F. L. Věk

Neumřela česká řeč, jen spí. Postihnout význam a nadčasovou hodnotu Jiráskovy pětidílné národoobrozenecké epopeje by znamenalo zamyslet se nad zlomovými okamžiky naší dějinné historie, která se v pravidelných časových periodách ocitala v útlaku svých tradic a práv. Rozvržení natáčecího plánu v době posrpnové sovětské invaze se pochopitelně nemohlo minout účinkem; tento rozhodný a zcela otevřený manifest národního sebevědomí a svobody pak jakoby završoval předcházející léta těžce překonávaného mlčení a marného odporu (čtyřistaleté područí v habsburské monarchii je nahrazeno totalitárním systémem dvacátého století). Životní příběh dobrušského buditele, tohoto bytostného venkovana, tu ovšem neslouží pouze jako sjednocující pásmo rozsáhlého příběhu; vlastní prostor tu nacházejí reliéfní motivy jako zánik benediktinského řádu, počátky divadelní kultury, Mozartův pobyt v Praze nebo vlastně nepřetržité seznamování s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího veřejného života. Věk se zpočátku pražskému uměleckému a vědeckému prostředí okouzleně obdivuje, ale zčásti se k němu staví také kriticky a později, v rozhodných okamžicích, dává přednost životu na venkově před obtížnou a v podstatě riskantní existencí ve městě (mementem budiž trudný osud Václava Tháma). Prachem zavátý Jiráskův text, degradovaný na standardní výhrůžku školních škamen, se díky scénáristovi Otto Zelenkovi a režiséru Františku Filipovi proměnil v ryze aktuální téma o pokořeném národu, oděného do kostýmů konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Všeobecná glorifikace jednotlivých hereckých jmen je nošením dříví do lesa; neoddiskutovatelné špičkové výkony celého zástupu nejvýraznějších zástupců divadelní i filmové Thálie jsou právem označovány za legendární, ať už je to Pivec, Marvan, Höger, Nedbal, Růžek, Voska, Lukavský a Medřická, tak i Brzobohatý, Brejchová, Vránová, Bohdalová, Cupák nebo Tříska. Díky v případě VĚKA náleží nejen jeho duchovnímu otci a televizním tvůrcům, ale tak trochu paradoxně i komunistickým cenzorům, kteří se jeho urychleným uvržením do trezoru sami označili za spoluviníky tragédií našich národních dějin. To, oč před více než sto lety usiloval Alois Jirásek zůstalo a zůstává neměnné a budoucím generacím se tím de facto odkazuje jedno z nejdůležitějších poselství: nepolevující boj za vlastní identitu. I proto lze televizního VĚKA nazvat seriálem, který přišel ve správnou chvíli. (26.09.2010)

Buch..buch...buch.. hudební overture jako z Terminátora...Má copánek, ale není to Steven Seagal, táhne se to jako žvýkačka, ale není to tak svěží, byl to vlastenec, a přesto to není Mel Gibson, mávající americkou vlajkou.....Byl to F.L.Věk. Muž, jehož Alois Jirásek, velký to český spisovatel, zplodil z koulí a péra a František Filip, velký to český televizní režisér, ho porodil. Dostal tvář Radka Brzobohatého, který ho uvěřitelně a sympaticky zahrál a dbal na to, aby jeho copánek nikdy nebyl vypelichaný jako ten Seagalův. Na rozdíl od všech amerických seriálů si tenhle zachoval poetiku, ryzí českou hrdost a k (smrti) nudil. Po tomhle národním obrození už české seriály nebyly tak jako dřív. Změnily se a to k horšímu. Proto tenhle seriál ze Zlatého archivního fondu České televize stále má divákům co nabídnout, není podbízivý a ukazuje, že jsme seriály minimálně po řemeslné stránce uměli točit. "My příjdeme", říká si nová generace seriálových tvůrců,"my příjdeme", ale to by mě zajímalo, kdy přijdete s nějakým normálním seriálem, který by se dal reprízovat a nezaplašil diváky svojí nepovedeností. Milovníci historie si pochopitelně připočtou nejméně dalších dvacet procent navíc. 60% (05.01.2014)

Špičková práce po všech stránkách. Životní role Radoslava Brzobohatého, nadčasové myšlenky a působivé vylíčení historických reálií. Všudepřítomné pocity vlastenectví a odhodlání pro věc, oslava české řeči a kultury. Takové seriály s historickou tématikou (třeba i jako Sňatky z rozumu ad.) nikdo už nikdy nenatočí....chybí totiž vkus, vůle a kvalitní herci.... (30.06.2011)

Tuto klasiku sem videl poprve až ve 20 letech..předtím me to vubec netahlo a dá se říct že bych to asi uplne nechápal, ale nyní musim jedním slovem řici Krása, dokonale provedený serial který vystihl dobu, mluvi se vnem krasnou češtinou výber hercu take memohl být lepší..proste klasická česká škola zfilmovala Jiráska. Jsme ted rád že sem nebyl liný se podivat na první díl...a chytlo me to až do konce!!! (18.02.2007)

Nečekaně poutavá epopej podle "nečekaně" rozsáhlé předlohy jednoho z nejvěhlasnějších grafomanů české literární historie. Ve své době velkolepé dílo, v dnešních dnech televizní klasika, díky které si při jakékoliv zmínce o F. L. Věkovi každý vybaví mladého Radoslava Brzobohatého. A já osobně hned na druhém místě i Františkova pana otce, Jana Pivce. To slovo se mi sice vzhledem k tomuto "místu" příčí hrdle, ale casting celého F. L. Věka je naprosto dokonalý. Vezměme si pana Brouska jako jeho císařskou milost, Eduarda Cupáka coby na prázdniny do Prahy si odskočivšího Wolfiho či úžasně aristokratického (jakkoliv je toto adjektivum nepatřičné) pana Radovana Lukavského v roli Václava Tháma, a mnoho, mnoho dalších. Individuální výkony si zaslouží vyšší hodnocení, ale výslednému dílu jako takovému dám "jen" 80%. (06.07.2008)