Ta naše písnička česká II

Stejně jako v "Nahotě na prodej" Olmer sestavil katalog neduhů a morální dekadence doby porevoluční, ve svém o tři roky starším filmu zcela totožně přistoupil k éře rozkladu komunistické totality. Projekt vznikal ještě před listopadem 1989 a měl původně být dalším z řady cynicky apatických filmů o dobových poměrech, mezi něž patří také Olmerův svěrákovský diptych "Jako jed" a "Co je vám, doktore?". Náhlé změny politického klimatu tvůrci využili k většímu vyostření látky, což vyústilo v charakteristickou olmerovskou porevoluční jedovatou slinu. "Ta naše písnička česká II" sestává z epizodických výjevů, které tematizováním pozdně-normalizačního cynismu, bezmoci jednotlivce, morálních kompromisů a nespravedlnosti kastového systému úspěšně v divácích kumuluje nasranost. Vyprávění ale neopomíjí ani dobové paradoxy jako byla vědomě přijímaná kriminalita, divoké výjezdy za lákadly Západu i kontrast paradoxně stále srdnaté propagandy oficiálních médií a vulgárních fórků na účet režimu, které nebyly cizí ani jeho čelným představitelům. Pod závojem nevybíravého pohledu na zlo komunismu s reálnou lidskou tváří vzniklo vypjaté exploatační leporelo, které ale přestože vzniklo v porevoluční euforii, nenabízí divákům ventil a oddech, nýbrž sálá normalizačním babráním se v marasmu a hospodsky pasivním mrmláním. (13.12.2015)

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitomé jedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla „Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka "Zlatokopové z Pragokoncertu". Byl to snad on, kdo podstrčil panu Johnovi onen původně čtyřiceti stránkový materiál? V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle pana Hartla tu byl i skvělý pan Poloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmem předchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí. (05.02.2017)

60% - Tento film jsem viděl už dávno, možná přímo krátce po jeho natočení, ale nějak ve mě neutkvěl. Teď při druhém shlédnutí jsem byl celkem příjemně překvapený. Není to sice žádné veledílo, ale podle mého názoru pěkně rámuje tvorbu Víta Olmera 80. let. I když už bez Oty Kopřivy, stylem snímání i určitou syrovostí odkazuje k nejpovedenějším kusům V. O. - Co je vám doktore, Jako jed a Bony a klid. Dokonce bych řekl, že je to vlastně velmi podobný film jako Bony a klid. Ten ukazoval, jak si mladý kluk zadal se systémem veksláků, ačkoliv ho předtím okradli, tento zase ukazuje, jak si houslista zadal se státním systémem, ačkoliv ten s ním nejprve zametl. Nakonec v obou případech to byli právě oni, kteří dopadli (v danou chvíli) nejhůř. Houslista Jan nakonec přijde prakticky o všechno - o syna, o manželku, o přízeň mocných a nakonec i o housle. Katarze se nekoná. Po tomto filmu už bohužel V. O. přesedlal na jiný žánr a jiný styl a na své filmy z předchozího období už nenavázal. Z herců pak naprosto bez debaty vyniká Bronislav Poloczek, jehož nadutý všemocný funkcionář je dokonalý. (13.08.2014)

No špatný to nejni, i když se tam vyskytují dnes zcela zprofanovaná jména John (byl mi vrcholně před "sametem" to svojí konstruktivní kritikou v mezích zákona vrcholně nesympatický už jako prominentní redaktor Mladého světa) a Vít Olmer, který by si asi udělal později líp, kdyby se až zas tak nežinýroval a začal točit to tvrdé porno, přesto tohle ukazuje, jak to v oné době chodilo. Je to sice poněkud přehnané (to jsou Bony a klid taky, i když tady je vidět, jak si autoři s tou svobodou neuměli poradit). Nakonec, Hartl hraje pořád stejně, Poloczek si onoho odporného funkcionáře opravdu užil a jednoho potěší i roličky Lucky Bílé a Evičky Čížkovské.....porovnávat tohle ale třeba s Mášovým Byli jsme to my nelze ani trošku. (28.08.2015)

Vypruzený Hartl, který psychicky nepobírá, co se děje kolem něho působí přeexponovaně. Dekadence moci funguje v každém politickém režimu. Strkat někomu hlavu do p.dele musí hodně lidí i dnes. Scénář od Johna je nevyrovnaný. V určitých momentech chce zbytečně šokovat. Chybí tomu určitý nadhled jako ve výborném Vážení přátele, ano. 52%. (26.04.2013)