Samotáři

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Ať si kdo chce co chce říká, film Samotáři prostě zkultovněl. Alespoň pro jistou generaci. Film pojednává o třicátnících, ale paradoxně si jej vzali za své teenageři, do kterých se Petr Zelenka společně s Ondříčkem nějakým záhadným způsobem převtělili. A to tak přesně, že teenageři už i v normální mluvě používají věty z tohoto filmu. To se o většině snímků říct prostě nedá. Vynikající soundtrack doprovází přesně stylisticky nastavené záběry, ve kterých odehrávají své party herci, kteří se při natáčení očividně náramně bavili, a možná proto je jejich podání realistické a uvěřitelné. Ano, možná se takhle třicátníci nechovají, ale teenageři...? Rozhodně. (19.01.2003)

To, že je Zelenka tak trochu magor, co se jeho Samotářského scénáře týká, pochopil asi každý, já musím dodat, že sice originální, ale u mě to prostě na nějaký nadstandardní zážitek nestačilo. Těžko říct, jestli je to proto, že jsem film viděla až 9 let po premiéře a každý kolem o něm mluvil jako o totální bombě a já tedy očekávala příliš, nebo je to tím, že mi bylo zatěžko uvěřit prapodivnému vzorku generace třicátníků. Některé scény jsou ale skvělé a chápu, proč je dodnes leckdo cituje. DVD: Disk je vybaven nezvykle bohatě, za to můžeme poděkovat režisérovi a producentovi filmu v jedné osobě, který ve svém komentáři mluví o tom, jak si sám vymyslel, že okomentuje část filmu, a ´donutí´ tak ostatní k vytvoření částí bonusových materiálů. Film o filmu, jehož podtitul zní ...aneb žádné historky z natáčení, je 15minutové video, tak trochu zmatené a opravdu se žádné ty historky nedozvíme. Na mě to působilo trochu jako snaha „nacpeme tam prostě něco“. Dalším bonusem je standardně trailer a fotogalerie s popisky. Najdeme tu přes 10 biografií hlavních herců a tvůrců filmu. Pro příznivce soundtracku jsou zde k poslechu dva videoklipy - Smoke under water a For that moment. Za kliknutí stojí i Festivaly a ocenění. Zajímavé jsou již zmíněné komentáře zúčastněných, nejlepší je asi Macháčkův, v kterém mimo jiné vypráví o tom, jak mu Jitka chtěla mermomocí strčit jazýček do pusy při líbací scéně. Celý komentář vypadá, jako kdyby na jeho nahrávání přišel dotyčný zhulený jako jeho filmová postava - neví, co by řekl a kecá o ničem. Zelenkův komentář je zcela civilní, dozvíme se něco více o procesu vytáření scénáře a o tom, že má úchylku na správné uvedení tvůrců v titulcích. Režisérům komentář vypadá ze začátku nadějně, ale nakonec se nic moc nového- krom počtu natáčecích dnů a Japonců nedozvíme (viz zajímavosti). Maximálně zjistíte, že během natáčení se mu zalíbila členka štábu a začali spolu chodit :P. Překvapením pro mě bylo 136 storyboardů k filmu. Trochu zbytečné je upozornění na webové stránky, které si každý aspoň trochu internetově gramotný člověk najde. Třešničkou na disku je exkluzivní bonus, ke kterému se můžete probojovat po úspěšném absolvování hry Přeměny (jednoduchá tipovačka). Jedná se o komiks na motivy Samotářů, který Zelenka po skončení natáčení vytvořil s výtvarníkem J. Švejdíkem. Na české poměry vskutku exotická a hlavně originální záležitost. Škoda, že to normálně nevydali. Bonusy zasluhují 90 %. (15.02.2009)

U většiny českých filmů z poslední doby se buď nudíte a nebo se vám z té trapnosti chce zvracet. Samotáři ovšem mezi tyto filmy nepatří. Copak se ale stalo v roce 2000? Ondříček se vynořil ze zabředlých českých kinematografických vod a v ruce nám přinesl vtipnou, inteligentní, netrapnou a hlavně JINOU komedii, na jakou už čeští diváci dlouho čekali!!! Film je dělaný hlavně pro mladé, díky čemuž působí až nečekaně svěžím dojmem a navíc si taky za velmi krátkou dobu získal kultovní status. Nebudeme si nic nalhávat - může za to především životní role Jiřího Macháčka, z jejíhož stínu už nikdy navystoupil a v každém přicházejícím filmu už jen paroduje sám sebe. No a nesmím zapomenout také na úžasnou Muchowovu hudbu. ***Věděli jste, že: Jiří Macháček si ve filmu celkem 37x potáhne marihuany.*** (24.03.2007)

Vesmír strukturálně otravný - obsahově blízký a přitom stovky světelných let vzdálený. O motání se v bludném kruhu mezilidských vztahů byly natočeny veletucty filmů, když se však v něm začne motat film samotný, nastává problém. Kultovní status Macháčkova nezralého banánu, jenž zahalen v mlze THC trousí na počkání životní moudra, mi poněkud uniká.. (02.09.2013)