poster

Podzimní sonáta

  • Švédsko

    Höstsonaten

  • Sonate d'automne

  • slovenský

    Jesenná sonáta

  • anglický

    Autumn Sonata

Drama / Hudební

Švédsko / Západní Německo / Francie, 1978, 99 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist
(další profese)
  • berg.12
    *****

    Dokonalé psychologické vykreslení trojúhelníku matka-dcera-profese, které navíc velmi přesně vystihlo mé nejhlubší obavy spojené s profesí muzikanta. Pevně doufám, že tu mou životní sonátu se mi podaří zahrát v jiné poloze, než je tenhle Bergmanův hořký komorní příběh.(4.2.2006)

  • Aluska88
    ****

    Krásně udělaný film na základě životního příběhu, zkušeností a mouder, mistrovsky vložených do dialogů. V Podzimní sonátě herecky excelují dámy Ingrid Bergman a Liv Ullmann.(10.10.2007)

  • Shadwell
    ****

    Říká se, že zatímco v tragédii k hrdinovi vzhlížíme s obdivem a bázní a na komického hrdinu a jeho řešení konfliktu se díváme z patra, v dramatu jsme to my, je to náš konflikt, náš problém, který se hrdina hry snaží za nás vyřešit. V případě Podzimní sonáty můžeme mluvit o oscilaci mezi obojím - k postavám vzhlížíme a jindy z jejich sebezpytu pociťujeme veselí (to pak-li že jsme mladí, mainstreamem odkojení yuppíci, kteří tenhle film objevili náhodou). A někdy zas, to v třetím případě my = postavy, cítíme určitý zmatek a obavy. To je v pořádku. To je normální. V pořádku je, i když nic takového necítíme. I to je normální. Všechny pocity jsou normální a nikdo by si nad nimi neměl lámat hlavu. ____ Bergman pracuje v Podzimní sonátě s trojí technikou: 1, Mezi nejdůmyslnější patří využívání zrcadlových neuronů (mirror neuron). Klíčová otázka: Proč se postavy dívají tak často jakoby „do“ objektivu? Je to proto, abychom viděli v detailu (celá hlava v záběru) jejich tvář, následkem čehož víme, co prožívají. A psychologická odezva zrcadlových neurů říká, že když někdo něco vykonává a my to vidíme, cítíme, že to sami také vykonáváme. 2, Léčebný úkol psychoanalýzy vychází z toho, aby pacient přestal racionalizovat nesmysly, aby si přiznal vytěsněné potíže, aby je tzv. znovuobjevil a znovu prožil, a tím se jich definitivně zbavil. Proto přijela matka za dcerou - aby kriticky přezkoumaly staré rány, a proto tak snadno přimykají v reálu zneužívané dívky k násilníkům. 3, Hlavní problém Bergmanových filmů je v jejich četnosti, která devalvuje jejich hodnotu, a rovněž v jejich obsedantní nutkavosti potlačovat filmovou formu na úkor formy divadelní.(11.11.2008)

  • Rosana
    ***

    Bergman mě většinou rozbrečí, jeho příběhy vůbec nejosu veselé a kuchá se do niter každého z nás. Vztah matky a dcer je téma, ke kterému má každý do říct, ale nechápu, kde Bergman bere takové traginápady...Jde z toho mráz po zádech...bylo mi na nic po shlédnutí. Naštěstí mám super maminku a narozdíl od "Scén z manželského života" jsem film shlédla v kuse a nemusela jsem ho přerušovat kvůli tomu, že se mi z konání hrdinů chtělo zvracet.(25.3.2009)

  • ork
    ****

    For Me 89%(16.3.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace