Druhý tah pěšcem

Unylý kapku překouřený kontráš s lidskou tváří chrání socialistickou vlast. 1) Schematickému vnímání role socialistického kontrarozvědčíka více vyhovuje bezemoční tvář 29letého přitažlivého Ondřeje Pavelky, než přemýšlivě působící Heřmánek. 2) Film má atmosféru, představuje dobré řemeslo bez ohledu na ideologická východiska. 3) Kolegovi Enšpíglovi připomínám, že i při tankování benzínu si lze užít zajímavé chvíle... (27.11.2012)

O ničem, nebo jsem to opět nepochápal. Jak tam pan Pavelka předvádí brilantní úvahu /21/, tak to jsem skutečně řval smíchy - jízdenka do Tábora, má vztah k Táboru... Ono to možná vcelku vyjde na nějaký závěr, děj, či akci, ale neměl jsem tu nervy na to čumět do konce. Vždyť se tam jenom plácá a pořád blbě. Děkuji, nemusím a nebudu. 171120113000/7622/7649s.u. (Nova) (23.07.2013)

Nelíbí se mi herecké obsazení, ale jinak nadprůměrná česká detektivka. Silnými stránkami je místy pěkné všední pochmurno a, díky p. Dietlovi, dobře vykreslené vztahy; od běžné takové tvorby se vymyká věrohodným zobrazením kontrašpionáže jako profesionální instituce, tj. týmy, průšvihy, termíny atd. P. Heřmánek v hlavní roli občas evokuje p. Doylea z Profesionálů (když člověk zavře oči :) ). (18.08.2012)

50% — Odmyslíme-li si to, že šlo o pátrání kontrarozvědky proti špionům a o pokus ukázat tyto lidi v sympatickém světle, ale vezmeme-li si z toho detektivní rovinu, není to tak špatné. Postup, kdy se vyšetřující z minimálních indicií nakonec dobere až k řešení, mi přišel docela logický. Sice zapracovala náhoda (na filatelistické burze), ale bez ní to někdy opravdu nejde. (15.01.2017)

Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění. (30.10.2014)