Sonata for a Red-Haired Girl
Režie:
Vít OlmerScénář:
Vojtěch VackeKamera:
Juraj FándliHudba:
Petr UlrychHrají:
Stanislava Coufalová, Laďka Kozderková, Božek Tomíček, Lubor Tokoš, Michal Dvořák, Vladimír Vondra, Markéta Valentová, Zuzana Kroupová, Marek Ajgl (více)Obsahy(1)
Dívka jménem Petra má rezavé vlasy a hodně zájmů, které se od sebe velmi liší. Hraje na klavír, je vedoucí v oddílu Svišťat a má dokonce i jeden mezi dívkami velice nezvyklý koníček - hraje s klukama fotbal. Je totiž fotbalovou brankářkou. Do Petřiny třídy posléze přichází nový spolužák Pavel a ona se do něj zamiluje... (duklak2)
(více)Recenze (41)
Mě se to líbilo moc. Sice nevím jak film obstojí v dnešní době, ale mě je i dnes mnohem bližší než ty dnešní digitální omalovánky pro nadrzlou omladinu. Ze všeho nejvíc se mě líbilo, že se tmavovlasým rodičům narodila zrzavá holka a taťulda zůstal klidnej jak angličan . ()
Jen dalsi z prumernych detskych filmu, kterych se v osmdesatych letech tocilo snad az presprilis, zato v poslednich letech je jich znacny nedostatek. ()
Olmer byl vizionář. Už na počátku 80. let natočil věrohodný snímek o boji mladistvých s jejich vlastním já. Když se o něco podobného pokusí současní tvůrci, tak sklidí zasloužený výsměch, protože jsou jejich představy totálně mimo. ()
Příběh malé klavíristky Petry o její cestě za přijímacími zkouškami na konzervatoř. Z vod průměru dětského filmu ho vytáhl jak Griegův "Svatební pochod na Troldhaugenu" tak i tematika, která se mě bytostně týkala. I ten závěr je nakonec docela zajímavý, ale uznávám, že je to hodnocení celkem osobní. ()
Průměrný oddychový film s výbornou hudbou. ()
Věrohodně podaný dětský film. Námět Vojtěcha Vackeho zachycuje rozpolcenost dospívající hrdinky - klavír, fotbal, kluci... "Na dvou kobylách může rajtovat jen komediant," radí Petře (Stanislava Coufalová), která se snaží zvládat všechno. Vhodně zvolený hudební doprovod (Petr Ulrych), zajímavě zakomponované Petřiny snové představy (hlavně co se týká kluků). Trošku krkolomný závěr - motorkář s puškou, ke kterému Petra nasedla vypadal jako Kájínek na útěku... Pro dnešní facebookovou generaci možná nudný film, ale zaslouží si pozornost - už jen díky přesvědčivému herectví Stanislavy Coufalové, nebo menším roličkám Matěje Formana nebo Viktora Krále. Zdálo se mi, že Bořka Tomíčka (otec) namluvil Jiří Zahajský. ()
Člověk jako já by asi neměl hodnotit dětský filmy, ale když už jsem to dneska zase viděl v TV.... Tenhle film má dvě velké slabiny. a) není moc o ničem b) všechny dětské postavy jsou dost nesympatické. A nejhorší na tom celým je, že roli cca 11-ti letého dětčáska hraje (podle dat narození a natočení filmu) 17-ti letá herečka.... ()
Ani v dětském žánru nejsou věci, jak se zdají... Poté, co byl Vít Olmer „podepsán“ pod scénář filmu Páni kluci, musela být situace lidsky velmi složitá. Skutečný autor Jan Procházka byl pro režim nepřekročitelná persona non grata a nehrozilo, že dojde ke schválení jakéhokoli jeho, byť ryze nepolitického textu. Umím si představit následné ovace a radostné pokyvování pravdy neznalých na Olmerovu nadějnou hlavu. Rázem přiřknutý cejch, co přímo vybízí k zopakování. Takový je výsledek, obratný a přijatelně odvedený v nutných předpokladech pro žánr, leč v tomto případě plně platí Olmer = Salieri. Za normalizace vcelku svobodná oblast dětského filmu se s ideologií tolik trápit nemusela, a proto jsou tyto klidné a poněkud nevzrušivé filmy leckdy přijatelnější než úniková komedie obsazená známými tvářemi. Scénář vykreslil prostou (jenže ne vždy známou) pravdu, že lidé nemusejí být pokaždé tací, jací se pozdávají, a až interakce s dětským hrdinou odbourá naučenou fasádu pro apatické okolí. Zaujme, jak jsou muži výhradně pod papučí agilních žen a Stanislava Coufalová coby zrzka napovídá, kde tkví jádro tohoto jevu. Její a další dětské role snesou klidně přísnější měřítko a neví si úplně rady snad jedině v „impresionistických“ projevech, které Olmer jednoduše nezvládl (Panenkův dloubák ještě beru, ale zbytek...). Klavírní etuda včetně akcí zavánějícího závěru („Hovno!“) pak hezky završí věci, jak se zdají. Reálný doslov mimo obraz v podobě hořkého životního osudu zrzky Coufalové pak může zabolet o to víc, pokud ho neznáte před sledováním filmu. Málokým pochopenou dívku, co boj nikdy nevzdává a v zápalu útočí i na nesprávné, člověk zaměňující hraný film za realitu (asi většina tomu občas podlehne, já určitě) záhy lituje. Pozdější osudy dětských hvězd lákají, i když málokdy nabídnou příjemné čtení a tento případ je obzvlášť „kocovinotvorný“. Otisk na filmu zůstane a nemělo se stát. Mám pocit, že některé věci je snad lepší nevědět... ()
