Stupeur et tremblements
Strach a chvenie
Fear and Trembling
Fear and Trembling
Fear and Trembling
Obsahy(1)
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii. Romanticky snící mladá Belgičanka se navrací do Japonska - země svého narození - aby nalezla sebe sama v pro nás tolik záhadném a absurdním světě japonského obchodu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (144)
Křišťálový glóbus - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $126,684║Tržby Celosvetovo $2,302,000║ ()
„Už-už som chcela povedať niečo o japonsko-amerických vzťahoch počas vojny, ale radšej som si zahryzla do jazyka.“ Keby to záležalo na miestnych užívateľoch, žiadna knižka nie je nikdy sfilmovaná; toľko ´nesfilmovateľných knižiek´ („Parfum“, „Hannibal“, „Mandolína kapitána Corelliho“, všetko od Márqueza či Stratenej generácie) nevideli všetci spisovatelia sveta! Pritom práve knižky, ktoré sa javia byť ako ťažko sfilmovateľné, sú najlepšími adaptáciami. Pretože sú nimi v pravom zmysle slova. Nie otrockými prepismi, ktoré si vyžadujú malý až nulový vklad scenáristu... STRACH A CHVENIE je adaptáciou románu kontroverznej Amélie Nothombovej, ktorá je doma všade a nikde... hoci slovo román je v súvislosti s týmto drobným svetobežníkom so záľubou v klobúkoch zveličené (ešte som nečítal žiadny jej román, ktorý mal viac, ako sto strán, navyše rozmery sú maličké). V jednej vete sa nachádza to, na čo iní spisovatelia potrebujú desať trilógií. Autorka je opatrná až škodoradostná, keď sa má vyjadriť k filmu podľa svojej knižky (vraj keď videla Corneauov STRACH A CHVENIE, počas prvej hodiny ho nenávidela a druhú sa mu smiala). Ja som knižnú predlohu nečítal, ale ako spomínam na „Antikristu“ alebo „Catilinariu“, asi by som na jej mieste volil podobný prístup. Napriek tomu knižka je knižka a film je film a film STRACH A CHVENIE je majstrovským filmom. Nič nie je jednoduché ani komplikované. Dialógy a herecké výkony je radosť pozorovať. Snímke nechýbajú nothombovské šialenosti (tanec na nočných stoloch, prelet nad nočným mestom) ale najmä to, v čom je spisovateľka (narodila sa v Japonsku a po šikanovaní v japonskej firme získala doživotný pocit vydedenosti všade na svete), neprekonateľná: prehľad v medziľudských vzťahoch. Ostré, pichľavé, kruté, holé, zdrvujúce. Nothombová nie je spisovateľkou pre každého – to isté platí aj o tomto rozkošne tvrdohlavom filme, ktorý slečna Amélia tak pôvabne neznáša. ()
Moje počáteční pocity byly silně ambivalentní, ale ani ne po půlhodině se roplynuly a mohla jsem tak vidět jednu z nejzvláštnějších dramédií v poslední době. Dva rozdílné světy, dvě rozdílné kultury, dvě rozdílné ženy, každá s trochu jiným přístupem k zaměstnání, kdy jedna chtěla hlavně uplatnit své vzdělání a druhá toužila dosáhnout co nejvyššího stupínku v hierarchii firmy. Rozdílnost obou žen byla jasně vyjádřena metaforicky, například i v jejich vizuálním projevu. Jestliže si Alain Corneau přál, aby film byl originální a přitom působivý, tak se mu to rozhodně povedlo a já byla maximálně spokojená. Osobně jsem byla nadšená z vnitřních monologů hlavní představitelky, kterou hrála naprosto skvěle Sylvie Testud. Amelie to rozhodně neměla jednoduché a i kdyby jen polovina z toho co jsem viděla, byla pravdivá, tak před ní smekám i když předpokládám, že to v některých momentech bylo až příliš nadnesené. ()
Potěšilo, ale nenadchlo. Vzestup a pád mladé Belgičanky v japonské firmě je hořký, ale ovšem jako návod na pochopení japonské mentality je geniální. Trailer: http://www.cinemovies.fr/bande-annonce-1633-30484.html ()
Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) ()
Velice roztomilá hořká komedie nastavující zrcadlo (sic!) tradičnímu japonskému (a vůbec dálnovýchodnímu) způsobu myšlení. Ilustrace toho, proč do Japonska nikdy nejezdilo tolik turistů jako třeba do...no třeba do Francie. A po tomhle filmu se toho asi moc nezmění:) ()
