Playgirls

Jeden z genderově nejstereotypnějších filmů v české kinematografii aneb podnikavé dívky dostanou zaslouženě přes prsty (přesně řečeno do zadku) a cudná dívčina odchází těhotná s luxem v ruce vstříc životu s manžílkem, kterého si získala tím, že mu prala prádlo a dělala snídaně (a nekritizovala ho za návštěvy v bordelu). "Playgirls" sice nejsou zdaleka tak dobově výživné jako "Nahota na prodej", ale některé záblesky typické české krajiny poloviny 90. let jsou úchvatné (Němčouři, esoterika, kšeftování s nemovitostmi a running joke s mobily). Jako exploatace precizně důsledné, ale ty stupidní deníčkové voiceovery hrdinek z toho dělají nekoukatelnou slátaninu. (14.02.2010)

Sonda do duše žen, které neví kudykam a jsou nuceny se uchýlit k činnosti, která se jim z počátku příčí. Dokonalá reflexe postrevolučních duší, jejichž pocit se nedá nazvat jinak než zklamání. Vyrovnané herecké výkony, ani náznak přehrávání... Divák se brzy stotožní s hlavními hrdinkami a prožívá s nimi nečekané zvraty, které nám příběh nachystal. Pan Olmer to asi točil s tou studenou sprchou zaraženou v prdeli. (25.01.2010)

Vít Olmer dostal 5 mega a natočil za to tohle veledílko. Ano co všechno se v období začátkem devadesátých let natočilo. Není to za a/ani vtipné, ani za b/ erotické. Propadák, přes účast modelky Kornové a Olmerovy múzy Martiny Adamcové, která se tady na dlouhých dvacet let rozloučila s Českou republikou. V malé epizodní roličce Milan Bahúl později známý z Ordinace nebo Dobré čtvrti. (23.10.2015)

Hvězdičku dávám za Míšu Kuklovou, která jako jediná předvedla alespoň průměr. Všem ostatním bych dal zopakovat cimrmanovo herecké desatero, protože tolik neschopných dřev v jednom filmu jsem už dlouho nezažil. Olmerovi to ale vůbec nevadilo, možná v nějakém omámení smyslů viděl svoje ovečky jako Sharon Stone, Dami Moore, Maryl Streep a George Clooneyho. A sebe měl alespoň za Spielberga mixnutého Coppolou. Jedině tak se dá pochopit že si nejen sám napsal scénář, vybral herce, splácal tuhle zhůvěřilost, a pak se pod ni i podepsal. Pokud se rozhodl spáchat profesní sebevraždu, tak mu to vyšlo na výbornou. (27.01.2014)

Otíku, dřív jsi byl jen takovej hajzlík... Ale teď jsi prvotřídní svině. Olmer se s tím nepáral. Už tak dost svérázný vhled poučeného severočeského literáta do problému prostituce převedl na plátno, jak se na první polovinu 90. let sluší: na druhořadém materiálu značky Fuji; s herci, které nikdo jinde nechtěl; s rozpočtem jako na podřadnou reklamu; se scénářem, který by neuhráli ani ti, kteří angažmá odmítli. Nejvěrohodnější štětkou v ansámblu je prakticky nehrající Martina Adamcová. Zestárlo to hůř a víc, než Vávrův Jan Hus. I když je to jako celek vážně tak špatné, že už to není ani podmanivě legrační, najdou se okouzlující jednotlivosti, pro něž na film stojí zato koukat i po bezmála třiceti letech: Zeitgeist, že by se dal krájet; tělo a obstojné herectví Michaely Kuklové; bizarní erotické scény s Miroslavem Moravcem a dalšími nemehly. Skutečnými třešničkami na dortu jsou potom soundtrack z pera Miroslava Vydláka, znějící jako dehonestující karaoke Duran Duran a Tears For Fears. A budhistické meditace v podání Oldřicha Víznera. Zbytek jsou pomeje... (11.02.2021)