Bratrstvo neohrožených

Vlastně ten seriál poškozuji, když dávám pouhé čtyři hvězdičky, protože jde v každém ohledu o vynikající řemeslo a jeden z vrcholů žánru. Realisticky podané válečné drama, skvěle obsazené s dobře nastíněnými charaktery, bez laciného patosu a zároveň s dostatečně velkým rozpočtem, aby vznikl divácky atraktivní seriál. V zásadě mi vadí jen ten americky zkreslující pohled na 2. světovou válku, který si naplno uvědomí snad jen dobrý znalec historie. I když Bratrstvo neohrožených je v zásadě civilní, absentuje tam ten tradiční nechvalně známý patriotismus, divák se pochopitelně při sledování seriálu nedoví, jak nízká byla bojová morálka amerických jednotek na západní frontě, jak nízká byla vůbec podpora války na evropském kontinentě mezi americkou veřejností. Spojené státy byly dlouho ve vleku politiky izolacionismu, částečně díky špatné zkušenosti ze svého angažmá v 1. světové válce. Evropská válka nebyla populární a vlastně až drastické záběry z koncentračních táborů a líčení německých zvěrstev na sklonku války dodatečně odůvodnily v očích veřejnosti vstup do války a válečné ztráty. Proto taky protižidovské pogromy přitáhly tak silnou pozornost. Americké velení s ohledem na veřejné mínění doma chtělo minimalizovat ztráty a vedlo válečnou kampaň nesmírně opatrně. Obvyklá taktika byla intenzivním bombardováním a dělostřeleckým ostřelováním zdecimovat protivníka tak, aby nekladl pokud možno žádný odpor. Ještě v posledních měsících války, kdy stály americké jednotky proti demoralizovanému nepříteli, kterému docházely pohonné hmoty a proviant, postupovaly v průměru o 3-5 km denně, i když měly drtivou převahu. Spoustu těchto věcí se prostě divák seriálu nedoví nebo se je přinejmenším nedoví v plném rozsahu. I když i na západní frontě se umíralo a strádalo, je to nesrovnatelné s tím, jaká dramata probíhala na východní frontě nebo během partyzánské války. Celkový dojem: 90 %. (11.05.2007)

Válečný seriál co hravě strčí do kapsy lecjaký válečný film. První výcvikové díly mne až tak nebavily, snad proto, že o tom něco vím a film mi nedal nic nového. Od okamžiku kdy se však první Dakoty dostanou do palby flaku nad LZ, jsem přestal dýchat a jen zíral. Takto zpracované boje jsem ještě neviděl a smekám. Kamera je naprosto dokonalá, stejně tak všechny reálie. Dodnes si vybavuji mráz Ardenských lesů, který mnou při sledování třásl. Dnešní poslední žijící veteráni ze 101. Airborne vysoce ocenili tuto poctu jakou jim vysekl tým režisérů a herců. (23.01.2011)

„Bratrstvo neohrožených“ na jedné straně přináší snůšku již mnohokráte viděných klišé z válečných filmů, ale současně připomíná, že všechna klišé mají své kořeny v silných momentech, které se (zřejmě) opravdu staly. Provázání klasického žánrového vyprávění s výpověďmi veteránů a reálnými událostmi z působení 101. vzdušné výsadkové divize povznáší seriál nad rámec „dalšího řadového válečného příběhu“. Úvodní repetitivnost a schematičnost pomáhají zapomenout pokročilejší díly zaměřené na jednotlivé členy jednotky. Z dnešního odstupu navíc seriál i přes případné výhrady k neoriginalitě vyprávění a stylu okopírovaného ze "Zachraňte vojína Ryana" má své místo v dějinách, neboť pomohl obrátit pozornost publika i kritiky k televizní produkci a z jistého pohledu byl odrazovým můstkem pro dnešní vlnu high concept seriálů. (28.03.2010)

