Psychologická dráma zadaptovaná a sfilmovaná podľa Shakesperovej divadelnej hry. Hutné veršované fliozofické myšlienky sa kĺbia s dejovým minimalizmom a psychedelickou výtvarnou kamerou zrelou na výplach mozgu. Veľmi ťažký film - nevydržal som do konca.(5.12.2004)
Podobně jako ve svém filmu Peter Greenaway, dokázal Derek Jarman velmi osobitě a působivě převést na plátno Shakespearovu předlohu, jejíž znalost je, si myslím, v tomto případě nezbytností. Osobitost Jarmanova pojetí spočívá zejména ve formální rovině snímku, v síle jednotlivých obrazů a celkového výtvarného řešení a také v notné dávce symboliky, atmosférického erotična a nevyřčené touhy, jako je tomu např. ve vztahu Prospera a Ariela. Snímek se po stránce dějové poměrně věrně drží své předlohy, ale po stránce interpretační je (troufám si říci typicky) v mnohých ohledech diskutabilní, tajemný a nabízející více možností pohledu a vnímání (koneckonců stejně jako samotná Shakespearova hra). A záleží už zde jen na divákovi, nakolik je to kladem či záporem.(13.3.2011)