poster

Sonáta pro zrzku

  • anglický

    Sonata for a Red-Haired Girl

    (festivalový název)

Rodinný

Československo, 1980, 78 min

  • BoredSeal
    ***

    Obyčejný předrevoluční dětský film o dospívající brankářce, což ovšem v dnešní době temna může znamenat pro někoho dost. Hlavní hrdina je protivná holka s podivnýma koníčkama, co se zamiluje do pražského skejťáka s výrazným rozkrokem v upnutých riflích, což už v jeho věku začíná být pro zájemce o sex důležité. Film sleduje její dilema rozhodování mezi kariérou fotbalové brankářky v týmu plném mužů a posláním důležité klavíristky, která potěší rodiče i nadaného houslistu dědečka z Moravy, který dokáže vystřihnout slušné houslové sólo i s několika panáky slivovice v krvi. Hrdinka je sice poměrně hezká, ale chová se jako pitomá kráva, takže si přejete, aby jí zneužil otrávený starý mládenec Lubor Tokoš, který předstírá, že je učitel klavíru. Nakonec ho skoro předběhne úchylný motorkář, ale všechno dopadne dobře. Občas je příjemné odpočinout si u retro filmů a připomenout si, že byly časy, kdy Olmer nebyl za režiséra několika nejhorších porevolučních filmů ever.(16.4.2013)

  • Snorlax
    ***

    Průměrný oddychový film s výbornou hudbou.(5.1.2013)

  • Ivoshek
    **

    Člověk jako já by asi neměl hodnotit dětský filmy, ale když už jsem to dneska zase viděl v TV.... Tenhle film má dvě velké slabiny. a) není moc o ničem b) všechny dětské postavy jsou dost nesympatické. A nejhorší na tom celým je, že roli cca 11-ti letého dětčáska hraje (podle dat narození a natočení filmu) 17-ti letá herečka....(13.2.2010)

  • berg.12
    ****

    Příběh malé klavíristky Petry o její cestě za přijímacími zkouškami na konzervatoř. Z vod průměru dětského filmu ho vytáhl jak Griegův "Svatební pochod na Troldhaugenu" tak i tematika, která se mě bytostně týkala. I ten závěr je nakonec docela zajímavý, ale uznávám, že je to hodnocení celkem osobní.(19.9.2005)

  • sinp
    ***

    Ani v dětském žánru nejsou věci, jak se zdají... Poté, co byl Vít Olmer „podepsán“ pod scénář filmu Páni kluci, musela být situace lidsky velmi složitá. Skutečný autor Jan Procházka byl pro režim nepřekročitelná persona non grata a nehrozilo, že dojde ke schválení jakéhokoli jeho, byť ryze nepolitického textu. Umím si představit následné ovace a radostné pokyvování pravdy neznalých na Olmerovu nadějnou hlavu. Rázem přiřknutý cejch, co přímo vybízí k zopakování. Takový je výsledek, obratný a přijatelně odvedený v nutných předpokladech pro žánr, leč v tomto případě plně platí Olmer = Salieri. Za normalizace vcelku svobodná oblast dětského filmu se s ideologií tolik trápit nemusela, a proto jsou tyto klidné a poněkud nevzrušivé filmy leckdy přijatelnější než úniková komedie obsazená známými tvářemi. Scénář vykreslil prostou (jenže ne vždy známou) pravdu, že lidé nemusejí být pokaždé tací, jací se pozdávají, a až interakce s dětským hrdinou odbourá naučenou fasádu pro apatické okolí. Zaujme, jak jsou muži výhradně pod papučí agilních žen a Stanislava Coufalová coby zrzka napovídá, kde tkví jádro tohoto jevu. Její a další dětské role snesou klidně přísnější měřítko a neví si úplně rady snad jedině v „impresionistických“ projevech, které Olmer jednoduše nezvládl (Panenkův dloubák ještě beru, ale zbytek...). Klavírní etuda včetně akcí zavánějícího závěru („Hovno!“) pak hezky završí věci, jak se zdají. Reálný doslov mimo obraz v podobě hořkého životního osudu zrzky Coufalové pak může zabolet o to víc, pokud ho neznáte před sledováním filmu. Málokým pochopenou dívku, co boj nikdy nevzdává a v zápalu útočí i na nesprávné, člověk zaměňující hraný film za realitu (asi většina tomu občas podlehne, já určitě) záhy lituje. Pozdější osudy dětských hvězd lákají, i když málokdy nabídnou příjemné čtení a tento případ je obzvlášť „kocovinotvorný“. Otisk na filmu zůstane a nemělo se stát. Mám pocit, že některé věci je snad lepší nevědět...(1.1.2012)

  • - Hlavní představitelka Stanislava Coufalová se stala v dospělosti narkomankou. (M.B)

  • - Natáčení filmu probíhalo v Uherském Hradišti. (Cucina_Rc)

  • - Nápad s hořícím piánem koupil Vít Olmer od jednoho zakázaného básníka za dvě deci vína v jedné pražské kavárně. (Laliss)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace