Le Corbeau
The Raven
Le Corbeau
Režie:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Nicolas HayerHudba:
Tony AubinHrají:
Pierre Fresnay, Ginette Leclerc, Micheline Francey, Héléna Manson, Jeanne Fusier-Gir, Pierre Larquey, Noël Roquevert, Pierre Bertin, Louis Seigner, Sylvie (více)Obsahy(1)
Malé provinční městečko St. Robin žije poklidným tichým životem do té doby, než jeho obyvatelé začnou dostávat anonymní dopisy podepsané pisatelem Havran. Jedním z prvních adresátů je doktor Germain, který má poměr s manželkou svého kolegy a nelegálně se věnuje potratům. Když jeden z Germainových pacientů spáchá sebevraždu, městem začne prorůstat atmosféra podezírání, nervozity, vzájemného obviňování a strachu...
Druhý film slavného režiséra Henri-Georgese Clouzota HAVRAN (Le corbeau) byl mistrovským dílem, k němuž si Clouzot sám napsal scénář (ve spolupráci s Louisem Chavancem), přičemž vycházel ze skutečného případu ze dvacátých let ve městě Tulle. Příběh prostoupený atmosférou podezření a strachu, v němž vynikají nelichotivé portréty obyvatel maloměsta, kde se moudrost provokativně snoubí s cynismem a nepřímo se v něm útočí i na církev, byl velmi silný a pečlivě realizovaný. Na jeho výsledku se podíleli slavní herci té doby jako Pierre Fresnay nebo Micheline Francey, zaujala i Ginette Leclerc v roli lékařovy milenky, poctivou práci odvedli ale i umělci v menších úlohách.
Film se natáčel na jaře 1943, exteriéry byly pořízeny ve městě Montfort L'Amaury nedaleko Paříže, premiéru měl 28. září 1943. Zaznamenal značný ohlas a okamžitě byl napaden jako nemorální. Titul vyprodukovala společnost Continental Film, která pracovala pod německým dohledem a osobně německý ministr propagandy Goebbels podporoval jeho distribuci v zahraničí, ale překvapivě německá společnost Tobis odmítla uvést film v Německu právě pro jeho příliš temné vyznění. Zatímco za války se náhled na HAVRANA odehrával pouze v mezích halasné kritiky a odmítání, po osvobození byl přímo zakázán. Mimo jiné proto, že levicoví kritici v něm viděli odkazy na Hitlerův Mein Kampf, ale především s ohledem na vlastní nelichotivou nedávnou historii, kdy anonymy a strach dotvářely atmosféru v okupované Francii.
(argenson)
Recenze (24)
Není divu, že se Francouzi na Clouzota po válce dívali skrze prsty. Poměry v malém francouzském městečku vykresluje s nestydatou jízlivostí. Na postavách mu nesejde, nikomu nestraní. Víceméně prohnilí jsou jeho perspektivou všichni (jen ženy trochu víc). Nebezpečným udavačem by mohl být prakticky kdokoliv. K odhalení skutečného pachatele se sice dobírá komicky velkou oklikou, ale detektivní linie je stejně podřazená té socio-kritické, poukazující na schopnost člověka zneužívat atmosféry strachu k páchání nejodpornějších zločinů. 75% ()
Zneklidňující drama o jazyce, který se obrátil proti lidem. Znesvěcené slovo, po desetiletí připravované o svou podstatu - jsoucnost - a nakonec se zvrátivší v neutichající hlučnou němotu nesouladných, neporozumivých promluv, zavládne v pravém rodném hnízdě své poskvrny, v maloměstě. V podobě lži, pomluvy či udání – ba v jejich pouhé možnosti – vytrvale rozkládá, vzdaluje a osamocuje všechny bytostně (a nevědomě) hladové po tom Slově pravém, integrujícím a vyjadřujícím. Povstává dav, „lidský hvozd, na jehož stromech visí ovoce smrti,“ jak napsal Ernest Hello již skoro o století dříve, věštící chmurný pád moderní epochy, z níž vymizelo posvátné mlčení a samota v Bohu. ()
Spočiatku sa to nejaví príliš vábne, dlhší rozbeh stráca na rytmike filmu, našťastie všetko zachraňuje kvalitná filmárčina. Akonáhle sa objaví prvý dopis, nastane zvrat plný nervozity, strachu a ¨podozrievania. Všetko okorenené duchaplnými dialógmi ( dokonca aj vtipnými ) speje k prekvapujúcemu koncu, kde záverečná scéna je priam ukážkou vyspelosti vo filmovom umení. ()
Nepřekonatelná zloba a zášť se skrývá v lidské duši. Problém se nejen nadhodí, ale i identifikuje. Způsobem, jenž je přesný a v měřítku mravního kodexu tehdejší kinematografie nesmírně odvážný. Clouzot udržuje napětí do doslova poslední minuty, nápomocni mu s budováním husté atmosféry nejsou jen skvělí herci, ale hlavně báječně noirová stínohra Nicolase Hayera. ()
Henri-Georges Clouzot patří k nejlepším francouzským režisérům, nikoli jen své doby ale celkově filmografie vůbec. Má styl, kterým dovede zaujmout, a je jedno, jestli je to thriller, kriminální film, nebo v podstatě čistý horor. Strhne diváka a pustí ho až na samotném konci, někdy ho zde skoro vyplivne. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (10)
- V periodiku Le Canard enchaîné sa pri opätovnom uvedení diela v roku 1957 kritici zhodli, že „film má drsnú, ťaživú a noirovú atmosféru“. Skrz viaceré rozbory sú v ňom potvrdené rysy raného filmu noir ako konzistentne pesimistické rozprávanie, pokrivená morálka, kontrastné svietenie a kríza mužskosti. (Biopler)
- Temne cynické rozprávanie, z ktorého cítiť pach smrti, sa stalo charakteristickým prvkom Clouzotovho svetonázoru. Vďaka tomu je film prijímaný ako emblém pre obdobie okupácie Francúzska. (Biopler)
- Scénář je založen na skutečném příběhu, který se odehrál v Tulle ve Francii ve 20. letech 20. století. (sator)
Související novinky
Noir Film Festival 2015 startuje již 20. 8.!
4 dny, 5 míst, 47 projekcí... Unikátní přehlídka filmů noir na hradě Křivoklát se blíží mílovými kroky! Třetí ročník festivalu, věnující se širšímu pojetí noirového fenoménu, startuje ve čtvrtek 20.… (více)
Reklama