Antonyho šance

Velmi příjemné překvapení. Nevšední příběh podpořený nadmíru zdařilými výkony méně známých herců, i když Veronika Jeníková tu působí trochu jako stará mladá. Zbytečné a laciné pak bylo angažování Jiřího Bartošky v roli Jiřího Bartošky v době jeho kulminující popularity. K tomuhle filmu se asi nikdo nebude vracet víckrát, už jenom proto, že z něj příliš vyčuhuje zoufalá šeď osmdesátých let, která tady nicméně velmi příhodně dotváří rámec celého příběhu. A Vítu Olmerovi tleskám za překvapivě otevřené komentování hned několika v té době tabuizovaných témat (například lesbická role Jany Švandové). A ať mi nikdo neříká, že se u Olmera neučil Jan Svěrák metaforicky ztvárnit soulož (zde s pohledem na lustr osvětlený projíždějícím vlakem). (14.03.2009)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Na tohle by měl bejt člověk připravenej !! Počítám, že na to je těch devět měsíců.." ;) Nepříliš známé a silně nadčasové drama Víta Olmera, který tak dlouho hazardoval se svým talentem, až dnes (ne)jeden nevěří, že kdysi dokázal točit tak kvalitní filmy, vypráví příběh Antonyho, muže, který se rozhodne postavit svůj další život a lásku, dá-li se tak to, co Antony k Martě cítí, na monstrózní lži !! Soudný a životem otřískaný divák by řekl, že takový vztah nemůže být úspěšný, naopak scénáristé Olmer s parťákem Rudolfem Rážem se nám snaží namluvit opak, nicméně se musím přiznat, že mi ten happyend v kontextu celého filmu vůbec nepřipadal přitažený za vlasy a vlastně ho i kvituji, to světlo na konci socialistického temného tunelu vyznívá velmi symbolicky a nevtíravě.. Antony je tak trošku magor, inu, komu by po podobném zážitku nehráblo, a tak když se rozhodne vychovávat svoji dceru, tedy to jediné, co mu po zesnulé milované ženě zbylo, spolu s jinou ženu, kterou si vlastně omylem vybere v požitkářské Martě, ostatně kdo v dané době nebyl, divák se ani nediví, že ani ona není zrovna vzorem ctnosti či průměrné spořádanosti !! Svůj k svému !! Nebýt těch odpudivě diletantsky umělých a vlastně i nadbytečných scén, které symbolizují neustále se vracející Antonyho vzpomínky na osudnou nehodu, neměl bych k tomuto kousku nejmenších výhrad, protože ten naprosto pevně stojí na zdařilém vizuálu evokujícím unylou šedivost a bezvýchodnost osmdesátek podpořeném parádním soundtrackem Jiřího Stivína, který sice Antonyho šanci poněkud krade veškerou dynamičnost, nicméně hlavní hrdinové vlastně také tak nějak přešlapují na místě, a tak v té symbolice cítím jasné režisérovy úmysly, ačkoliv si o Vítu Olmerovi už myslíte cokoliv, vždy si velmi dobře rozuměl s užitím symboliky a metafor !! Tím nejlepším, co však Antonyho šance nabízí, jistě jsou herecké výkony všech zúčastněných, nad kterými ční výborný Luboš Veselý, jinak mistr vedlejších roliček, a nechutně věrohodná Veronika Jeníková, přičemž ani Milada Ježková se svým příjemně zemitým a lidským herectvím nemůže zklamat !! Cameo Jiřího Bartošky, maličká, leč zásadní, role Franty Kocourka a nedoceněná Olmerova snaha pustit se do tabuizovaných témat včetně homosexuality, to vše už jsou jen třešničky na překvapivě chutném dortu !! (03.11.2013)

Výborný Luboš Veselý / aktuálne nenájdený na čsfd /, známy mne osobne z predstavení moravských divadiel, dominuje komornému príbehu o zločine, treste a vykúpení. Civilná Olmerova réžia dáva priestor obom hlavným predstaviteľom, LV a V.Jeníkovej, vďaka ktorým sa film (u mňa) radí k tomu najzaujímavejšiemu v rámci československej filmografie 2.polovice 80.rokov. (13.03.2009)

Na rozdíl od podobných filmů 80.let (především Jaroslava Soukupa), je vážnější a realističtější Antonyho šance citlivěji natočenou sondou do života mladých lidí. Hlavní dvojice si musí nejenom ujasnit svůj vlastní vztah, ale také najít své místo ve společnosti. Jediné co bych filmu vytkl, jsou příliš uměle působící momenty tragické nehody, které se Antonymu vybavují. Nevýznamným, ale přece jenom rušivým okamžikem je nepochopitelná, pár sekund trvající účast Jiřího Bartošky. (05.06.2009)

Olmer v nejlepší formě - zajímavá výchozí situace je ozvláštněna dynamickým vizuálním stylem i obrazovým vyprávěním s několika zajímavými nápady. Zajmavá je například vertikální symbolika prostředí, v níž se děj odehrává - nuzný byt a bezperspektivní existence ve stínu Nuselského mostu a cesta Marty po nočním mostě ozářeném pouličními lampami do velkého, avšak zkaženého světa, proti němuž jsou Antonyho lži jen malým selháním. Tam nahoře Olmer vytváří s notnou dávkou efektnosti odcizený svět vtěsnaný do trochu obskurního hotelového domu (kde je překvapivě příležitost i k jemné lesbické scéně), baru pro movité zahraničný sexuální turisty, či do Kongresového paláce zejícího opět na samé hraně propasti s pověstným mostem, v němž probíhá konkurs na manekýny, z něhož už je jen krůček do temných hlubin, kam těžko dopadne sluneční paprsek (proto následovný vertikální posun dolů po stěně textilní továrny). Olmerův počin hlavně zpočátku vytváří autentickou atmosféru životního marasmu a marného hledání nějakých východisek či alespoň změny, lze odpustit i konstruovanou, trochu melodramatickou zápletku a plochost hlavní postavy, která je však skvěle ztvárněna neznámým Lubošem Veselým. Tomu zdatně sekunduje podvedená a na scestí svedená, neotesaná Veronika Jeníková i Milada Ježková v roli sousedky, jejíž herecká svébytnost nikdy nezklame. Hlavně v druhé polovině snímek bohužel hodně sází na efektnost (krvavé retrospektivní scény z autonehody), již poněkud konvenční kritiku normalizační konzumní smetánky a rozkrádání socialistického majetku, přesto však ani tyto scény nepůsobí nijak násilně a snímek s kratší stopáží plyne bez zádrhelu. Oproti Bony a Klid zde ještě vládne uměřenost, i když se tento progresivní počin ocitá na hraně komerční kinematografie, jež již brzy Olmera nenávratně pohltí. (06.12.2010)