Co chybělo v "Zachraňte vojína Ryana", to zde nechybí. Celý seriál, všech deset dílů je vynikajících jako jeho vylodění v Normandii. Natočeno opravdu realisticky, lidsky a opravdově. Nenajdeme tu žádné přehnané patriotství, patos ani plytkost. Naopak, je to plné absurdity války, hrdinství obyčejných lidí, lidskosti a přátelství. A to v tom nejlepším slova smyslu a obraze, jaký by si fanda válečných filmů mohl přát. (26.07.2006)

1. díl Celkem se mi to i líbilo (jako když jíte salát nebo syrovej špenát, ani chutná ani není odporný, spíš prostě bez chuti), ale bohužel je to až příliš zdlouhavý (tou nudnou způsobou), postavy jsou až příliš schematický (tvrdej neschopnej sdírač velitel, výtečnej a schopnej jeho zástupce), z jejich výcviku se tam vlasně ukáže pár pobíhání po kopcích, několik seskoků z letadla nebo trenažeru a chvilka střílení. Jinak je to spíš skoro patetický a kdyby tam už bojovali, z patosu by to nevyšlo vůbec. Postavy kromě dvou výše zmíněných (nefanděme si, ani ti nejsou kdoví co) jsou zatím jak drak ve větru, papírový a plochý. A příběh je stokrát ohraný klišé, který si vyprávějí všichni vojáci nejen základní služby. Docela se rozmýšlím, jestli se budu dívat vůbec dál. (5.4.06) 2. Díl No, sice je to trošku zábavnější jak první díl (hlavně proto, že už vyšli do akce), ale pořád mi to přišlo jak epizoda ze seriálu 24 hodin. Zdlouhavý a nezáživný a triky na mě přímo řvaly Počítač! Jen by mě ještě zajímalo, jak mohla být ta operace považována za výtečnou a dodnes se o ní učí ve Westpointu. Asi jsem něco neviděl, nebo mi něco tvůrci zamlčeli, ale mně to nijak skvěle nepřipadlo. Běhat před kulkama těžkýho kulometu lze totiž vážně jen ve filmu. Ještě jsem se pořád nerozhodl, jestli se na to dodívám. Pokud se nerozhodnu ani při čtvrtým dílu, vykašlu se na to. (12.4.06) 3. Díl Třetí díl mě opět nepřesvědčil, že by to byl "nejlepší" nebo "výtečný" seriál. Tentokrát jsem si všímal hlavně té podivné nerovnoměrnosti v rozložení děje. Vím, že takhle by to možná mohlo být ve skutečnosti (ve 2. sv. v. jsem nebyl, takže fakt nevím), ale do seriálu se to podle mě nehodí. Jednu chvíli jsem se prostě strašlivě nudil blábolama alá ruská polívková opera a v další chvíli mě akčnost přitlačila do sedadla spolucestujícího třemi Gé. Ani ta akce se mi nezdála. Hodně mi připomínala východoněmecký indiánky: nepřítel pořád střílí, naši pořád umírají a padají z "koní" a pořád jich je tam jak much. Co se týká děje, nic moc se tam vlastně nestalo. Jeden dostal válečnou psychózu a než se z toho dostal, dostal to. I patosu je tam hodně viz. závěrečná scéna s tím psychotikem i závěr sám. (30.4.06) jindy Viděl jsem ještě čtyřku a pak sedmičku o tom románku s nemocniční sestrou. Jenže ani ty mě nepřesvědčily o kvalitách. Bojové sekvence jsou celkem zajímavý, hyperrealismus je nerealistický a nevyváženost mezi akcí a nudou čím dál víc nevyvážená. Jestli toto je nejlepší seriál všech dob, pak bych hodně rád viděl ten nejhorší (jen tak mimochodem, do sekce seriál nepočítám telenovely jakýhokoliv původu). Jindy Druhé opakování na Nově jenom potvrdilo "oblíbenost" tohoto výtvoru mezi lidmi, jak jsem ji avizoval dříve. Promítání někdy kolem jedné hodiny v noci od pondělí do čtvrtka ukazuje, že tento "šperk" neměl sledovanost ani poprvé, kdy jej též postupně přeřazovali do méně populárních nočních hodin. (05.04.2006)