Miluji tě k sežrání
-
Trouble Every Day
Horor / Thriller / Drama
Francie / Německo / Japonsko, 2001, 101 min
Režie:
Claire DenisObsah
-
Pan doktor Shane Brown se před nedávnem oženil a právě se svou manželkou June vyrážejí na svatební cestu do Paříže. Nutno podotknout, že paní Brownová vůbec netuší, koho že si to vlastně vzala. Její muž kdysi pracoval na lékařském výzkumu sexuálních úchylek spojených s kanibalizmem a bohužel se na něm experiment, jehož byl svědkem, velmi podepsal. (oficiální text distributora)
Pan doktor Shane Brown se před nedávnem oženil a právě se svou manželkou June vyrážejí na svatební cestu do Paříže. Nutno podotknout, že paní Brownová vůbec netuší, koho že si to vlastně vzala. Její muž kdysi pracoval na lékařském výzkumu sexuálních úchylek spojených s kanibalizmem a bohužel se na něm experiment, jehož byl svědkem, velmi podepsal. Komentáře uživatelů k filmu (103)
-
tron
Najhoršie na tejto snímke vôbec nie je jej kvázi kontroverzná škandalóznosť, ale nuda. Pooomaly plynúci plytký dej, nesympatické postavy, čudná ošarpaná atmosféra polovičato zaspatého delíriového splínu a sex s krvou prvých päťdesiat minút nikde.(6.4.2006)
-
B!shop
Dlouho jsem skouknuti tohohle filmu odkladal, a ted, kdyz jsem ho videl, tak muzu rict, ze kdybych se na nej nepodival, o nic bych neprisel. V podstate to je pekne nudnej film o nicem. Skoro bez dialogu hodinu a pul sledujete jak nekdo nekam jde, pak kouka, jde zas jinam atd. Herci jsou neskutecne toporni, zraci sceny tam sice jsou, ale nenazval bych to zraci, v podstate tam nejdriv zenska a pak chlap soulozi a toho druhyho kousnou, zenska do krku, chlap mezi nohy, a to je vse. Ale porad lepsi nez sledovat jak furt nekdo nekde bez smyslu chodi. Zaver je rovnez debilni, takze tu hvezdicku davam jen za ty dve i kdyz hodne slaby, tak aspon nenudici sceny a za ty nahy zensky.(27.2.2005)
-
charlosina
odpad!No co tohle bylo za slátaninu? Děj otřesný, nějaký experiment či co, který očividně neuspěl a dvě naprosto nechutné scény, kdy jeden během sexu požírá druhého. A ten český název?? No ještě že ta obálka dává najevo, že tady o nějaké city absolutně nejde, zato žerou se tu krutě. // Nebudu se tvářit, že jsem byla zaujata výplodem uznávané režisérky Claire Denis, ani že jsem objevila krásu její výpovědi ve vnitřnostech aktérů, když ve skutečnosti jsem tím byla spíše znechucena. Asi tomu nerozumím, ale tuhle brutální poetiku já zkrátka nedokážu číst.(13.1.2008)
-
Dadel
Co to proboha bylo? To by neuspělo ani jako cvičení na FAMU. Celý film se neděje vůbec, ale opravdu vůbec nic a ke konci dvě údajně kontroverzní (a velmi krátké) "žrací" scény, na kterých měl zřejmě film stát, ale spíš padá. Těšil jsem se i na hudbu od Tindersticks (moje oblíbená skupina), ale i té je tam zoufale málo(11.2.2003)
-
molotov
Podruhé už na to koukat nebudu.(22.1.2005)
-
flanker.27