Přiznám se, že jsem pod dojmem informací o filmu z doby jeho premiéry čekal něco trochu jiného, vzpomínám si, že v Japonsku měli po jeho uvedení do kin diváci řvát smíchy a považovali snímek za skvělou komedii. V tomto žánru je konec konců Strach a chvění zařazen i na CSFD. Ne, že by se ve snímku neobjevily absurdně komické momenty, ale humor je koncentrovaný spíš do podoby jízlivého sarkasmu a vyplývá opravdu z absurdity viděného. Ve skutečnosti jde spíš o místy docela nepříjemné absurdní drama o konfrontaci dvou kultur, když mladá Evropanka s plynnou znalostí japonštiny odejde do Japonska a nastoupí jako překladatelka a tlumočnice u velké japonské korporace. Shodou okolností u nás nedávno vyšla kniha Modrooký zaměstnanec japonské firmy Naila Murtagha, která pohled Amélie v podstatě potvrzuje, i když mužské zkušenosti jsou přece jen poněkud příjemnější. Japonská společnost je tradicionalistická a svázaná obrovským množstvím rituálů, takže je pro cizince prakticky nemožné se adaptovat. Podezírám sice Amélii Nothomb z určité snahy konflikty vyhrotit tak, aby v jejím románu vypadaly zajímavěji, ale v tom zásadním je její vyprávění určitě pravdivé. Spíš než o opravdu kvalitní film jde o film zajímavý a provokativní, navíc typově dobře obsazený. Sylvie Testud vypadá jako kombinace vyplašeného kuřátka a jehňátka odevzdaně kráčejícího na porážku a jakkoliv si ji nevybavím z žádného jiného filmu, tady se se svou rolí vypořádala víc než se ctí. Potíž ale v mém případě spočívá v neschopnosti ztotožnit se s její postavou a její motivací, protože soudný člověk by udělal čelem vzad už první den, kdy se u zaměstnavatele setká s koncentrovanou nevraživostí, blbstvím a agresivním mobbingem. Normální člověk by toho měl dost už za pár dní a nemarnil by celý rok svého života v prostředí plném nepřátelství a nepochopení. Zvlášť když disponuje takovým vzděláním a znalostmi, díky nimž by okamžitě sehnal prestižní zaměstnání u kterékoli světové firmy. Celkový dojem: 65 %. V téhle souvislosti je dobré připomenout, že japonská společnost trpí extrémně nízkou porodností, navíc je ekonomicky tak na výši, že řada málo prestižních zaměstnání nemůže být obsazena etnickými Japonci, takže do země přicházejí vedle Číňanů a Korejců taky slušné množství latinoameričanů, které ale japonská společnost integrovat v žádném případě nechce a neumí. ()
Ztraceno ve skladu (toaletních potřeb).. Dle tradice se má před císaře přistupovat se strachem a chvěním a pokud jste žena, rovnou nechte na recepci tokijské firmy Yumimoto i sebeúctu a drtivou většinu evropských pracovně-vztahových zvyklostí, neboť vás právě čeká po boku Sisyfa roční angažmá u velkého šutru. Ne nadarmo se říká, že mrav se liší krajem a zfilmovaná mandlově hořká autobiografie Amélie Nothomb vám dokáže vykouzlit trvalý úsměv na rtech i když k smíchu vlastně vůbec není.. ()
Hodně zvláštní a rozporuplný film, stejně jako hlavní hrdinka. ()
Výborná adaptácia ešte lepšej knižočky. Bohužiaľ sa na plátne stratilo pár skvelých detailov z predlohy, ale Strach a chvenie stále zostáva filmom, ktorý má svoje kúzlo, atmosféru a dôveryhodnosť. Napriek tomu, že ide o malý príbeh, ktorý neobsahuje osudovú lásku, vraždu, romantiku či vojnu, do knihy aj do filmu sa môžete kedykoľvek ponoriť a nechať sa poučiť, rozveseliť alebo len tak si oddýchnuť. ()
Tohle šlo na tělo!! Měla jsem v Německu dvě nadřízené, jedna byla Japonka, druhá Němka. Obě ledově chladné jak sněhová bouře. Jako bych se v tom sama našla!! Amelie byla skvělá!! Kdo se nikdy nesetkal osobně s japonskou mentaitou, může jen nevěřícně kroutil hlavou nebo v jednom kuse zívat - nepochopí! Amálka se dopustila jedné malé chybičky - do Japonska jela hleda sama sebe, ale chyběla jí citlivost pro to křehké těžko pochopitelné, co je v Japonsku podstatné. Válčila statečně, leč zbytečně. Ale zato velmi zábavně a roztomile ... :o) ()
Zajímavé, leč ne komediální.!! Dramatický příběh ženy, která chce uspět v odlišné-"exotické" zemi. Velmi dobře natočeno. ()
Zase mi to až tak hluboké a objevné nepřišlo. Pár opravdu povedených komických situací a dialogů - stále o tomtéž: Japonci a Belgičané jsou si krajně nepodobní, přičemž Belgičané jsou pochopitelnější. Jenže je to celý film pořád stejné jen v různých obměnách. Nic víc se neděje, až k závěrečnému, že je nejlépe se k sobě moc nepřibližovat. ()
