Vendredi soir
Friday Night
Režie:
Claire DenisKamera:
Agnès GodardHudba:
Dickon HinchliffeHrají:
Valérie Lemercier, Vincent Lindon, Hélène Fillières, Florence Loiret Caille, Grégoire Colin, Hélène de Saint-Père, Erwan RibardObsahy(1)
Hlavní hrdinka filmu (natočeného podle populární novely Emmanuele Bernheim) se chystá přestěhovat ke svému příteli – ještě předtím se nicméně vydá na večeři s přáteli. Cestou ale uvízne v automobilové zácpě a narazí na muže, který potřebuje svézt… Příběh jednoho zvláštního večera, který vychýlí dosavadní životní směřování hlavní hrdinky (Valérie Lemercier), natočila režisérka s důrazem na ambivalentní napětí mezi hlavními postavami. Lehce tajuplnou atmosféru neopakovatelné chvíle zprostředkovává charakteristicky smyslová, rozechvěle vnímavá kamera Agnes Godard. Minimalistické dílo, jemně lavírující mezi snem a realitou, se obejde bez přemíry dialogů i pevnější dramatické struktury. Jeho zvláštní kouzlo spočívá spíše v „tekutosti“ obrazů a v celkové významové otevřenosti. [Cinepur Choice 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Na tenhle film asi musí být patřičná nálada, protože to nejdůležitější jsou pocity, které ti vyvolává především kamera s hudbou, protože dialogů je film prost a pokud jde o příběh, mě se to líbilo velmi. Dva osamocení lidé se nehledají až se najdou a dají si něco co běma chybí. Nádherně intimní příběh. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $452,624║ ()
Příběh romantického večera a noci s cizincem si dívka klidně mohla vysnít i celý od a až do zet, uvízlá v zácpě se všemi potřebnými ingrediencemi i podněty, a pořád to bude fungovat. Ale ať už je románek vysněný úplně, nebo jen z deseti dvaceti třiceti či padesáti procent, tak či onak je to příběh v extra čase na rozmyšlenou, v němž se zhmotňuje dívčina nejistota ohledně životního kroku, který právě podniká. Která žena by tohle neznala? *** Claire Denis umí svým postavám brát půdu pod nohama a dekonstruovat neopodstatněný pocit lidského bezpečí a patření, ať už se s ní ocitnete v Kamerunu (Čokoláda), v Nikaragui (Hvězdy v poledne), nebo v centru noční Paříže. (B12 s Tačísu.) *~ ()
Muž a žena ťtéměř po čtyřiceti letech se svou poetikou skutečně blíží Lelouchovi. Denisová je nebývale hravá a svou dvorní kameramankou Godardovou kouzlí. Mezi kouzelnické kousky patří i hudba, která sice není tak romanticky hravá, jako ta Laiova, ale dosahuje naléhavosti Ravela. Tohle je určitě jeden z nejněžnějších filmů Claire Denisové. ()
Mohol ju Lindon zabiť na konci, dal by som štyri. ()
Nejisté pohledy, snad pocit prázdnoty a kolem tolik lidí. Spousta zvuků, spousta aut. A potom přijde on a rázem se úplně všechno změní. Přeskočí jiskra a je z toho požár. Asi jen jeden, ale jí je to úplně jedno. Brzy nad ránem totiž ví. Předešlý, páteční večer, byl možná její nejkrásnější v životě. ()
Zásadním stylistickým nástrojem vyprávění je hudba. Společně s taktilními a senzuálními kvalitami kamery (Agnes Godardové) komentuje introvertní téma a pocity. Styl filmařky Clair Denis je možné pojmenovat jako moderní impresionismus. (A mně například připomíná Bressonovu náladu.) ()
Denis zastavila svět, aby se jedno nitro, zcela nečekaně, dalo do pohybu. Občerstvující večer pro hrdinku, občerstvující styl pro milovníky svébytných filmařských dialektů. ()
Neoobyčejné (nestandardní) situace vyžadují nestandardní řešení. Onou situací nebyl kolaps pařížské dopravy, ale proces stěhování. Ostatně francouzská literatura se jím podrobně zabývá (nemyslím jen román Le Déménagement od Georges Simenona, ale především stejnojmenný od Jean Cayrola). Dopravní zácpa je už jen roznětkou ke snění prostého děje dívky zavřené (izolované) na ulici v autě. Dívka v něm potkává "kouzelníka", který ji okouzlí (jak má v popisu práce) a prožije s ním "mentální" stěhování, které je od "tělesného" neoddělitelné. Takové věci se při stěhování stávají běžně. Po pátečním večeru ovšem přichází sobotní ráno, ale to známe z jiných románů. ()
Predchadzajuci film Claire Denis Miluje te xezrani bol regulerny hnoj, tento uz le o trochu lepsi, je to len o tom, ze ona sa stretne s nim, daju sa do rozhovoru ... cize nieco pre artakov, nic strhujuce, ani akcne sceny, ne, ne . 72 % ()
Téměř beze slov, jen obrazem předaná atmosféra nočního města a náhodného setkání dvou neznámých lidí a jejich postupného zbližování. ()
Abych mohl tenhle film plně docenit, musel bych nutně potřebovat prožít něco tuze romantického nebo něco tuze romantického zrovna prožívat. Protože ani jedna z možností pro mě teď neplatí, docela jsem se u toho romantického bloudění noční Paříží nudil. Ale hlavní dvojka mi sympatická byla - to jo. ()
Vyznání Claire Denis ze záliby, fascinace, možná až fetiše k rukám, a to především k těm mužským, nabývalo takové intenzity, že být tento film delší, možná by mohly právě ruce vyjádřit veškerý herecký projev. ()
S tímhle filmem jsem se nepotkal tolik, jako s pozdějšími pětatřiceti rumy. Tempo je obdobné, herci výborní. Atmosféra dopravní situace (smrtící kombinace pátek večer plus stávka) je z obrazovky přímo cítit. Zajímavým vyprávěcím prostředkem je nahrazení mnoha dialogů detailními záběry rukou. Přesto jsem to stále jen "z povzdálí sledoval". ()