odpad!Tak bychom to měli pojmout nějak objektivně a decentně. Tak tedy, viděl jsem už spoustu hovadin, ale tahle - Ehm, řekli jsme decentně. Tak jinak. Viděl jsem už spoustu kravin, ale tahle - Ale no tak. To přece dokážu. Do třetice. Tohle byla největší píčovina, na níž kdy spočinulo mé oko. Ano, to je rozhodně lepší. Co se mi to ta kráva na režisérský stoličce vůbec snaží namluvit? Že se v nás všech prostírají netušené temné hladiny zvrácené perverze či co? Nevím, jestli Claire Denis to rajcovalo (viz Martyrova trefná poznámka), ale já odešel z kina. Už se nedivím, že to s Evropou jde z kopce, když se duševní obzor "umělců" scvrkává do takovýchle exhibic.(27.10.2006)
-
Zeck
odpad!Byl jsem tak k smrti vyděšený, že z toho už pátý den nespím... Ne, možná to basník myslel jinak, ale tohle mě skutečně neoslovilo.(23.8.2008)
-
Darren
Nebetyčná nuda. Film, kde se téměř nemluví, kde nejdelší scéna je ta, ve které se zastýlá postel, kde nechutnost dosáhla nejvyšších met, a kde se absolutně žádná z postav nechová tak úplně normálně. To bych ještě odpustil, ale co neodpustím je fakt, že jsem nebyl schopen film téměř vnímat, nechápal jsem co se děje a o co jde. Bez textu distributora bych neměl ani šanci. Hvězdička za ucházející herecké výkony a celkem podmanivou hudbu jinak totální shit!(30.4.2005)
-
MM_Ramone
odpad!Takto to dopadá, keď sa ľudia bez talentu rozhodnú, že budú tvoriť umenie. Mne absolútne neznámy francúzsky režisér Claire Denis chcel zrejme natočiť šokujúcu psychologicko-erotickú horrorovú drámu, ale to sa mu teda ani náhodou nepodarilo. Pretože tento film je len zmesou primitivity, nudy a zlých výkonov nadmieru nesympatických hercov. Neohrabané pokusy o rozťahanú atmosferičnosť mĺkvych scén sú ukážkou filmárskeho fušerstva. Odpad!(20.3.2009)
-
gudaulin
odpad!Ano, jsem nepoučitelný, celý život rozhazuju peníze a investuju je to nefunkčních věcí, ale v tomhle případě byla ztráta 50 korun obzvláště bolestivá. To už jsem ji raději měl rozdat santusákům na nádraží. Naprosto nezvládnutý snímek s mizerným scénářem, nezáživný, hloupý a nevkusný. Celkový dojem: 5 %.(12.1.2009)
-
lupuscanis
CLAIRE DENIS, MILUJI TĚ K SEŽRÁNÍ (2001). _____ NAUSEA, ŠKRALOUP A KUDLANKA NÁBOŽNÁ._____ Famózní Vincent Gallo. Šílenec. Ale od autorského počinu Buffallo 66 na něho nemohu dát dopustit! Když už se objeví ve filmu, nemohlo by za tím přeci jen něco být? Jako šílenec pravověrný, jehož nebylo třeba ani maskovat, ve svém zamilovaném „zombíkovi“ jménem Shane, tak trochu hraje sám sebe. Naprosto excelentně. Dokonale využívá absenci dialogů, a hraje s pomocí nonverbálního výraziva chlápka na svatební cestě, který je tak nějak záhadně „nemocen“ a současně má na cosi neodolatelnou chuť – viz například denervující zvuky, jimiž charakterizuje neduh, který by se možná dal přirovnat k lehce rozvinuté chřipce? To má tedy nevěsta pech. _____ Tady bych to mohl zaseknout. Dát Vincentovi za výkon dvě až tři hvězdičky, film shodně s vámi prohlásit „za odpad!