Tahle japonská Amélie má s tou francouzskou společného mnohem více, než se může na první pohled zdát. Kromě zasněné hrdinky to je zejména určitá stereotypizace dané země. Zatímco Amélie z Montmartru pracuje se stereotypy pozitivními, tak Strach a chvění využívá negativní náhled na Japonsko. Firemní hierarchie je zde dovedena až do absurdity, "divnost" zaměstnanců a odlišnosti mezi Evropany a Asiaty zdůrazňovány takřka nepřetržitě. Namísto nějaké práce se stereotypy zde tedy nastává jejich pouhé předložení a potvrzení. Japonci jsou divní, Belgičani fajn, tak co chtít víc... Shoda nastat nemůže, nejlepší je dva světy nekombinovat a kdo uteče vyhraje... A ano, film je to zábavný, ale tohle je poselství mi přijde až děsivé. ()
Dokonale vyvážená komédia s drámou. Páčilo sa mi, ako sa tieto dve zložky vzájomne dopĺňali čoho dôsledkom bola veľmi dobrá pútavosť a dokonalé prijatie hlavnej hrdinky, hlavne keď uvážime, že takmer celá dejová linka sa odohráva výhradne v kancelárskych priestoroch. A to nehovorím o veľa informáciach, ktoré divák prostredníctvom filmu dostane - perfektne vyobrazený kultúrny kontrast medzi Západom a Východom. S Améliou som prežíval jej prvotné nadšenie, jej trápenie aj jej šikanovanie, intenzívne a v každom smere. Jej priateľov si obľúbite, jej nepriateľov odsúdite a postavu Amélie si zamilujete. Pekná filmarina. 85/100 ()
V tomto filme nejde o šikanu, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. I napriek ostrej konfrontácii medzi Východom ( Kaori Tsuji) a Západom ( Sylvie Testud) , podstatnú myšlienku nachádzam v oddanosti a pokore, ktorá vedie až na vrchol- k vlastnému osvieteniu. A to sú hlavné atribúty BUDO, Cesty bojových umení, ktoré boli v tomto snímku znázornené ešte lepšie, ako v ktoromkoľvek karate muvie. Nádherne bolo ukázané, ako v nás ( Západ) prevažuje myslenie, kdežto na Východe stotožnenie sa s etikou a kodexom samurajov, čo sa miestami môže divákovi javiť ako opovrhnutie a krutosť.Nádherný film, ktorý má u mňa za plný počet. ()
Film natočený podle autobiografického románu Belgičanky Amélie Nothomb (knihu jsem nečetla, ale určitě by to bylo zajímavé počtení :)). Myslím, že film skvěle znázorňuje rozdíly mezi japonským a západním myšlením. V japonské firmě jsem sice nikdy nepracovala, ale jak tak Japonce znám, jejich chování vůči cizincům je zde znázorněno celkem přesně. Problém byl pro mě pouze ten, že film je brán spíše jako komedie, což samo o sobě není špatné, ale kvůli prvku komediálnosti se mi sem tam zdál kontrast mezi japonským a západním chováním trochu přehnaný, což následně může náš dojem z rozdílu v myšlení dvou kultur trochu překroutit. Takže i když některé konkrétní situace jsou znázorněny velmi dobře (pohled na pláč/přátelství/užívání japonštiny cizincem atd.), možná je to přece jen lepší brát s menší rezervou. Ohledně hodnocení jsem pak trochu nerozhodná. Na druhou stranu jsem se s filmem a hlavní hrdinkou docela ztotožnila (její "vylítávání" z okna nad vrcholky výškových budov v Tokiu jsem naprosto chápala :))~(4,3★)~ ()
Mám opravdu problém, kolik vlastně dát hvězdiček... Asi do půlky filmu mi film přišel dost nudný, opakovalo se pořád to samé, pak na mě ale začal působit ten tlak japonského prostředí, že jsem se chvílemi cítila i strašně ve stresu. Až ke konci mi došla absurdita celého příběhu, všechny ty myšlenky - vztahy mezi Japonci a Evropany, mezi Japonci samotnými, vztahy mezi lidmi jako takovými, zvláštní povaha té slečny, vůle vytrvat... Prostě - zvláštní. Za první půlku, která mě (narozdíl od ostatních) ani nepobavila však dávám jen ***. ()
Strach a chvenie je posledný film, ktorý som videl v kine Charlies pred jeho rekonštrukciou. Bolo to rande na slepo cez nejakú zoznamku. Film sa mi veľmi páčil, z rande nič nebolo. Aspoň som videl dobrý film. Nemyslel som si však, že sa Sylvie Testup so svojim zovňajškom šedej myšky dokáže tak medzinárodne presadiť a som rád, že som sa mýlil. Taktiež som začal prehodnocovať moje vtedajšie tendencie ísť pracovať na čas do zahraničia. ()