Ta prosluněná pohoda, typická a hlavně nutná pro dobrý dětský film, je v tom zachycená naprosto věrně. Fajn věc. ()
Pan režisér Vít Olmer měl vždycky dobrý čuch na dětské filmy a herce v nich. Toto je s Pány kluky jeho nejpovedenější dětský film a vždy, když ho reprízují, rád se na něj znovu podívám. Příběh mladé dívky, která svádí svůj vnitřní boj mezi sportem a jejím talentem hry na klavír. A když se do toho ještě připlete láska, je zaděláno na malér. Škoda, že se takové filmy dnes už netočí a velká škoda jedné talentované herečky, jejíž životní osud asi každý zná z její 13.komnaty. ()
Pamatuju se z toho na Griegův Svatební den v Troldhaugenu - otevřelo mi ho. Nebylo to špatné. ()
Tenkrát doba vyloženě přála takovým filmům pro děti mládež. Dnešní doba je úplně jiná, těžko říct jestli je lepší nebo horší. O tom by se dala vést sáhodlouhá diskuze. Jedno vím jistě, takovový a jemu podobný film se už dnes nenatočí. Malé připomenutí není na škodu. Na tu Petru toho bylo trochu moc. Z filmu jsem si taky pamatovala jenom to scénu s tím chlápkem na skútru, ale nevěděla jsem, že je z tohoto příběhu. Asi to pro mě byla nějaká zásadní scéna nebo jsem si z ní vzala jisté ponaučení. ()
Petru nebaví klavír, ale zato ju baví nějakej Pragohošík... a je zaděláno na zaujímavý film. Chyba lávky: je to socialistické, takže Petra sa snaží splniť očakávania všetkých v okolí a jej najväčším prehreškom je klamstvo. Začalo to ako idealizovaný krásny príbeh, niekoľkokrát sa pokúšajúci dejovo pohnúť z miesta. Keď sa ukázalo, že to nepôjde, aspoň sa to parkrát otočilo okolo vlastnej osi. Som dieťa ČSSR, rovnako ako Sonáta pre zrzku, a tak jej rád odpustím nedostatky. Ale čo by s týmto námetom urobili Švédi či Nóri? Viac, páni Olmer a Vacke, oveľa viac! ()
Obyčejný předrevoluční dětský film o dospívající brankářce, což ovšem v dnešní době temna může znamenat pro někoho dost. Hlavní hrdina je protivná holka s podivnýma koníčkama, co se zamiluje do pražského skejťáka. Film sleduje její dilema rozhodování mezi kariérou fotbalové brankářky v týmu plném mužů a posláním důležité klavíristky, která potěší rodiče i nadaného houslistu dědečka z Moravy, který dokáže vystřihnout slušné houslové sólo i s několika panáky slivovice v krvi. Hrdinka je sice poměrně hezká, ale chová se jako pitomá kráva, takže si přejete, aby jí zneužil otrávený starý mládenec Lubor Tokoš, který předstírá, že je učitel klavíru. Nakonec ho skoro předběhne úchylný motorkář, ale všechno dopadne dobře. Občas je příjemné odpočinout si u retro filmů a připomenout si, že byly časy, kdy Olmer nebyl za režiséra několika nejhorších porevolučních filmů ever. ()
Ještě, že to dneska dávali na CS filmu, dobré připomenutí. Viděl jsem to několikrát, ale hodnotím až dnes. Problémy dětského kolektivu a řešení problémů se v 80 letech objevovaly v těchto filmech často. Petra volí dilema mezi hrou na klavír ( to je spíš mámy koníček ) a fotbalem, kde je výbornou brankářkou týmu 10-letých kluků ač jí už je 15. Do toho přichází i první láska. Jen ten Jiří Zahajský si nebyl nějak podobný, než mi došlo, že pouze dabuje pana Tomíčka. ()
Pohodový letní dětský film se sympatickou hlavní hrdinkou. Až na divnou scénu s motostopem příjemný děj. ()
Další z řady filmu z 80 .let o holce ,která má talent na klavír ,ale taky spoustu problémů. ()
Nicim vyjimecny film pro mladez. Panenka ve snu Petry pobavil. ()
6/10 ()
Příjemný, uvěřitelný filmík.. Škoda těch konců zrzky ( Stanislava Coufalová)... ()