Ďábelské ženy

Aj keď ide o slávny a oceňovaný (preceňovaný?) film, nemám najmenší problém ho považovať iba za mierne nadpriemernú kriminálku, ktorej dosť chýbala nielen hudba, ale aj atmosféra a nezachraňovali ju ani herecké výkony oboch predstaviteliek. Som rád, že som nevidel americký remake, ktorý je údajne o triedu horší. Nie som sklamaný, pretože sa na film dalo pozerať, ale očakávané nadšenie sa nedostavilo. (25.03.2019)

Na rok 1955 jsou Les Diaboliques velmi dobrým hororovým thrillerem, jehož zápletka je dnes již několikrát vykradenou klasikou, hodně lidem známou hlavně díky remaku s Sharon Stone a Isabelle Adjani. Tento snímek by byl téměř dokonalý, kdyby nebylo té možná opravdu zbytečné délky. Myslím, že by se to mohlo krásně vejít do hodiny a půl. No nevadí, stejně jsem se nenudil a docela dobře se bavil. Jde o hororovou klasiku, kterou by si nikdo neměl nechat ujít, i když z dnešního pohledu už není zápletka tak překvapivá jako dřív. (22.06.2012)

Posledních deset minut čistokrevného hororu hravě strčí do kapsy celý zbytek snímku, který želbohu má i svá hluchá místa. Zejména v první půli, tedy než se napustí vana, se vše poněkud vleče. Navíc onen milostný trojúhelník mi přišel stejně pravděpodobný jako soužití pejska a kočičky od pana Čapka. Jakmile si však Michel Delasalle přihne z láhve jemně ochucené whisky, počnou se dít podivuhodné věci a příběh se rozjede na plné obrátky. Přibývá záhadných událostí a atmosféra houstne, až přijde již zmiňované fantastické finále korunované nejednoznačnou pointou, která báječně stvrzuje název filmu. (10.05.2015)

Teda, takú manželku ani milenku by som nechcel, ale zase na druhú stranu si za všetko mohol hlavný hrdina sám. Škoda, že som kedysi videl remake tohto filmu (Diabolská pasca, 1996), pointa a rozuzlenie príbehu mi preto boli už od začiatku známe. A práve to je na filme to najlepšie, nečakané rozuzlenie nad ktorým si divák povie - wau, super premyslený plán. Našťastie ma film prekvapil aj sympatickým výkonom oboch herečiek a príjemnou temnou noir atmosférou, ktorá ďaleko prevyšuje remakovú záležitosť. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (14.10.2015)

Pomalé, jak svetr od babičky kousavé, podmanivé tempo ve filmu, který působí jako kdyby Hitchcock adaptoval povídku Edgara A. Poea. A možná historicky první oficiální odsouzení spoilerů ve filmu, jehož děj neradno popisovat, pročež se toho vyvaruji úplně. Co se celkových dojmů týče, můžu vám ale bez výčitek svědomí říct, že jsem viděl jeden z nejnapínavějších psychothrillerů vůbec. Pravda, tento, ve své době vrchol kinematografie, sice dnešního diváka maličko (pokud je schopen docenit i jiné filmy než Avengers), či pořádně (jestliže není) znudí svou první půlkou, která se možná až zbytečně táhne, ale přesto jde o nadčasový kousek, který ani po šedesáti letech neztratil téměř nic ze svého kouzla. (24.03.2016)