• Radko
    ****

    Atmosféra filmu verne vystihuje 80.roky plné zazobaných cigánskych podvodníkov, kšefty s valutovými cudzincami, disko trávenie voľného času, videorekordérovú kultúru a radosť z nového panelákového bytu získaného kadejakým pokútnym podplatením vhodného úradníka. Vexláci pred každým Tuzexom a hlavne spriaznenosť súdov a zločincov (to sa nezmenilo). Skvelé je tiež zvládnutie zobrazenia zúfalej osamelosti vo veľkomeste. Je pravdou, že niektoré fórky, prezentované zmrdliackou postavou Romana Skamene už dobovo zastarali, no pamätám si, ako väčšina z nich v čase vzniku filmu doslova zľudovela. Poznámka: Zaujímavé je ako sa koncom 80. rokov v menších mestách transformovali vexláci. Namiesto dobre nahodených a voňavkou Fahrenheit vykúpaných mládencov so zrkadlovkami na frajersky dôležitých xichtoch (ako som si ich pamätal napr. z Bratislavy) ich pred piešťanskými Tuzexami nahradili babičky pôsobiace akoby práve odišli zo skúšky folklórneho speváckeho súboru. Šatky na hlavách, krojované sukne a stíšená otázka: "Nechcete bony?" pôsobili absurdne a parodicky. Neskôr som sa dozvedel, že väčšina z nich mala príbuzných v zahraničí. Tí im posielali často domov peniaze oficiálnou cestou, no babičky dostali nie cudziu menu, ale na základe povinnej výmeny valút bony, ktoré platili len na území ČSSR a mohlo sa nimi platiť v špecializovaných predajniach západného tovaru (boli potravinové Tuzexy, odevné a zmiešané, predávali sa v nich aj automobily). Keďže na bežný chod domácnosti dôchodkyne bony veľmi nepotrebovali (tuzexový tovar bol považovaný za luxusný a drahý) skôr československé koruny, tak nasadili kroje a statočne sa činili. Poznámka č.2: Na podobnú tému a v podobnom čase ako Bony a klid vznikla pesnička "Strýko Johnny" skupiny Slniečko, humorne reflektujúca kultúru bonov.(12.5.2013)

  • mchnk
    ****

    Perfektní obraz ČSSR konce 80tých let v Praze. Ty lidi prostě už v kapitalismu žili, jen ho nepojmenovali. To až za dva roky. Celý film je točený v reálu a podle mě, se mohl V.Olmer řadit k nejlepším režisérům komunistické éry. Potom už jen Tankový prapor, Nahota na prodej a pak už jen šílenosti...Takhle mu to šlo líp. Takovouhle atmosféru ničím nenahradíš, tohle je reál, kamera v ruce, náměstí plný lidí, herci a jedem. Skvělej scénář a máme supr film, kterej byl nejspíš možnej natočit jen v ČSSR.(28.1.2012)

  • Adam Bernau
    ****

    Chcete bony? Zlatí komunisti, i na tehdejší Olmerovy filmy se dá dívat.(10.7.2011)

  • InJo
    **

    Tohle je vážně film? Tipoval bych to spíš na podprůměrný devadesátiminutový videoklip, dělající (medvědí) službu Frankie Goes To Hollywood. Horší hudební dramaturgii (pouštět jeden song pořád dokola po celou stopáž!) si snad ani nejde představit. Ale chápu, že ve své době to muselo zdejším lidem připadat asi dost cool. 40 - 50 %(28.12.2014)

  • sud
    ****

    "Bony a klid" je snad nejtypičtější film 80. let. Dýza, Frankie goes to Hollywood, mrkváče, Tuzex a samozřejmě bony. Hybnou silou filmu je bezpochyby skvělý scénář Radka Johna. Nemá žádná hluchá místa, pořád se něco děje a na těch 90 minut spolehlivě zabaví. Hercům rovněž nejde co vytknout. Honza Potměšil byl v roli naivního Martina přesvědčivý, Josef Nedorost je ten správný vekslácký typ, Tomáš Hanák má skvělé hlášky a Roman Skamene je prostě Roman Skamene. Vít Olmer v této době ještě uměl točit a rozřesená kamera Oty Kopřivy filmu sluší. Výtku bych měl pouze k častému využívání stejných písní i do scén, kam se jaksi nehodí. "Bony a klid" by se dal zařadit do oblíbeného osmdesátkového subžánru Filmy o mladých a pro mladé. Ovšem oproti Soukupovým filmům nabízí syrový a nepřibarvený obraz druhé poloviny osmdesátých let. 80%.(23.5.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace