Vlk

Tedy žádná sláva. Tohle je přesně ten druh hororu, který mě nijak výrazně nezasáhl. K dispozici byli zajímaví herci, ale dohromady nepředvedli nic tak výjimečného, ale na vině je především necitlivá režie Mikea Nicholse, kterému se nepodařilo za celou dobu navodit hororovou atmosféru, a je dost znát, že to není žádný hororový specialista. A tak se film tak nějak nesnesitelně vlekl a ožíval ve scénách, kdy za úplňku Jack Nicholson absolvoval svou proměnu a ulovil i nějakou tu srnku v lese, pak zase nuda, a zase ta obvyklá proměna. A takhle se to střídalo, až do celkem ucházejícího finále, ale ani na okamžik to nebyl horor, ale film o chlápkovi, co se proměňuje ve vlkodlaka. 60% (07.02.2009)

Viděl jsem to dřív, měl jsem tu čtyři hvězdy... Podíval jsem se na to znovu tuhle - a ejhle: musím s hodnocením níž. Jo, film to není špatný, nakonec když vedle sebe hrají Nicholson a Pfeifferová, špatné to snad ani být nemůže, hláškuje se vtipně a finální rozuzlení je také bez chyby, ale děj je nepříjemně roztahaný, dost ředěný vodou, utahaný a strašně bez švihu. Což bohužel znamená, že když film nemá to správné tempo, nemůže mít ani atmosféru. A to je škoda. Moc tomu nepřidává ani Spader, jehož vlkodlak je k smíchu. Jenže jakej film o vlkodlakovi byl (kromě Lona Chaneye Jr. z roku 41) opravdu dobrej, atmosférickej a strašidelnej? Žádný, bohužel. A tady je to ošperkovaný o klasickou "popcornovou" devadesátkovou lovestory, která tehdy zabila spoustu dobrých námětů. A mimochodem, na tomto filmu je vidět, že i Jack Nicholson coby herec má svoje limity (za které nemůže): když na začátku, než ho vlčí geny začnou měnit, má představovat uťápnutého a neprůbojného outsidera, je jasně vidět, jak moc mu to nejde, jak moc je tou charismatickou, energií prýštící elektrárnou, takže nesebevědomého dobráka vlastně ani nemá šanci zahrát... (05.12.2014)

Jack Nicholson opět trochu jinak, ale jako vždy skvělý. VLK vlastně není úplně typický horor, ale určité prvky tohoto žánru v sobě ukrývá. A stejně tak romantiky, mystiky a určité originality, to především. Podmanivá Morriconeho hudba dodává ten správný říz, Spader je slizký záporák a noční scény vypadají díky svícení fantasticky. Já na tento kousek nedám nikdy dopustit. Můžu tedy dát jiné hodnocení? Navíc, když ve filmu hraje můj mimořádně oblíbený herec? (22.11.2009)

Problémom filmu je jeho veľká žánrová neurčitosť. Prístupom iného režiséra by sa istotne jednalo o horor, ,,Vlk" ním však nie je a nemožno ho označiť ani za triler, ale skôr za napínavý romantický film. Rovnako by ma zaujímalo, na čo sa to vlastne Nicholson a Spader menili? Vlkmi rozhodne neboli a ako vlkolaci by mali pôsobiť hroznejšie. Ku prospechu celku nie je, že sa príbeh priveľmi komplikuje a zamotáva, vedľajšia zápletka častokrát dostáva viac priestoru ako tá hlavná, čo sa podpisuje pod miestami nezáživný a horšie sledovateľný výsledok. Ako-tak nápomocnou je aspoň Morriconeho hudba dostávajúca rozprávanie do netradičných sfér. Ak by sa skúsený režisér neutápal v nejednoznačnosti, výsledkom by mohol byť netradičný filmový zážitok. (28.08.2008)

Člověk by řekl, že má M.Pfeiffer smůlu na chlapy, když se jí pořád mění na vlky.. Nadprůměrný thriller s romantickými prvky, kde si Nicholson při natáčení scény zakousnutí srnky musel připadat jako Lugosi v souboji s chobotnicí.. Zapamatování hodnou scénou s možným využitím v praxi budiž Jack a jeho nerespektování funkce pisoáru: „I'm just marking my territory..“ (29.08.2008)