“, a věnovat se smysluplnější činnosti. Ale. Neudělám to. Tenhle film totiž nějak souvisí s něčím, co skoro všichni velmi dobře znají.... _____ Tušíte, proč se některým z nás dělá nevolno při pouhém pohledu na škraloup na hladině mléka? Takové tenké zcela nepatrné nic, a proti němu velké tělo, důvtipná mysl a – nám je z toho šoufl. Vždy mě pobaví, když se filosofie (tentokrát ruku v ruce s psychoanalýzou) naváží do věcí, po kterých by jí mělo být houbelec. Tu otázku jsem myslel úplně vážně. Jedna elegantní francouzská dáma, Julia Kristeva, nám na ní dává zajímavou odpověď v knize, kterou moc hezky nazvala „The Powers of Horror“. Můžeme to v klidu přeložit jako „Z čeho pochází strach a hnus“ (nejen v L.A.). Ne, filmy jsem si nespletl. ‘Wtf‘– má snad mléčný škraloup něco společného s tímhle ujetým francouzským filmem, během kterého museli být údajně při premiéře v Cannes dva lidé vyvedeni ze sálu pro nevolnost..? No ano, má. _____ Představte si to se mnou, i když raději ne příliš živě. Škraloup na hladině mléka vypadá jako zvrásněná blána. Je to takový okraj. Mez. Nebo hranice. Díváme se na škraloup, a vidíme něco, co je „mezi“. Něco, co je na divném místě. Někde uprostřed. Něco, co hladinu mléka odděluje od toho, co je mimo něj, co už tím mlékem není. Škraloup je taková zpředmětněná hranice, kterou můžete vzít do ruky (nebýt toho, že je nám z toho šoufl). Je to taková hranice přímo před vašima očima. Je s tím však spojený takový malý problém. Možná bychom měli říct „trabl“. Prostě to není jen tak, brát tyhle „hranice“ do rukou. Slovy paní Kristevy: How can I be without borders? O jakých hranicích to ta paní mluví? Kromě našeho dobře známého škraloupu? Aspoň stručně: Hranice, které leží mezi tím, co jsem já/a mezi tím, co už já nejsem (ne-já). Mezi člověkem/a zvířetem („krutou“ a divokou přírodou). A v neposlední řadě hranice našeho těla. Asi musím přidat trochu cizích slov. Ale nebude jich mnoho. To něco mezi, to není: ani subjekt, ani objekt. Kolem sebe máme předměty (objekty), to známe. Věci, které můžeme klidně vzít do ruky. Třeba hrníček. Kolem sebe máme ještě cosi jiného, totiž druhé lidi, a druhému člověku, stejně jako sobě, říkáme subjekt. No a to „něco mezi“ není ani jedno z toho. Proč? Protože je to něco mezi mnou a něčím jiným (dosaďte si: zvířetem; mým okolím; tím, co už není moje tělo, atd.). A kdybych to chtěl tak jako obyčejnou věc vzít, uchopit, tak budu „divně“ zacházet taky se sebou samým, se svým já. Tak trochu proto „škraloup“ nezvedáme. Obdobně se zdráháme, když máme porušit hranice zvířeckosti – exempla trahunt (nebo-li není nad konkrétní příklad): třeba při pěkně odvázaném sexu, se „po akci“ zase snažíme chovat aspoň trochu civilizovaně, aspoň trochu jako lidé. Hranice mezi naší sexuální zvířeckostí a našim spořádaným chováním nemáme moc chuť zpochybňovat. Jsme rádi, když víme kde jsou. A pokud je naoko překračujeme, pak je to jen někde, a jen na malou omezenou chvíli. (A zpravidla se na to nedívá někdo, kdo by to mohl soudit.) A právě všechny tyhle prekérní hranice (s čestnou výjimkou škraloupu) spatříte na vlastní oči v neobyčejném experimentálně pojatém snímku Claire Denis. _____ V Trouble Every Day vidíte cosi, co jsme (z dobrých důvodů) vytlačili někam za horizont toho, co považujeme za možné, za tolerovatelné, za to, na co bychom chtěli nebo mohli myslet. Odvrhli jsme to. Ale. Při tom „to“ pořád tak nějak zůstává nesnesitelně blízko nás. Jak říká paní Kristeva (parafráze): Tak blízko, že když jsme s tím přímo konfrontováni, pod tlakem našich prastarých pudů mobilizujeme