As Good as Poison
Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
(více)Recenze (190)
Odstrašující příklad toho, jak mít bokovku (side bitch). Schopný a zodpovědný muž udělá 180° obrat kvůli 6/10 holce, naprosto ztratí vnitřní rovnováhu a zároveň zůstává pod pantoflem svý ženy, odporný mrchy. Svěrák je super, ale tady se nechal namočit do pořádný srajdy. Scéna, kdy se milenec ukrývá na balkoně - muselo to být? Vrcholem je, když mileneckou dvojici přepadne manžel a pustí se do milence (tedy do Svěráka). Co takhle dát pár facek tý ženský? Tohle celý vymyslel nějakej submisivní blbec. Film končí s "posměšným pomrkáváním", když je Svěrák tam, kde začal, nešťastnej a je ready si to hodit. Kategoricky odmítám. Filmy jsou tu od toho, aby povznášely. Pokud člověka pouze srazí do kolen, tak co to je za film? Jediný objektivně kladný fakt je, že ten film, o kterém mluví Louis CK v seriálu Louie (2.řada, 10.epizoda) už existuje, natočili ho tady ve východním bloku. ()
Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. ()
Tak jsem si taky konečně našel špatný film, ve kterém se objeví Zdeněk Svěrák. V Jako jed totiž hraje postavu, co se bezhlavě zamiluje do milenky (ještě ne dvakrát hezký, nechápu proč měla tu paruku) a na všechno ostatní sere. Mám ale pocit, že to sraní na práci by mu tenkrát mohli odpustit fakt jenom komunisti. Dneska by přišel o všechno, hned. ()
V porovnání s prvním dílem o poznání méně humorných situací, horší casting (např. Iva Hüttnerová v Co je vám doktore naprosto kouzelně deptá a ničí svého manžela, zatímco Švormová zde předvádí pouze profesorský výkon ve své tradiční úloze nepříjemné mrchy), dále o hodně slabší atmosféra, pokulhávající motivace postav a také zpitvoření Ivony Krajčovičové, která předchozí díl ozářila svou nevšední krásou. Vyzdvihnout se dá hudba a několik vtipů, které si vypráví vrátný s ing. Hnykem (Z. Svěrák). ()
Svěrákovčina ako sa patrí, hoci od iného autora, z netradičného prostredia socialistického podniku s vývojom betónových panelov. Z koordinačného oddelenia prichádza svieži závan v podobe čardášovej princeznej Julky. Na tie časy celkom svižný film o nevere a nechutnej animálnosti vo vzťahu a pekný pohľad na slovensko-české vzťahy a rozdiely. Naviac na pripomenutie niekoľko starých sexistických vtipov na vrátnici, ktoré mohli byť v tej dobe označené ako odvážne. A ako bonus scény z Košíc a hlásenie o rýchliku s pokračovaním do Medzilaboriec. Svěrák má neveru ako obľúbenú tému, tentoraz s trochu drsnejšími následkami. –––– Kam se ty naše buchty hrabou. Ona ti má v sobě takovej zvláštnej šmrnc, jiskru v těle, ta by probudila i mrtvýho. –––– Já mám zítra ráno stání. – No když já ho mám, stání dneska. –––– Je to inteligentní, noblesný, distingvovaný člověk. Slíbil mi, že to bude ŕešit maximálně diskrétně. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (19)
- Pro film byly složeny dvě písně – „Vlak poslední odjíždí“, kterou zpívá Schelingrovským chraplákem Petr Flynn, hudbu zkomponoval Jiří Stivín a text složil Pavel Kopta; a „Ve snách ťa vidím“ zpívá Ivona Krajčovičová a Zdeněk Svěrák , hudbu zkomponoval Jiří Stivín, text složil Jaroslav Kaiser. (sator)
- Natáčelo se v lokalitě na Malé Straně v Praze, v objektu bývalého geologického ústavu na adrese Malostranské náměstí 19 a 6/18, dále na Karlově mostě a na Střeleckém ostrově. Točilo se také na Slovensku v Košicích. Scéna rozloučení Hnyka (Zdeněk Svěrák) a Tomčányové (Ivona Krajčovičová) v závěru filmu se odehrává v Letenské ulici před budovou tehdejšího Federálního ministerstva financí ČSSR. (SeanBean)
- Zvláštní název knihy a později i filmu vychází z vyprávění dědečka autora předlohy Karla Zídka, který byl lékárníkem. V dobách, kdy byl cukr velmi vzácný, byl považován za lék a prodáván pouze v lékárnách. A protože jeho vlastnosti nebyly prozkoumány a lékárníci byli obezřetní, byl na dózách, ve kterých byl uchován nápis: „Tamquam venenum“, tedy česky „Jako jed“. A jak to souvisí s příběhem? Tak, že když je sladkého příliš, stává se jedem. (sator)
Reklama