Druhý tah pěšcem

Mohlo to být horší a film si klidně mohl dát mat, ale ze svízelné situace se dostal. Na téhle šachovnici se Heřmánek a spol. pohybují poměrně krkolomně a provádějí s divákem riskantní tahy, až to vyvrcholí jakousi rošádou. Filmů o kontrarozvědce v českých končinách mnoho natáčeno nebylo. Zkušený Vít Olmer postupuje ve svých tazích svědomitě za cenu ošemetných tahů, kdy si dovolí s filmem kalkulovat, i za cenu naivního vyznění. Lepší je to s jeho filmovým přístupem, kdy film má parametry filmu pro kina, dobrou kameru, hudbu a velmi pestré herecké obsazení. K výjimečnosti filmu chybí přece jen poněkud zajímavější propracování charakterů, ale napínavé to celkem bylo, takže 60% to získává v pohodě. (20.07.2012)

Kterak Olmer táhl pěšcem na e9 a Dietl mu před tím vytáhl baterky z šachových hodin.. Soukupův soundtrack osciluje mezi Tangerine Dream a Kroky Františka Janečka, což je kombinace vskutku bizarní. Přes ten dým pronikající mi obrazovkou až do obývacího pokoje jsem dospěl k závěru, že kdyby pracovníci kontrarozvědky věnovali hledání cizích agentů alespoň polovinu úsilí jako hulení cigaret, hlásí se jim posluhovači vrahů z Wall Streetu raději sami.. (17.08.2016)

50% — Odmyslíme-li si to, že šlo o pátrání kontrarozvědky proti špionům a o pokus ukázat tyto lidi v sympatickém světle, ale vezmeme-li si z toho detektivní rovinu, není to tak špatné. Postup, kdy se vyšetřující z minimálních indicií nakonec dobere až k řešení, mi přišel docela logický. Sice zapracovala náhoda (na filatelistické burze), ale bez ní to někdy opravdu nejde. (15.01.2017)

Nejsem objektivní hodnotitel. Umím filtrovat v mozku komunistickou propagandu a soustředit se na akci. Na herecký kumšt, což už jsem v CS kinematografii neviděl 30 let. Na tento film tedy mohu říct: Nějak moc geniální byli a nějak moc rychle na to přišli. Ale solidní podívaná. Současné snímky jsou bez propagandy ale režirují je takoví blbci a hrají je takoví kreténi, že koukat se na to dá pouze 2 min. což jsou titulky. (15.06.2021)

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)