The Unseen
VOD (1)
Obsahy(1)
Film přibližuje svět nevidomých dětí z pražské školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené, které díky péči fotografky Daniely Horníčkové začaly fotografovat. Jsou to právě jejich fotografie, jež pomáhají vytvářet nové mosty mezi dvěma ostrovy našeho světa: mezi nespatřeným a viděným. Smysl této fotografické možnosti se však naplňuje jedině tehdy, dojde-li k vykročení z obou stran. Ač se film zaměřuje spíše na stránku rozličných motivací a zkušeností nevidomých fotografů, sám proces natáčení se stává předmětem fascinujícího audiovizuálního dialogu autorů s jejich světem. Způsob spoluúčasti, k níž tento vitalistický film vybízí, je prost jakéhokoli sentimentu a vedle svého lidského rozměru přivádí v celkovém důsledku také k otázkám po znovunalézání významů tak často zaměňovaných slov: vytvořit, natočit, vyfotografovat. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (12)
Dokument s chýbajúcim odstupom medzi tvorcom a zobrazovanými osobami. Tento prístup môže priniesť silnú emočnú výpoveď, ďaleko za hranicami bežného dokumentárneho filmu. Zároveň môže dôjsť k takému prevládnutiu priateľských pút, až výsledok pripomína niečo ako domáce video, kde sa len tak nezáväzne žvatlá a predvádza. Nespatřené sa pohybuje v oboch polohách, najsilnejšie je, keď ukazuje pochybnosti, túžby a umelecké schopnosti slepých detí, zaujímavé je pri zachytení záujmu slepých o fotografovanie, snímaciu techniku a fotografie. Naopak dokument je slabučký pri niektorých slovných predvádzačkách, prezentácii snov, výpovedí a dialógov, pri ktorých je cítiť občas niečo trošku nasilu pridané v mene veľkej snahy odvďačiť sa režisérovi-kamarátovi. Za zachytenie sveta za večne stiahnutou oponou pred zrakom viditeľným svetom samozrejme patrí tvorcom plus. ()
zajímavé, leč chyběl mi tam výraznější rozhovor s učiteli v oné škole, či rodičí ()
Je zde nezpochybnitelná, výpovědní hodnota, která drží mé hodnocení navzdory celému pojetí dokumentu, který postrádá detailní práci se střihem, či snahu o experimentálnější ztvárnění, jenž dodává podobně laděným dokumentům onu potřebnou atmosféru. Výpovědní hodnota o vnímání světa, které je pro každého jiné. Ať už se jedná o cokoli. I když Tě život nepodrobuje podobné zkoušce jako tyto děti, vnímáš svět po svém. Ovlivněni svými pocity a hodnotami žijeme den za dnem. Oni jsou ovlivněni osudem a jejich svět jen zahalen v temnotě, která nikdy nezmizí. Vnímají svět dotyky a svou fantazií, jenž jim dovolí i zálibu, ze které se nemohou naplno těšit. Navzdory nelehkému osudu nepostrádají humor, hudební talent i touhu poznávat. ()
Nevidomé děti, které fotografují svět kolem sebe, jsou nejspíš ojedinělým experimentem. Každopádně jimi vytvořené fotografie, ač mnohdy nezaostřené, jsou tím nejzajímavějším, co tento dokument nabízí. Jindy mi ovšem připadal nějak nezaostřený celý tento dokument, a pro jistotu dodávám, že tu nemluvím o kameramanských kvalitách. Je to trochu škoda, protože tohle téma mělo větší potenciál (70%). ()
Dokument bez hlavy a paty, a nějaké výrazní informativní hodnoty, 2 hvězdy. ()
Téda. Jsem sama překvapená, že mě tenhle dokument tak děsil. Na začátku mě pobavil rozhovor dvou slepých kluků, kteří se přetahovali o kameru: "Já to chci taky vidět!" - "Se podívej, ne?". Jenže pak přišel imitující chlapeček a rázem to začalo být strašně hororové... ()
Víte, že zdravý člověk přijímá 90% zevních podnětů prostřednictvím zraku? Je to neoddiskutovatelně nejdůležitější smysl, jímž disponujeme (nepočítáme-li ovšem šestý smysl, kterýmžto je obdařen málokdo). Kdybychom se striktně drželi výše uvedené skutečnosti, obšlehnuté z učebnice neurofyziologie, nutně by to znamenalo, že děti, které jsou slepé, jsou odsouzeny k životu s poznáním pouhé desetiny vnějších impulzů. Je pak překvapivé, kolik energie a nebývalého entusiasmu pro život v sobě najdou. No bodejť, život lze přece vnímat všemi smysly. Ty, které jsou za prachobyčejných okolností upozaděny, musejí přijmout nesmlouvavou úlohu smyslů vůdčích, což vede k jejich zbystření, pro nás "normální" často nepochopitelnému. Ty děti nakonec vidí víc než my, daleko víc! A jejich hendikep je posiluje, neztrácejí čas bláhovým tápáním v nesmyslné existenci, ale žijí! Jejich život je mnohdy naplněn smysluplnějším konáním než ten náš. A pak, neztrácejí naději, kterou jsme my ztratili už dávno. ()
Opět velmi citlivě pojaté téma "jiných" dětí od přítele karlovarského festivalu, pana režiséra Miroslava Janka. Po loňském úspěchu Takového normálního autistického filmu, uvedl MFFKV v sekci Lidé od vedle právě snímek Nespatřené - vítěze dokumentární soutěže MFFKV 1996. Pro mě fascinující a empatický vhled do světa velmi nadaných nevidomých dětí a jak samotný film, tak následná diskuze po něm patří k nejlepším momentům letošního festivalu. Silné čtyři hvězdičky. ()
Líbí se mi ta vesměs pozitivní nálada :) ()
Velice osobitý autorský dokument, který se dívá přímo, a přesto s určitým nadhledem. Zdařilý dokument, který lze jen doporučit, navíc umění z řad nevidomých je bezpochyb zajímavé téma, a když je dobře zpracované, není co řešit. ()
Strašně zdlouhavý a nic neříkající. ()
Jemný dokument s citlivým tématem vnějším světem nezkažených, ale přesto vnímajících děti. Velkou roli zde hraje umění, tedy hudba a film potažmo fotografie na čemž je demonstrována neschopnost a omezenost některých lidí tyto děti pochopit. Záběry ze zvláštní školy jsou prokládaný chytrým střihem ukazující výtvory a umělecká vyjádření dětí. Připomíná mi to, jaké mám já jakožto fyzicky zdravý člověk velkou výhodu a štěstí si ten život užít. Zajímavé je rovněž pozorovat chování jednotlivých dětí, jak jsou vlastně velmi podobné těm zdravým, jen hodnější. ()