A co všechny ty ženy
-
För att inte tala om alla dessa kvinnor
-
Now About These Women
Komedie
Švédsko, 1964, 80 min
Režie:
Ingmar BergmanObsah
-
Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velikým umělecem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém živote tak bude plná pikantních historek. (oficiální text distributora)
Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velikým umělecem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém živote tak bude plná pikantních historek. Komentáře uživatelů k filmu (23)
-
gudaulin
Na téhle rádoby komedii je dobře patrné, jak hodnotitele ovlivňuje známé a vysoce ceněné jméno režiséra. Kdyby byl pod podobným snímkem podepsán neznámý režisér, měl by zcela jistě film méně než 50% hodnocení a možná by se pohyboval kolem 40 %. Je to totiž bezkonkurenčně nejslabší film, jaký jsem od Bergmana zatím viděl. Komedie, která má sice slibný námět, ale vyloženě slabé zpracování. Jednoduše není k smíchu. Pokud má být nejhumornějším místem věta, že viloncelistka musí především umět roztáhnout nohy, pak je to průšvih. Ve filmu se objevují pokusy o napodobení klasické francouzské frašky a americké grotesky, ale všechno to jde do prázdna. Je to ovlivněné divadelní manýrou, dialogy jsou bez nápadu a tam, kde by měl být vtip, se vyskytuje jen křeč. Celkový dojem: 25 %.(21.1.2009)
-
Fingon
Totální úlet aneb odvázaná crazy komedie, u které se sice nebudete smát tak často jako např. u What's new, Pussycat, ale rozhodně doporučuji - Bergman úplně jinak, než ho znáte.(14.4.2008)
-
fauxthum
Do teď jsem myslel, že Bergmana „znám“. Nezralá parafráze Felliniho? – pche! Tohle má s Felliniho stylem společného asi tolik, co raný Woody Allen s Emirem Kusturicou. Bergmanovo „divadlo“ asi nikde jinde nebylo tak vtipné a hravé, jako tady (pokud bylo, upozorněte mne prosím, rád bych to viděl). Bergman natočil mezi introspektivním obrazovým perfekcionismem v Mlčení a introspektivním obrazovým perfekcionismem v Personě extravertní avantgardní krásně vypointovanou a přesvědčivě vtipnou divadelní hříčku. Ještě bych rád dodal, že herecký rozptyl Jarla Kulleho rozhodně zaslouží uznání.(9.3.2009)
-
Rosana
Úchylný jak Pasolini, až jsem se divila, že koukám na Bergmana.(1.4.2009)
-
amirgal
Cornelius: "Mimochodem, četl mistr mou skladbu? ... Bylo by skvělé, kdyby ji interpretoval." Jilker: "Ty interpretuješ jeho a on tebe?" Cornelius: "Interpretův vztah k interpetovanému." Jilker: "A najdete se nakonec?" Cornelius: "Cože?" _____Cornelius (Jarl Kulle) jako prototyp kritika-životopisce-darmošlapa, který se přiživuje skandálními životopisy známých hudebníků a skladatelů - toto byla jedna z nejlepších komedií, které jsem v životě viděla, přičemž beze studu dodávám, že jsem se smála tak, až mi tekly slzy z očí, a to nejsem příznivcem velkých komediálních šarád ani grotesek. _____Absurdní, gradující scény ztvárněné dokonalým pohybovým herectvím a mimickým rozsahem Jarla Kulleho (myslím, že tady hravě překonal Petera Sellerse, kdo viděl jistě ví, proč je srovnávám :-), které končí groteskně v uzším smyslu slova - ale především jde o vynikající scénář. Ironizující komedie o kriticích, životopiscích, impresáriích, umělcích (ale jen o těch s aureolou :-) a jejich milenkách. ______Cornelius plačtivě šeptá nad rakví mistra: "Co je to genialita?" Mistr ze záhrobí rázně odpovídá: "Genialita? - Schopnost přimět kritika změnit názor!" _____ Vivat Cornelius! Vivat Bergman! Vivat Kulle! _____ P.S. Nerozumím tomu, co má podle některých zde, tenhle film společného s Fellinim. Bergman - to je rozdílná optika, jiná filozofie, odlišná estetika ...(10.3.2009)
-
GilEstel
Film dotýkající se grotesky, muzikálu a komorního dramatu. Tu komedii sem v tom příliš neviděl. Asi jsem nebyl naladěn na stejné vlně jako Bergman nebo někteří, kteří dávali 5 hvězd. Film se částečně může prezentovat i jako výtvarné dílo. Občasná změna barev ze syté pestrosti do sépiových retroodstínů a jednotlivé místnosti paláce jako chrámy moderního umění. To ale nejsou věci, kvůli kterým bych sledoval film. Ústřední postava violoncellisty je vyobrazena (vlastně není) jako téměř nadpřirozená bytost, ke které všichni vzhlížejí a uctívají ji. Nikdo vlastně neví, proč tomu tak je. Taková bezmezná úcta. Jeho hudba je zákonem. Dalo by se říci, že on je pastýř a hudba písmo svaté. Jeho ovečky (manželky a milenky) jsou součástí tohoto abstraktního mikrosvěta. Jsou srozuměny s tím, že hudba a jejích pán je na prvním místě a pak teprve přijdou na řadu ony. Jediný, kdo toto náboženství neuznává, je literární kritik Cornelius. On je vlastně narušitelem a rozvracečem tohoto harmonického světa. Přichází kvůli nicotné primitivní touze zisku životopisu slavného umělce. Tím, že on jediný může zvěčnit samotné božství hudebníkovo sepsáním pamětí, z něj činí prvního mezi rovnými a tudíž nadřazeného ženám žijících v domě pána. Stává se z něj ďábel pokušitel. Postupně svede ženy na zcestí, aby pak v samotném závěru začal pokoušet samotného mesiáše. I on podléhá. Za cenu zaznamenání života z ruky literárního kritika, zrazuje své učení (hudbu) tím, že chce zahrát vlastní skladbu ďáblovu (novináře Cornelia). Jediná a nejvěrnější mesiášova favoritka, chce dodržet svou starou přísahu a je připravena ho zastřelit dříve, než zničí hudbu. Není toho ale třeba. Ruka umělcova, držíc smyčec, se sama zastavuje. Mistr violoncellista sám padá mrtev. I seběhne se brzy celá rodinka pastýřova, aby uctila jeho památku a vyslechla si pravdu o životě svého pána z pera ruky novináře. V ostudné hádce o výkladu božství umělcova nakonec tento projekt životopisu končí v propadlišti dříve, než mohl být vůbec vysloven. Nyní přichází nový umělec. Mladý talentovaný hudebník. Nová modla, ke které dívky budou vzhlížet. Nový smysl jejich života. Jen on dokáže udržet víru při životě. Na starého mistra si již nikdo nevzpomene. Ani na jeho životopis. …... Vskutku zajímavá Bergmanova úvaha a hraní si se symboly náboženství, umění a společenského života. Postava violoncellisty nechává v lecčems vzpomenout postavu Advokáta z Wellesova (Kafkova) PROCESU. Abstraktní mikrosvět a v něm jeho guru. Zde byla abstraktnost posílena neexistencí jeho obrazu. Jediné, co divák pozná, je jeho hudba a obdiv okolí. Dávám 4 hvězdy, ale Wellesův film mě zaujal víc. O tu výtvarnou uměleckost zase tolik nestojím. 70%(4.1.2011)
-
Jansen
Geniální hříčka. Tak stejný, a přesto jiný… (Bergman!?:)(9.4.2011)
-
kobejn
komedie od bergmana je jako drama od allena, dá se to přežít, ale lepší je, když se každej drží svýho kopyta.(6.5.2009)
-
Jim_Beam
No nevím, nevím. Nepřišlo mi to moc povedené. Některé gagy celkem fajn, jiné méně, ať už ale byly dobré či špatné, bylo jich jako šafránu, což je s ohledem na komediální žánr stylizovaný do grotesky, dost velký nedostatek... A zesměšnění pisálků, kteří neumí nic, ale přesto se snaží dělat mnoho, často i to, co neumí opravdu dokonale, je sice slušný nápad, ale způsob, jakým byl prezentován, mi přišel umělý a hlavně nudný.(1.12.2008)
-
L_O_U_S
Každý by chtěl být zanesen do věčné paměti lidstva - od obyčejného sluhy, který nechá životopisce v klidu zaznamenat právě přerušený románek s Mistrovou milenkou, po Mistra samotného, který je jako instrumentalista, na něhož si po letech už nikdo nevzpomene, pro vydání svého životopisu schopen udělat cokoliv - třeba i interpretovat zhůvěřilost jménem "Rybí sen". Jinak mám pocit, že si Bergman tak trochu střílí sám ze sebe - "cenzurovaná" scéna, "nesymbolický" ohňostroj. (657., 12. VII. 2011)(12.7.2011)
-
Endyis
