poster

Večer kejklířů

  • Švédsko

    Gycklarnas afton

  • slovenský

    Večer kaukliarov

  • anglický

    Naked Night, The

  • anglický

    Sawdust and Tinsel

Drama

Švédsko, 1953, 93 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kostýmy:

Mago
(další profese)
  • RHK

    Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(9.12.2009)

  • troufalka
    *****

    Večer kejklířů opět zavání potem, dřinou - drsnou člověčinou, odhaluje vnitřní postoje staršího muže, který je nejistý jak ve své existenci, tak i ve vztahu k mladší partnerce. Tuto linii vnímám jako rozvinutější než pomyslný souboj mezi divadlem a cirkusem.(10.5.2016)

  • Jenni
    *****

    Motto: "Někteří majitelé cirkusů jsou neskutečně bohatí. Mají domy, diamanty, automobily. Ovšem... v Americe." Náhlédnutí do kočovného života cirkusu Alberti, výslovně principála Alberta a všech těch jeho žen (tu nejdůležitější hraje Harriet Anderssonová), můžeš brát co Bergmanův mezník, kterým položil základy své další tvorby. Na první pohled je to normální příběh (utrmácený cirkus směřuje do města, kde uspořádá večerní představení; předtím však musí být zavrhnut Albertův úmysl připojit se k tamější někdější manželce Agdě, jakož i obdobná choutka Albertovy nynější manželky Anny), ovšem příběh ne tak ledajký. Stejně jako Sedmá pečeť a Lesní jahody je plný symboliky, do níž Bergman halí své vlastní (tentokrát milostné) problémy. Agda je ve skutečnosti Bergmanova manželka Gun a milenka Harriet hraje milenku Harriet. Bergman píše: "Nad naším vztahem se stahovaly mraky: démoni mé retrospektivní žarlivosti ho otrávili. Přestěhoval jsem se do malého hotýlku v nejvyšším patře Söderského divadla... Tam jsem v záchvatu neobyčejně silné misantropie napsal film, který jsem pokřtil na Večer kejklířů." Jako vždy se však tomuhle syčákovi daří mnohem více. Četl jsem, že Večer kejklířů je jakási antibajka, kde místo zvířat chovajících se jako lidi se lidi chovají jako zvířata. Svět putujících maringotek je také velkou alegorií života, mimo nějž je jenom smrtelný únik v podobě živobytí Agdina ("Pro mě je to naplnění" - "Pro mě je to prázdnota.") nebo hněvivá nenávist falešného Franse. Život je opravdu stezka mezi smrtí a ďáblem. A jít po ní dál je skutečným happyendem. Taky bych se často chtěl proměnit v plod, vlezl si do břicha a tam v klidu spal tvrdě a mírumilovně jako by mě někdo houpal v kolébce. Byl bych menším a menším, až by ze mě bylo jenom zrníčko a nakonec bych zmizel úplně. Jenomže na to je vždycky ještě čas. Asociace: Silnice, Sedmá pečeť, Lesní jahody(20.5.2013)

  • Marigold
    *****

    Intenzivní a nemilosrdná studie ponížení i obraz pokřivenosti charakteru varietních umělců a dalších příštipkářů. Zchudlý cirkusák Alfréd musí trpět ústrky a výsměch od podobně směšných a ponížených herců, kteří přehrávají samotnou pokleslost. Váha a intenzita obrazu je maximální, výběr hereckých typů precizně vázaný na expresivitu. Ponížení a zhnusení, podlézavost, neschopnost zakotvit a sejmout masku, jakkoli je role marnivá a odporná... velmi intenzivních 93 minut absolutně soustředěné filmové matérie. Ani krok stranou.(22.10.2008)

  • kyselina
    ***

    Ne že by to byl špatný film, ale Bergman se zatím vždycky zmohl na lepší. Dal nám nahlédnout do jakéhosi milostného trojúhelníků, mezi cirkusáky a jejich způsoby řešení problémů.(12.2.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace