Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Podle povídky Norberta Frýda vznikla v roce 1971 malá televizní komedie o podvodu, který dobře skončil. Malý podvodníček pan Poupa (J. Somr) chce zámožnému emigrantovi panu Novákovi (B. Záhorský) prodat namísto starožitné almary falzifikát. Nechá skříň vyrobit a požádá starší dámu (B. Waleská), aby mohl skříň naaranžovat v jejím bytě. Pan Novák je dámou a jejím bytem zcela okouzlen… (Česká televize)

(více)

Recenze (15)

6thSun 

všechny recenze uživatele

Somrův somrák je perfektní a ve svým vlastním životě jsem se setkal s pár všivákama, který jako by mu z hlavy a jednání vypadli, takže to je velký plus, mínus je ale daleko větší, a to hlavně za bezpočet hluchých míst, kdy se Záhorskej prochází po Praze, šustí u toho Šustova hudba a diváky to má asi bavit. Nebaví no. 45% ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Televizní dramatizace jedné z povídek Norberta Frýda vyniká nejen hereckými výkony hlavních představitelů, ale také tím, že emigrant, pobývající v USA (!), zde není vylíčen coby zákeřný padouch či zavilý kapitalista, ale jako ctihodný gentleman a muž vyznávající fair play. S přihlédnutím k době vzniku téměř zázrak. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Všeznalý vypravěčský hlas od prvních záběrů organizuje tuto mravokárnou povídku jako exemplární případ. Nenechá diváka ani chvíli na pochybách, s kým se na obrazovce potkává, a předem dává tušit, jak celá taškařice skončí. (A že skončí úplně jinak, je vlastně podružné...) Tím také od prvního okamžiku zbavuje snímek jakékoliv komiky, o napětí nemluvě a kdyby se náhodou někdo začal cítit napnutý, pak anekdotu prokládají nicneříkající záběry na chodící postavy, které děj spolehlivě retardují a nechávají diváka při pražských scenériích snít o vzdáleném nebo na ně vzpomínat (podle letopočtu, v němž na snímek natrefil). Olmerovu bezradnost však nejdokonaleji prozrazují vyprázdněné dialogy. Takovou směs frází, povzdechů, mlaskotu a srkání – abys pohledal! Když se nakonec Bohuš Záhorský rozpovídal, div jsem si nepřipadal, jako bych náhle sledoval jiný film. Olmerovy počátky i konec tedy dokonale souzní... ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Příjemná odpočinková televizní povídka o přechytračeném překupníkovi a laskavém starším kupci, který se nenechá ošidit. Osloví spíše starší diváky, kteří během sledování zavzpomínají na vynikající herce své doby. Josefu Somrovi podvodničina kouká z očí a laskavost z Bohuše Záhorského doslova září. A taková ta ženská nesmělost, avšak ve skrytu duše nebojácnost, postarší dámy, jakou předvedla Blanka Waleská, je doslova čítanková. Zkrátka vynikající herecké výkony, jaké marně u dnešních herců budeme hledat.  Josef Kemr je tu spíše jen do počtu, ale i tak je nepřehlédnutelný. Za povšimnutí také stojí, že snímek natočil Vít Olmer, kterému se po roce 1989 režisérský um nějak záhadně vytratil. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Kuchař Poupa (Josef Somr) je kšeftař a podvodník. Jedna z jeho akcí spočívá v tom, že boháčovi z Ameriky (Bohuš Záhorský) chce prodat almaru, ale musí ji nechat vyrobit u truhláře (Josef Kemr). Tomu se musí zase odvděčit obrazem od jednoho umělce a tak to jde pořád dál, od každého něco nekale vykšeftuje. Almaru potom pěkně naaranžuje ke staré paní (Blanka Waleská), kterou zná od dětství a pozve boháče k ní domů. Jenže vše nakonec dopadne jinak. Inscenace není špatná, ale něco ji chybí, asi šmrnc nebo co. Když hrála hudba Jiřího Šusta, vzpomněl jsem si na film Na samotě u lesa, ke kterému dělal hudbu o pět let později. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

  • Slovo „almara“ pochází z latinského „armarium“ – „skříň“. (sator)

Reklama

Reklama