Věčný svit neposkvrněné mysli

Stejně tak jako většina diváků se po prvním shlédnutí cítím trochu rozpačitě. Eternal Sunshine má po celou dobu divnou atmosféru, divné postavy (celou dobu jsem nevěděla, jestli je Clementine rozkošně divná nebo jenom hysterka) a zkrátka se musím přiznat, že jsem koukání nejdříve dvakrát vzdala. Film, který vypadá komplikovaně, ale na konci vlastně komplikovaný ani tak není ( i když chvílemi vážně matoucí ) a tak trochu se snaží prvoplánově tvářit geniálně, ale budiž. Nebýt toho konce, tak moc nadšená tedy nejsem (navíc mi vážně vadila hudba, která občas zněla jako z béčkových hororů), ale asi se na to pro ujasnění svých dojmů podívám ještě jednou.:) A pak uvidíme.. (07.07.2012)

Na téma nešťasné lásky a všelijakých milostných vztahů bylo natočeno nepřeberné množství filmů snad ve všech filmařských zemích a snad každý filmový režisér jej do jednoho ze svých filmů zakomponoval. Ovšem vyvstává otázka, lze na toto téma natočit originální film, jaký tu ještě nebyl? Odpověď zní ano! Scénárista Charlie Kaufman a režisér Michel Gondry nás o tom přesvědčí svým "Věčným svitem neposkvrněné mysli". Mazání pamětí tu asi už bylo (nevím), ale ne takto. Žádný film se nezaobírá touto procedurou, která dokáže člověku pomoci, ale rovněž mu i ublížit. Jim Carrey, představitel povětšinou rozchechtaných týpků s neuvěřitelnými grimasami, velice mile potěšil naprosto civilním a nádherně lidským výkonem. Kate Winsletová byla taktéž skvělá, nejen se svými barevnými vlasy. Velice příjemné překvapení, hlavně v dnešní době, důkaz že lze natočit plnohodnotný film, který neničí komerce a tučné honoráře. Nádhera, pohlazení po duši a zamyšlení se nad svým vlastním nitrem a milostnými zkušenostmi. (28.09.2007)

Asi to není nejlepší film do životního období osamělých večerů, kdy jsou vám jedinými společníky skripta, zákony, alkohol a myšlenky na lásku, která je prostě pryč. I když..:) Kaufmanovsky řekněme asi netradiční vyprávění a rekvizity jsou tu jen živnou půdou, základem pro skvělé výkony úplně všech - ovšem např. kvality Toma Wilkinsona se ukážou až skoro na konci filmu, zcela v souladu s pečlivě promyšleným scénáristickým útokem. Kate Winslet je od dob Titanicu čím dál krásnější...a hlavně líp hraje;) Na což se ovšem dost těžko myslí, když vidíte to její nadšení z módy let šedesátých a najednou hrozně moc chcete, aby se vrátila (ta šedesátá léta). A Jim Carrey svými "dětskými" scénkami jen dokazuje svoje herecké umění, stejně jako scénografové a trikaři zase to svoje. Jediný film od Michela Gondryho, který jsem viděl, a už to tak asi i zůstane - ale pochybuju, že to není jeho nejlepší kus. Tuhle nereálnou story o druhé šanci a o tom, co skutečně chceme, beru se vším všudy a dávám 90%. (13.10.2007)

Skvělá absurdní fikce na téma Lásky a vůbec těch věcí lidských... Díky vypointovanému kongeniálnímu scénáři Charlieho Kaufmana (na němž se podílel i sám režisér) a klipovitému střihu s vizionářsky promyšlenou režií vznikla tahle lahůdka pro fajnšmekry a milovníky originálních forem moderního filmového umění (bez emocí dá se říci umění s velkým U!). Nemá smysl se zde na příliš malém prostoru pouštět do nějakých povrchních rozborů a pitvat tohle formálně vytříbené nekonvenční dílko. Pět hvězdiček s hvězdičkou a bez zráty paměti... ;-) - - - P.S. Je fakt, že stvoření, jako je tahle sladká Clementine ve fantastickém podání K.W. nelze nemilovat. Řekl bych, že je to asi hereččina nejlepší role v její dosavadní kariéře... (06.05.2006)

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)