Krize

Je to prvotina, tu a tam patřičně neohrabaná, zbytečně ukecaná, divadelně inscenovaná či přepjatě melodramatická, ale raší z toho první výhonky bergmanovských témat i stylu, je v tom vtip, poezie i nejedna smysluplná myšlenka (zpětně ve mně uvízlo hlavně dilema slečny Ingeborg – nakolik se vlastně svým dětem dáváme nezištně a nakolik proto, abychom zaplnili prázdno v sobě?) a postavy jsou napsané i zahrané jako lidi plní života, žádní slamění panáci (opět v čele se slečnou Ingeborg v podání skvělé Dagny Lind, přesvědčivé a dojemné v celém spektru výrazů od laskavě škádlivých sousedských dialogů přes podehrávané utrpení ve ztrátě a nemoci až po mladistvou jiskru, probouzející se v blízkosti Uffeho a Jacka. Nejde mi do hlavy, že taková herečka má na kontě jen pár filmů). — Vlastní český překlad anglických titulků, původně s láskou pro mou dobrou ženu a teď i pro vás :-) zde. (28.04.2019)

Krize je režijním debutem slavného Švéda. Melodram podle hry Lecka Fischera dokázal Ingmar Bergman úspěšně nakazit svou fascinací ženou a obzorem antické tragédie. Aneb horoucí srdce, a trampoty hledání lásky mládí v nevinnosti, ale též ve sklonech paličaté odbojnosti dospívání. Láska mateřská není připravena na odchod do dospělosti, k tomu Bergman dal úzkost umělcovy duše, niternou rozervanost a ty nekonečné jizvy i dvojznačnou fascinaci ženským stvořením. Okamžik si vychutnává bolest vnitřního světa a naivní nezkušenost mládí. Hlavním objektem zájmu je Nelly (zajímavá Inga Landgré), mladé děvče, probouzející se do uvědomování si dospělosti života. Zatouží po rozletu v nadšení mládí i sladké představě, a přijdou první zásadní zkušenosti. Druhým objektem zájmu je Ingeborg Johnson (příjemná Dagny Lind), skromná učitelka klavíru a milující Nellyina pěstounka. Ta náhlá ztráta smyslu bytí je bolestivější než očekávala. Prvním narušujícím prvkem je Jenny (zajímavá Marianne Löfgren), biologická matka Nelly s bohatou životní zkušenosti, překračující obvykle vnímané standardy mravopočestnosti, a majitelka prosperujícího salónu krásy. Ach ty jizvy, pocity provinění a vlastní intimní touhy! Druhým vyrušujícím elementem je Jack (pozoruhodný Stig Olin), herec v neukojitelné rozervanosti bytí, vychytralý milenec Jenny. Náhle zahořel po nevinnosti mládí a tu svůj vnitřní svět zavlekl do pnutí. Z dalších rolí: urostlý veterinář, Ingeboržin podnájemník a postarší Nellyin nápadník Ulf (Allan Bohlin), lékař, laskavý Ingeboržin strýc Edvard (Ernst Eklund), osobitá Ingeboržina stará teta Jessie (Signe Wirff), či prostomyslná uklízečka u Ingeborg Malin (Svea Holst). Film Krize je vskutku zajímavou prvotinou Ingmara Bergmana v křesle filmového režiséra. Obsahuje charakteristické aspekty Švédovy intimity i konfliktů vnitřního světa. Povedený počátek uctívaného filmového tvůrce. (31.01.2021)

Po velmi zajímavém filmu Hets, ke kterému Bergman napsal scénář a okusil při jeho natáčení něco málo z režisérských povinností, pustil se tímto snímkem úplně a nenávratně do světa kinematografie a už svým prvním režísérským počinem předznamenal hlavní témata své tvorby. Pravda, Kris nedosahuje kvalit pozdějších dramat, ale přesto je tento film zajímavou psychologickou črtou, v níž se Bergman pokouší popsat vztah osmnáctileté dcery Nelly k její nevlastní matce, skutečné matce Jenny a charakterově nejlépe podanému Jackovi, který mladičkou dívku svádí. Nelly se nechá přemluvit a vrátí se s Jenny do Stockholmu, kde poznává tu horší lidskou tvář. Filmařsky je tento debut zvládnutý výborně, Bergman ukázal, že je opravdový talent. Už před natáčením měl detailně promyšlený každý úhel kamery, každičkou drobnost měl dopředu připravenou. A že i ve své době byl film přijat celkem dobře svědčí citace z jedné kritiky: "Kris je bezpochyby největším, nejodvážnějším a nejrozhodnějším krokem od malosti, ve které se švédský film topil velmi dlouhou dobu." (25.09.2007)

Dej Krízy je možno predvídateľný, ale keďže v ňom nechýbajú konflikty, dilemy a silné emócie, tak to vôbec neprekáža. Ide o celkom slušne prekreslenú psychologickú drámu, kde v očiach hercov skutočne vidieť a cítiť ich vnútorné prežívanie. Svojim spôsobom ide o tragédiu, ale v tomto období Bergman končil svoje diela s vízou nádeje do budúcnosti, pričom to nikdy nepôsobí vykalkulovane, ale ako prirodzený vývoj udalostí. Film najmä o ženách, kde je mužský hrdina viac menej len na to, aby sme na jeho osude viac chápali matku s dcérou. Každá z troch žien je svojim spôsobom hlavná postava, čo Bergmanovi rozhodne kvitujem. (13.05.2018)

První režisérský počin švédského filmařského velikána Bergmana. Přesto jeho prvotní zkušenost je známkou zvláštní filmové představivosti a vize, které působí nespoutaně a znepokojivě. Inteligentní zpracování a sofistikované příběhové vyprávění, které ve své době patřilo mezi nejodvážnější a nejinovativnější krok tehdejší švédské kinematografie, která dlouhá léta setrvávala v zaostalém prostředí. (27.12.2021)