusťákových oblecích a dámiček co na ně doma čekají, oprašují drahé šperky a odplavují sobeckost v chlastu a povrchnosti, opět vše skvěle zahráno a hlavně bez přehnaného pitvoření, každá postava je důležitá a má svoje místo. Seriál jako tento nelze hodnotit po jednom či pár dílech, protože až v celku vynikne jeho síla. Nejsilnější jsou vypjaté okamžiky, které se zde dějí jakoby nic, to nejde popsat bez spoilerů, ale například vražda jedné z nejdůležitějších postav se tu stane jen tak a je konec a na Vás to má strašně silný dopad. Jednotlivé epizody nemají výraznou sílu zaujmout bez znalosti postav a spletitého příběhu. Jediná a dost možná neoprávněná výtka směřuje k jakési neochotě Sopránů k přístupnosti i pro náhodného diváka. Rozhodně se jedná o něco co mohu označit za téměř dokonalé a pro mě osobně nejlepší seriálové drama vůbec - nojo nemůžu na to ani trochu plivnout:). 99% (13.02.2008)

(100%) Chlapi byli chlapi, práce byla práce, děvky byly děvky, feny trefily do kuchyně, doutníky byly zdravý, zrada se neodpouštěla, s azbestem se moc nenadělalo, matkám zmrzačených synů se posílaly kytky, když někdo zmizel tak prostě zmizel. Rozepsal bych se víc, ale bojim se, že bych znenadání skončil uprostřed nedokončený (29.07.2018)

Jakožto fanoušek organizovaného zločinu v (nejen) kinematografické podobě tomuhle seriálu tleskám. Rodina Sopránů podobně jako jiné snímky odkazuje nejen k reálné historii (a konkrétním osobnostem) organizovaného zločinu především v Americe, ale často jsou zde komentovány i gangsterské a mafiánské filmy. Seriál tak jako kdyby reflektoval pozici a význam žánrů gangsterského a mafiánského filmu a jejich reprezentantů ve „skutečném“ světě soudobé zločinnosti. Nehledě na působivý obraz dnešního obyčejného mafiána a jeho běžného života a problémů. (28.01.2010)

Mafiánský seriál v moderním období, který musí každý povinně vidět. Není to jako většina gangsterských filmů nebo seriálů. Přišlo mi, že tady nejsou byznys a války tou nejvíc nejzákladnější věcí. Nesmírně zajímavé jsou ty příběhy osobních problémů úplně všech postav. Často jsem se reálně cítil, jako kdybych byl opravdu u toho, jako kdybych byl součástí celé famílie. Anthonyho Soprana jako bosse si užijete s největší parádou. Pupkáč s doutníkem, humorista, nezná slitování a milovaný otec. Herec Gandolfini jeho roli zvládl tak dokonale, že když se pořádně naštval, tak i já jsem (beze srandy) měl z něho opravdu strach. Ty jeho hádky s rodinou nebo někdy dělat radost dětem je opravdu nádherná záležitost. Takový to, že v něm vidíte největší zrůdu, ale uvnitř udělá pro rodinu cokoliv. Ovšem není to jenom o něm. Všechny charaktery kolem něho jsou nesmírně sympatičtí. Lokace jsou taky parádní. Klub Bada Bing má tak nesmírně nádherný svlečny, že nebudete kolikrát věřit vlastním očím. Musím říct, že než se na to budete chtít podívat, rozhodně doporučuji zhlédnout co nejvíc mafiánských filmů. Protože snad v každém třetím díle je narážka na nějaký starší snímek. Černý humor si tady taky nespočetněkrát užijete. Jediné, co mě trochu mrzí, tak po skončení seriálu pár důležitých otázek zůstalo nezodpovězené. Sedmou řadu bych uvítal s otevřenou náručí. (21.10.2019)