Vůbec s Vámi většinou nesouhlasím. Nechápu to nízké hodnocení, pravděpodobně spousta lidí koukala na úplně jiný film. Já jsem viděl příjemnou a vkusně natočenou komickou fresku ve stylu Felliniho s velmi inteligentní myšlenkou. Jasně není to ještě klasická bergmanovská kompozice, ale tím lépe, jelikož Bergman svou filmografií dokázal, že ať natočí cokoliv, má to koule. 85% Btw.: Abych doplnil proč zde danou věc srovnávám s Fellinim. Neměl jsem rozhodně namysli fylosofii a pohled obou režisérů, jenž jsou určitě každý velmi rozdílní (ovšem ne zas až tak!). Ovšem co se výrazových prostředků týče, tak tento film se opravdu více podobá tvorbě Felliniho (jak barvy a obrazovost, tak i určitá dějová stylizaci, která je v takovým lehce snovým dochu) než ostatní Bergmanovy obrazová psychologická dramata. Kdo viděl Gigner a Fred ví. Gadaulin: Ty a tobě podobní uživatelé už by si sakra měli jednou provždy uvědomit, že pokud se něco nelíbí jim, nemusí se nutně nelíbit celému světu...(23.2.2009)
-
Flooyden
Bergman už natočil lepší filmy, vlastně skoro všechny jeho filmy jsou lepší než tahle fraška. Na druhou stranu i komedií mířil k celkem závažnému sdělení, které se mu dle mého názoru povedlo komunikovat: pokud je někdo muzikant, má hovořit pouze jeho hudba (proto cellistu za celý film nespatříme); a okolí (kritik a kritika určitě) jeví nejmenší zájem právě o hudbu samotnou. Bergman se tu potkává s Kunderovou Nesmrtelností a řadou dalších děl, které promlouvají o ambivalentním vztahu "umělec a dílo"... Na čisté 4* to sice není, ale když fraška, tak se vším všudy:-)(3.12.2008)
-
mortak
Pro můzy je každý umělec, kterého obletují, stejný, a přesto jiný. Dávají se mu ale jen do té doby, než podlehne kritikům, kteří se mu snaží vnutit svoje pojetí umění, ukrást mu jeho můzy a na oplátku mu slibují nesmrtelnost. Pak si najdou nového. Vulgární kritikův projev (zpěv, chlípnost, přehnaná gesta) a jeho nemotornost kontrastuje s harmonií mistrovy hudby. Vůbec mě celý film, od herecké stylizace, přes postoj ke kritikům, až k barevnému ladění, připomněl Petra Lebla a jeho inscenace v Divadle Na Zábradlí. Jen mě vadí nevyhraněnost můz, které vyjadřují jak historické divadelní typy, tak i skutečné herečky. Je těžké je nějak rozklíčovat.(28.5.2009)
-
zette
Ac mam Bergmana moc rad, stylizace a zpracovani v tomto snimku mi vubec nesedla.(30.5.2009)
-
I.AM.NOT
Nejsem znalec Bergmanovy tvorby a tak pro mě A co všechny ty ženy bylo velké překvapení, protože neobsahuje prvky Bergmana na které jsem zvyklý, až na komorní atmosféru. Bergmanova komedie s prvky grotesky má však asi jinou hodnotu a tím pevné místo v Bergmanově tvorbě, myslím totiž, že Bergman zdařile zparodoval sám sebe ("Ohňostroj neberte symbolicky") a tím ukazál, že možná neumí točit komedii, ale že není jen depresivní tajemný chlapík.(28.12.2010)
-
Block
Takový nepovedený Fellini po Bergmanovsku.(27.12.2008)
-
Joski
Bergmanovi komedialna forma nesedi. Je skor absolutny majster dramy. I ked niektore divadelne prvky su vcelku fajn poriesene.(26.3.2009)
-
bery71
Komedie to asi je, ale vtipem je celý film a postavy v něm. Rozhodně se nejedná o film, u kterého se budete nahlas smát. Bergmanovsky kvalitní režie se ale ani v komedii neschová. Je nutno podotknout, že tento snímek je vhodný spíše pro Bergmanovi znalce či obdivovatele (a za znalce se opravdu nepovažuji), kteří se chtějí podívat na jeho bláznivý filmový úlet - ostatní (ti co se chtěli smát) budou zklamáni.(23.6.2009)
-
tomtomtoma
Vtipná inteligentní komedie. A dobrá hudba. Komedie s erotickým nábojem, jako obvykle s vtipným dialogem a trochou tajemna (Mistr Felix není nikde ukázán, i když je film jen o něm). A potvrdilo se mi, že kritiky se stávají lidé toužící po vlastní tvorbě, ale bez nadání a schopností. Že by proto ta zášť? V hlavní roli kritika Cornelia ztvárnil Jari Kulle. A je obklopen spoustou krásných žen mistra jako je Bibi Andersson, Harriet Andersson, Eva Dahlebeck a další.(3.6.2009)
-
LeoH
Ze začátku to působilo jako afektovaná snaha profesionálního tragéda o jakýsi nevtipný vykonstruovaný humor, pak se to buď rozjelo nebo jsme si se ženou zvykli, každopádně druhé dvě třetiny filmu jsme se celkem příjemně bavili a místy zvážněli a na konci žena povídá: „No co, vlastně takový normální Bergman.“ A měla jako vždycky pravdu. Nepovedený Fellini? Kdepak. Když tak vzdálený předek Picassových dobrodružství. Ale zase 24 hodin po projekci už toho ve mně moc nezůstalo.(8.1.2011)