celé své tělo: odvracíme se, je nám nevolno, zvracíme, omdlíváme (omdlít je něco jako utéct od své vědomé přítomnosti tu). Při pouhém pohledu na „to“, na co se dívat nedá, na něco, co je příliš viditelné, naše osobní integrita odolává jen s vypětím všech sil. Ve filmu se tyto hranice před vašima očima nejen ukazují, ale doslova hroutí a rozkládají. Není divu, že vás to znepokojí. Odvrátí vám to pohledy. A ještě vás to donutí film rezolutně označit za odpad. S vykřičníkem! To je ale všeho všudy jenom půlka. Teď přijde to zajímavější. _____ To, co odmítáme jako radikálně Jiné, to co vytlačujeme za hranice myslitelného, možného a tolerovatelného, to co je úplně někde jinde a při tom u nás, či dokonce v nás, nás totiž nepřestává fascinovat. A v tom je ten skutečný trabl. Přitahuje nás to stejně jako cokoli, co je radikálně za horizontem starostí našeho každodenního světa (mohli bychom se dostat někam k religiozitě v silném smyslu slova, ale to bych odbočil příliš, a nemyslím, že film nás k tomu nabádá, alespoň ne přímo). _____ Z obdobné fascinace myslím bohatě čerpá jiný můj oblíbený tvůrce – charizmatický filmař David Cronenberg. Jeho přístup se však liší. Cronenberg je chirurgem. Chirurgem s chladně-ocelovým přístupem (viz např. vynikající Dead Ringers, Příliš dokonalá podoba). _____ Přístup Claire Denis je na opačném pólu. Její přístup je jakkoli to bude znít paradoxně: vřelejší, jemnější, něžnější. Pokusím se teď obhájit, že jsem se s tou něhou nezbláznil. Budu teď chvíli mluvit o filmové řeči. A konečně se dostanu k nesporným kvalitám komentovaného snímku. Přes poslední malou odbočku. _____ Autorčin přístup je určen stylem vyprávění, který zvolila. Právě ten ji také nepřekonatelně vyděluje z dalších žánrových paralel, které se snad nabízejí, se kterými si dle mého však pouze pohrává, zahrává, a dalo by se říct, že je i v jistém ohledu „zneužívá“ – mám na mysli horror a gore všech myslitelných odstínů. Jejich skalní příznivci by patrně potvrdili, že jim tenhle film nic neříká. Kromě jiného jim tu chybí Monstrum s velkým „M“, a představa, že by takové „zlo“ bylo uvnitř obyčejného člověka /natož něžné ženy/ se jim pořádně zajídá. Pro ně je to zkrátka příliš lidská, a na pohled příliš křehká, lidská bestie. K tomu Claire Denis osobně: „For me the Monster is invisible. If there is a thread through my films, it is that evil is never the other, everything is inside and never outside.“ Tady odbočku ukončím. _____ Všechny ty na první pohled viditelné prohřešky vůči kánonu funkční narativní struktury: plytký příběh, který otevřeně rezignuje na srozumitelnost; pomalost vyprávění evokující až nudu; absence dialogů; neprokreslené charaktery postav; dlouhé zdánlivě nic neříkající jízdy kamery, navíc několikrát opakované, na nichž vlastně „nic není vidět“ – tvrdím, že to všechno má v tomto filmu své oprávněné místo! Zkuste se na to podívat odjinud: Ten film je pomalý. Jemný. Decentní. Tichý. A naléhavý. Jako divák jsem byl mesmerizován právě těmi záběry, na kterých jsem nic neviděl. Z nemožných úhlů zabíraná obnažená lidská těla. Anamorfické záběry představující tělo a kůži jako jakýsi fantastkní povrch. Zprvu tak blízko pro to, aby zprostředkovaly nezkrotnou vášní vedený zkoumavý pohled stvrzující vzájemnou něžnost. Pátravé jízdy kamery krajinou těla však postupem času tělo a zejména pokožku zpředmětňovaly, činily z těla věc. Jiný subjekt, subjekt jiného těla, se přeměnil v objekt. Vše je už příliš blízko. Za hranicí. Tělo se stává věcí, se kterou lze manipulovat. Něha v nestřeženém okamžiku podlehla metamorfóze v bezuzdnou zvířeckou žranici. (Kamera však zůstává i v těchto chvílích taktní. A přece. Oči nás neklamou.) Je tu hrozivě smrtící kudlanka nábožná. _____ Hráz, která drží vše lidské pohromadě se protrhla. Kolaps všech hranic, o nichž jsme mluvili. Ocitli jsem se na tom nemožném místě "mezi". Nemožné. Netolerovatelné. Nemyslitelné. Spatřili jsme, co jsme spatřit neměli. A mluvíme o něčem, o čem se mluvit nedá, nebo jen velmi těžko. Nemyslím, že to znamená, že o tom není mluvit třeba.(23.8.2008)
-
Smok
odpad!Odpad z odpadu. Navyše recyklovaný. Škoda vôbec komentovať, nieto pozerať. Nabudúce budem radšej hodinu a pol zvárať bez ochranného skla, ublíži to mojim očiam a hlave menej.(9.9.2008)
-
Mi Nü-Chai
odpad!Pravděpodobně první experimentální počin bruntálské jeskynní FAMU, jinak si tu příšernost nedovedu vysvětlit. V celém filmu se vůbec nic neděje, všichni zúčastnění vypadají jako silně retardovaní, skoro se nežerou a když už na to pojídání dojde, je to úplně stejný šlendrián jako děj předcházející.(25.11.2008)
-
Deimos
odpad!DVD/// Obsazení 1/10 Děj 1/10 Hudba 2/10 Efekty 1/10/// +trocha krve, trocha nahoty -absolutně bez děje, nemá to atmosféru, a nakopak má to strašně toporné a nudné herce/// Zhovadilost, ve které se prvních 50 minut nic neděje, aby pak přišli 2 chuťovky a konec. Naprosto zabitý potenciál v příšerně nedomrlém obalu. Ztráta času a zasloužený odpad./// Celkem 11%///(6.11.2008)
-
salahadin
odpad!Sledování se zvrhlo v to nejodpornější martyrium...filmový štáb včetně režisérky byl nadopovaný granulemi, které snídá pes Baskervilský. Nezáviděníhodné chvilky natáčení, lituji všechny, kdo tu hráli a všechny, kdo to viděli...(20.4.2006)
-
swamp
odpad!Nejlepší scénou jsou závěrečné titulky! Jsou totiž vysvobozením pro diváka, který byl schopen se prokousat až ke konci filmu, protože to považuji za heroický výkon! Opravdu si nevzpomínám na žádný jiný snímek, který by mě takhle nudil od začátku až do konce! Nevěříte? Claire Denis vás přesvědčí o opaku!(21.1.2006)
-
Webb
(Kinovýdělky v ČR: 230 901 Kč, počet diváků v ČR: 1 653)(22.12.2008)
-
Pacco
Konečně. Lehký souhlas s lupuscanis(-em).(25.6.2009)
-
ladylucifer
odpad!Nevim, jestli tohle měl být nějaký vtip nebo co. Nudnější film, co jsem neviděla. Nikdo tam nemluví, nic se tam neděje a ještě ke všemu vás konec vyruší z příjemného usínání.(1.3.2005)
-
Habetik
Spočátku se dá říct, že nevíme oč běží, ale po chvíli se to rozjede. Pro mne chaotický snímek bez pořádné myšlenky. Nevím o co režiséroj šlo jestli o psycho-horor nebo o jednoduché drama... Celkově sečteno potrženo nijak zvlášť osilnivé. Triky jednoduché a nijak moc graficky zvládnutelné. Nic pro oči, nedalo se na to dívat.(10.6.2010)
