• Phobia
    ***

    Tak si představte, že jsou 80. léta, jste mladí sopli, co mají v lebce nasráno a chcete si pořídit nějaké to luxusní zboží, třeba odsuzovaný symbol prohnilého kapitalismu - džíny. A takové provokativní hadry se holt v galanterkách na pultech neválí, tam tak leda tesilky do zvonu... Vytáhnete tedy prdel z rodné vísky (pouhých 300.000 obyvatel) a zamíříte do civilizace, jediného centra kultury a obchodu, prostě do té naší milované matičky stověžaté Prahýýý. Džíny budou možná v Tuzexu - s dalším v socialistické vlasti obtížně sehnatelným zbožím jako jsou banány, hajzlpapír a dámské vložky (s lepícím páskem, ne jen vatové dělostřelky!). A v Tuzexu si toho smrtelník za české koruny moc nekoupí, to chce skutečné peníze, tvrdou měnu, bony! Patřičnou bumážku na jejich legální vlastnictví jen tak nedostanete, jestli fotr není ve Straně fakt velké zvíře, musíte se proto obrátit na veksláky. Však jsou jich v ulicích 3 prdele, vnucují se, otravují, hledají kšeft a hlavně debila k oškubání. A už ho našli - vás... Peníze, vlastní i půjčené, jsou díky vaší vidlácké důvěřivosti v hajzlu a vy se můžete buď otočit na patě a zamířit jako zpráskaný pes zpátky do rodného Buranova, kde jen těžko z platu zatáhnete dluhy... nebo budete v nepřátelském prostředí ty hajzly zlodějské nahánět tak dlouho, dokud nedostanete možnost získat své love zpátky (a možná i něco navíc, třeba ošklivou zmalovanou pipinu). Sice se tak degradujete (upgradujete?) na dalšího prohnilého šupáka, který musí mít rychlé nohy, aby utekl fízlům, konkurentům nebo třeba cigánským šmejdům, ale koho by to trápilo, když konečně nemá holou řiť a bankovkami může tapetovat? Občas se něco zvrtne a doslova s tou holou řití stejně skončíte, někdo zařve a nakonec beztak půjdete do tepláků, ovšem předtím si aspoň pořádně zapaříte, zachlastáte a zašukáte, vždyť poctivý, chudý život je pro blbce... Na svou dobu originální filmový kousek, který zhýralost pohůnků imperialismu demonstroval odvážnými scénami, aby bylo jasné, co je kapitalismus za Sodovku v Komoře. Zpočátku jsem si užívala důrazné fláky od Frankie goes to Hollywood, jenže když "Rellax" začal hrát v průběhu půl hodiny asi po čtyřicáté, rychle jsem se té melodie přejedla a stala se na ni vyloženě alergickou. K tomu mě štvala zabedněnost hlavního hrdiny i celé to pokřivené prostředí (ať už rozežrané podsvětí, nebo zpola naznačený šedivý život bezúhonných občanů), takže nad 65% jít nemůžu.(18.7.2012)

  • belldandy
    **

    Tohle není dobrý film. Problém je, že na druhou stranu není ani docela špatný. Patří k vlně "odvážných" socialistických filmů, které tepou do nově se objevivších nešvarů. Patří sem třeba ještě s Láskou z pasáže. (Letos Vietnamci přivezli na festival do Veselí celou řádku podobných filmů. Tam se točí dnes to, co u nás v osmdesátých letech. Zdá se, že si prožívají svoji přestavbu.) Třebaže jsme ten film v mládí pociťovali jako zajímavý, protože nám ukazoval, co u nás nebylo dříve k vidění: zločin a sex zblízka - Já mám radši, když filmy řeší nadčasové problémy. Tahleta přestavbová dramata zatraceně rychle zestárla a to neukazuje na jejich kvality.(10.9.2004)

  • HellFire
    ***

    Frankie Goes to Hollywood jsou úžasní, ale takhle nechutně vyždímat jejich písničky...(17.11.2009)

  • Oskar
    **

    Nedávno jsem Bony a klid znovu viděl a překvapilo mě, jak nezadržitelně zestárly. A pak je tu důvod proč jsou skoro k nepřežití - jmenuje se Frankie Goes To Hollywood. Olmerovi se záhadně podařilo prosadit použití jejich písní "Relax" a "Power of Love", což oslavil tím, že je narval střídavě do každé druhé scény. Po chvíli je to vážně otravné a připadáte si jak Malcolm McDowell v Mechanickém pomeranči, když ho mučili Beethovenem. ;o) 40%(7.12.2006)

  • WANDRWALL
    ****

    Nostalgie na má mladá léta.(4.8.2010)

  • - Poslední film kameramana Kopřivy, který v průběhu natáčení zemřel. Nahradil ho Jan Malíř, který dotáčel několik posledních scén. (don corleone)

  • - Kromě dvou songů od Frankie Goes to Holywood složil hudbu k filmu Ondřej Soukup, jenž vsadil na výhradně anglické texty, které pak zpívali čeští interpreti, například Petr Kotvald, Jiří Korn či Petra Janů. Soukup ale chtěl některé skladby nazpívat anglickými rodilými mluvčími, a tak se obrátil s žádostí o pomoc na producenta Borka Severu, jenž žil ve Frankfurtu nad Mohanem. Ten Soukupovi sehnal tři Američany - zpěvačky Dianu Green, Silvii Brown a zpěváka Charlese Shawa, který se později proslavil jako "pravý" člen Milli Vanilli. Barrandov s jejich angažováním překvapivě souhlasil a všichni tři interpreti za honorář 3 000 Kčs pro každého přijeli do Prahy skutečně nahrávat. Ve filmu jsou songy zpívané českými a zahraničními interprety snadno rozlišitelné, "zahraniční" songy hrají naplno, zatímco ty "české" slouží jako kulisy dialogů. (Šéfik)

  • - V odrazu na sklech projíždějícího autobusu, ve kterém se „veksluje“, je možné zahlédnout štáb s kamerou. (zde1ne)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace