Režie:
Petr NikolaevScénář:
Jan NovákKamera:
Martin DubaHrají:
Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková, Vladimír Javorský, Jan Zahálka, Jakub Wehrenberg, Klára Botková, Jitka Ježková, Vladimír Dlouhý, Vilma Cibulková (více)Obsahy(1)
Příběh, dobře známý z populárního stejnojmenného bestselleru M. Viewegha, vypráví s ironickým nadhledem a nadsázkou o osudu, který jedné obyčejné rodině připravila léta normalizace. A jak to všechno začalo? Manželům Heleně a Alešovi (ve skvělém podání L. Šafránkové a O. Vetchého) se narodí kluk Kvído. Již okolnosti jeho narození během představení Čekání na Godota jakoby předznamenaly jeho pozdější dráhu. Když je Kvídovi šest let, přijedou ruské tanky a rodina se stěhuje do prvorepublikové vily na Sázavu. Jenže nedostanou celou vilu, ale jen část v zasklené terase, kde je zima jako v „psírně“. Komunistický ředitel skláren Šperk podmiňuje zlepšení jejich situace tím, že se tatínek bude veřejně angažovat. To ale Aleš odmítá. Celou situaci nakonec zachrání Kvído… (Česká televize)
(více)Recenze (497)
Opravdu netuším, co tím chtěli autoři říct. Jeden dělník vesele vykřikuje, že Husák je starý kokot, druhý se ze systému zbláznil ... Srážka s blbcem bolí vždycky a stejně jako kdysi existovali komunističtí manažeři - hovada, existují kapitalistická hovada na manažerských pozicích i dnes. Stranická knížka dnes otevírá dveře stejně jako tehdy. Záleží jen na tom, kterou stranu si kdo zvolí a jak dokáže jít přes mrtvoly. Pod mostem v krabicích dnes u nás lidé taky spí, jak tvrdil komunista Javorský po návratu z kapitalistické ciziny. Hvězdičky dávám za Libušku Šafránkovou a malého Kvída, kteří se mi líbili. Smyslu téhle schizofrenní propagandy, spíchnuté vyloženě horkou jehlou, ale nerozumím. Komedie to rozhodně není, celé dílo je k pláči. ()
Myslím, že je pošetilé v tomto filmu (knize) spatřovat realistický obraz bolševického režimu. Je to spíš Vieweghova humorně a sentimentálně laděná pocta jeho rodičům, lidem mimořádné důstojnosti a charakteru. Mladý Viewegh v jejich společnosti určitě prožil báječná léta, i když doba byla pod psa. --- Bohužel se zdá, že dospělému Vieweghovi jako spisovateli z toho všeho zůstal pouze neutuchající zájem o sex. ()
Myslím, že pochopili ti, kteří to zažili, i ti, co to nezažili. Patříc k druhé skupině, doufám v to. Další Vieweghovy knihy už šly mimo mě, tahle mě ale ve své době dostala a její adaptace je velmi, velmi povedená, na čemž má z hereckých představitelů podle mě největší zásluhu jemná, leč nesmlouvavá matka Libuše Šafránkové, která neváhá posedět u táboráku s okresním disidentem. ()
Hořkosladká komedie poskládaná snad ze všech dostupných normalizačních klišé, která v rámci nepsaného pravidla i nadsázku a karikaturu doby prezentuje jako realitu. Před hodnocením „lehce křečovitý průměr“ ji zachraňují výtečná Libuše Šafránková, jen o fous méně výtečný Ondřej Vetchý a démonický Vladimír Javorský. Symbolika neustále opakované scény "hra na doktora" mi unikla a ani tentokrát jsem nenašel žádný důvod proč si přečíst něco od Viewegha. ()
K současnému prodávání se Michaela Viewegha můžu mít sice rezervovaný vztah, ale jeho počáteční tvorba určitě stojí za přečtení/zhlédnutí. A Báječná léta pod psa považuji z Vieweghovy tvorby za nejlepší příběh; za příběh, který má díky tématu i přesah. Bavila mě divadelní adaptace v Divadle Husa Na Provázku, líbí se mi i film. Vhodně vybraná ústřední trojice (Vetchý, Šafránková, Wehrenberg). Dokonce díky tomuto filmu nezatracuji Alici Bendovou, scénu na vodě zahrála fantasticky:-) Z Kvidova vyprávění o letech šedesátých a normalizaci mám rád scénku s andulkami, ale i přípravu rakve. Psí hrdina:německý ovčák Něha. ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (33)
- Po incidentu s lokomotivou (odehrávajícím se v 70. letech) je možné všimnout si označení UIC, které u nás však bylo zavedeno až v roce 1988. (ČSFD)
- Ve filmu zazní píseň „Mám rozprávkový dom“ od Karla Gotta. (Duoscop)
- Kvido (Jakub Wehrenberg) v jedné scéně odkáže na film Ostře sledované vlaky (1966). (Axarus)
Reklama