Bratrstvo neohrožených

Dozajista jsem od všemi opěvovaného, třetího nejlepšího seriálu (k 22.1.´11) čekal víc. Kvalita dílů je kolísavá, jednou lepší, jednou horší, každopádně se Bratrstvo krom rozsahu nijak významně neodlišuje od jiných válečných projektů, ač jistě patří k těm zdařilejším. Pouze je jakoby zastřešuje; filmy se vždy soustřeďují na jistou událost války (koncentráky, Normandie,...), kdežto Bratrstvo popisuje událostí celou řadu... Byl jsem příjemně překvapen "nenacionalismem" seriálu; od Američanů se dá vždy očekávat spousta vlajících pruhovaných zástav v pozadí, uvědomělé patriotické proslovy a podobné. Nic z toho se tu naštěstí nekoná... Iritovala mne častá iracionalita chování německých vojáků, kteří si často hrají na střelnici a nesmyslně pobíhají Amíkům na ráně, místo toho, aby někam zalezli... 80% (22.01.2011)

Dlouho jsem měl ze seriálu obavu a záměrně jsem se mu vyhýbal hned z několika důvodů: 1) vysoké hodnocení, které mě spíše odrazovalo 2) neustálé srovnávání se Zachraňte vojína Ryana, jehož závěrečný patos sráží kvality celého díla zbytečně dolů, 3) obecné nadhodnocování válečných filmů/seriálů, zejména z II. světové války, 4) velmi nízké hodnocení některých mých oblíbených uživatelů (i odpad! se objevil), 5) téměř neustále přítomný americký patriotismus a nekonečně recyklovaná klišé. Důvodů je samozřejmě více, ale tohle jsou ty hlavní. Obavy se naštěstí z velké části nenaplnily. Bratrstvo neohrožených pracuje na podobném konceptu jako Zachraňte vojína Ryana, kdy každý díl (v Ryanovi celý film) začíná vzpomínkami (poslední část je vzpomínkami uzavřena) skutečných válečných veteránů a končí vysvětlovací titulkovou sekvencí k dané události/problematice. Seriál tak narozdíl od Zachraňte vojína Ryana získává punc jisté dokumentárnosti a reálnosti. Jména veteránů jsou přitom odkryta až v úplném závěru seriálu, divák tedy od úplného počátku neví, jestli jsou vyprávějící hrdinové právě z roty E 506. pluku 101. vzdušné výsadkové divize, o které celý seriál je, nebo z úplně jiného oddílu. I přes fakt, že je Bratrstvo neohrožených natočeno na základě skutečných událostí, nevyhnulo se mnohým klišé. Při poslechu sugestivních výpovědí jednotlivých veteránů, které časem sice mohou být trochu zkreslené, ale zjistíte, že podstata všech podobných "otřepaných frází" musí být nutně pravdivá a události se i přes svou určitou pokřivenost takhle nějak udály, ať už jde o celé operace jako vylodění v Normandii, Market Garden, bitvu v Ardenách nebo o konkrétní útoky americké armády resp. roty E (zničení německých děl na statku Brecourt) či události jiné (především v dechberoucí 9. díl Why We Fight). (15.01.2011)

Ti nejodvážnějí si zaslouží tu nejlepší možnou poctu. A jak si HBO řeklo, tak také udělalo. Ano, někdy je to až takhle jednoduché... Na druhou stranu je pravda, že ne všechny díly jsou úplně geniální. Některé jsou "pouze" vysoce nadprůměrné, ale kdo by to řešil, když si stačí vzpomenout na ta kvanta nezapomenutelných momentů. A to nejen těch bitevních, ale především těch lidských. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (19.01.2005)

Skutečně skvělý seriál, který svým rozmachem skoro ani nepatří na televizní obrazovky. Přesto ho tam budete opětovně rádi hledat, o to se vsadím. Příběh roty E, kterou sledujeme od výcviku až do konce války, se může směle řadit do zlatého fondu válečného filmu. Je velmi realisticky natočený, syrový, drsný a přitom (což u americké produkce dvakrát potěší) není patetický, zbytečně patriotický a slzopudný. Hlavní trumf "Bratrstva neohrožených" nespočívá v brilantně natočených bojových akcích, jeho hlavní síla je jinde - v čase, kdy vlastní boj neprobíhá a na povrch vyplouvají příběhy jednotlivých vojáků; v čase, kdy se tuží válkou zformovaná přátelství...Hnacím motorem každého výjimečného díla je nějaké poselství, které vysílá ke svým divákům. I v tomto bodě "Band of Brothers" funguje bezchybně, navíc v několika rovinách - klade otázky o hrdinství, utrpení, povinnosti, přátelství, o údělu vojáka a válce samotné. Pro mě je (i když od reality jistojistě stále hodně vzdáleným) důkazem absurdity a nepochopitelné krutosti jakéhokoliv válečného konfliktu. Což není rozhodně málo...Stačí vzpomenout na devátou epizodu se symbolickým názvem "Why We Fight", která se v mém osobním žebříčku zařadila mezi klenoty televizní tvorby. (29.06.2006)

Sakra, tady někoho napadlo natočit válečný seriál bez patosu a patriotismu a taky to podle toho dopadlo. Bratrstvo neohrožených je prezentováno jako dokonalé dokudrama, které se drží reálných osnov s minimem vymyšlených odboček. Jenže k čemu tohle divákovi je? Já nechci dokonalý náhled do válečných řad, ale zábavu nebo alespoň nějaký chytrý snímek se zajímavou a hlavně poutavou zápletkou. No jasně, je to moje chyba, že osud vojáků ve válce je mi ukradený. Nechci to říkat takhle drsně, ale já jsem prostě vyrostl bez válek a ačkolik k nim nějaký vztah mám (druhou světovou jsem fascinován), je třeba aby byli režiséři a autoří tohoto díla schopni vytvořit mezi mnou a hrdiny nějaké pouto. Není totiž dobré, když si ani po posledním díle nedokážu k hrdinům přiřadit obličeje. Někdo tu možná bude polemizovat o mé inteligenci, ale já to prostě jednoduše svedu na tvůrce, neboť jiným se podařilo obeznámit mne s hrdiny ihned. No dobře, tak to jsem dokritizoval, teď by to chtělo i chválu, neboť si jej tento jedinečný seriál opravdu zasluhuje. První díl se mi opravdu líbil, byl sice trochu zdlouhavý, ale tenkrát mi to ještě nevadilo. Vlastně i dobrý byl fajn, jenže pak to někde začalo drhnout. O citech k hlavním hrdinům jsem již informoval, takže jen krátce řeknu, že jsem díky tomu nemohl zaznamenávat žádné emoce, ba ani napětí. Což rozhodně nevede ke 100% úspěchu. No dobře řeknete si, chce to sledovat i jiné věci. Scény z války jsou naprosto bezchybné, snímání, hudební podbarvení to všechno tu funguje parádně, jenže k čemu se kochat kabátkem, když nitro zůstává utajeno. Bohužel je to tak, Bratrstvo neohrožených soudím jako seriál, který je sice precizně odvedenou prací a je dokonalý napohled, ale v němž sehlává hlavní složka, zpětná interakce s divákem. 60% (25.08.2006)