Nespatřené

Nevidomé děti, které fotografují svět kolem sebe, jsou nejspíš ojedinělým experimentem. Každopádně jimi vytvořené fotografie, ač mnohdy nezaostřené, jsou tím nejzajímavějším, co tento dokument nabízí. Jindy mi ovšem připadal nějak nezaostřený celý tento dokument, a pro jistotu dodávám, že tu nemluvím o kameramanských kvalitách. Je to trochu škoda, protože tohle téma mělo větší potenciál (70%). (05.07.2017)

Je zde nezpochybnitelná, výpovědní hodnota, která drží mé hodnocení navzdory celému pojetí dokumentu, který postrádá detailní práci se střihem, či snahu o experimentálnější ztvárnění, jenž dodává podobně laděným dokumentům onu potřebnou atmosféru. Výpovědní hodnota o vnímání světa, které je pro každého jiné. Ať už se jedná o cokoli. I když Tě život nepodrobuje podobné zkoušce jako tyto děti, vnímáš svět po svém. Ovlivněni svými pocity a hodnotami žijeme den za dnem. Oni jsou ovlivněni osudem a jejich svět jen zahalen v temnotě, která nikdy nezmizí. Vnímají svět dotyky a svou fantazií, jenž jim dovolí i zálibu, ze které se nemohou naplno těšit. Navzdory nelehkému osudu nepostrádají humor, hudební talent i touhu poznávat. (06.04.2014)

Opět velmi citlivě pojaté téma "jiných" dětí od přítele karlovarského festivalu, pana režiséra Miroslava Janka. Po loňském úspěchu Takového normálního autistického filmu, uvedl MFFKV v sekci Lidé od vedle právě snímek Nespatřené - vítěze dokumentární soutěže MFFKV 1996. Pro mě fascinující a empatický vhled do světa velmi nadaných nevidomých dětí a jak samotný film, tak následná diskuze po něm patří k nejlepším momentům letošního festivalu. Silné čtyři hvězdičky. (05.07.2017)

Dokument s chýbajúcim odstupom medzi tvorcom a zobrazovanými osobami. Tento prístup môže priniesť silnú emočnú výpoveď, ďaleko za hranicami bežného dokumentárneho filmu. Zároveň môže dôjsť k takému prevládnutiu priateľských pút, až výsledok pripomína niečo ako domáce video, kde sa len tak nezáväzne žvatlá a predvádza. Nespatřené sa pohybuje v oboch polohách, najsilnejšie je, keď ukazuje pochybnosti, túžby a umelecké schopnosti slepých detí, zaujímavé je pri zachytení záujmu slepých o fotografovanie, snímaciu techniku a fotografie. Naopak dokument je slabučký pri niektorých slovných predvádzačkách, prezentácii snov, výpovedí a dialógov, pri ktorých je cítiť občas niečo trošku nasilu pridané v mene veľkej snahy odvďačiť sa režisérovi-kamarátovi. Za zachytenie sveta za večne stiahnutou oponou pred zrakom viditeľným svetom samozrejme patrí tvorcom plus. (12.10.2012)

Víte, že zdravý člověk přijímá 90% zevních podnětů prostřednictvím zraku? Je to neoddiskutovatelně nejdůležitější smysl, jímž disponujeme (nepočítáme-li ovšem šestý smysl, kterýmžto je obdařen málokdo). Kdybychom se striktně drželi výše uvedené skutečnosti, obšlehnuté z učebnice neurofyziologie, nutně by to znamenalo, že děti, které jsou slepé, jsou odsouzeny k životu s poznáním pouhé desetiny vnějších impulzů. Je pak překvapivé, kolik energie a nebývalého entusiasmu pro život v sobě najdou. No bodejť, život lze přece vnímat všemi smysly. Ty, které jsou za prachobyčejných okolností upozaděny, musejí přijmout nesmlouvavou úlohu smyslů vůdčích, což vede k jejich zbystření, pro nás "normální" často nepochopitelnému. Ty děti nakonec vidí víc než my, daleko víc! A jejich hendikep je posiluje, neztrácejí čas bláhovým tápáním v nesmyslné existenci, ale žijí! Jejich život je mnohdy naplněn smysluplnějším konáním než ten náš. A pak, neztrácejí naději, kterou jsme my ztratili už dávno. (11.10.2012)