Samotáři

Vždycky mi připadalo, že Samotáři navzdory panoramatu Hradčan tak úplně "českým" filmem nejsou, že jsou alternativním metropolitním vesmírem, kde herecké planetky obíhají kolem hudebních hvězd po podivnách drahách. Není to film ze života. Vice versa. Zaujalo mě to odtržení od života, odcizenost bizarních figurek v obludáriu pod Petřínskou rozhlednou. Vykonstruované až k rozpínavým křídlům Mattoni orla, ale působivé i pod tím umělým světlem. . (23.04.2007)

Nelíbí se mi, že většina lidí je ze Samotářů odvařená kvůli Macháčkovi. Jakub je sice úleťák a jeho hlášky zkultovněli, ale já osobně dávám přednost postavě a hereckému výkonu Ivana Trojana. Za nejlepší zcénu pak považuju dramaticko-komediální hádku v rodině Černých při japonské návštěvě. David Ondříček občas vykouzlí zajímavé obrázky, ale film, který vás zahřeje na duši, nebo při kterém vám zamrazí v zádech, to rozhodně není. (01.11.2003)

Co se mi vybaví, když si s odstupem času na Samotáře vzpomenu? Především asi zhulený Macháček, který hraje svou nevěrohodnou roli naprosto věrohodně a přirozeně, rozcuchaný Trojan sápající se po bejvalce Jitce Schneiderové, Němec s Maciuchovou při večeři uprostřed japonských turistů, Rašilov s Mitevskou čekající na přílet UFO...... A to všechno navíc v tak zábavném a neotřelém balení a podpořené bezchybně vybranou muzikou, že v hitparádě českých porevolučních filmů si řekl David Ondříček tímto dílem o hodně vysokou pozici. A na druhé shlédnutí to může být ještě mnohem lepší :-) 4 a 1/2* (15.07.2013)

Vyloženě jenom a pouze na "vtipnosti" a "namachrovanosti" založený film, nad kterým raději nepřemýšlet, a především ho nesledovat na druhý či vícerý pokus. V tomto případě vás možná začne štvát, možná otravovat, ale asi ne úplně nudit. I na poprvé je nutné zapomenout na realitu a pokoušet si vychutnat Macháčkův a dle mého názoru především Trojanův výkon. Kromě nich je to ale bída a trápení. Jako dějová konstrukce to alespoň akademicky sedí, nepočítáme-li za přečin příšernou figurkovitost všech "postav", což předem vylučuje jakýkoli "komplexnější" portrét. Jako dobrý a kvalitní experiment bych to bral, jako film, jak jsem již napsal, jednou a nikdy víc. (Nevím pak, proč jsem tenhle film viděl alespoň čtyřikrát.) (22.04.2005)

Dohánění zásadních filmových restů, díl 856.tý, Samotáři. Tak teda... Fakt jsem se docela dlouho těšil, jak to v komentáři zaslouženě sejmu jako další českej přehajpovanej průměr typu Pelíšky. Jenomže skutek utek. Perfektně vypointovaný komediální finále nakonec zaútočí s odzbrojující sebejistotou, načež Ondříčkův jinak "docela divnej film" povyšuje na mrazivě promyšlenou satiru společnosti. Asi nejvíc častokrát zamrzej ty nerealistický dialogy a scénky - komedie nekomedie, tady podobný šplhání do situačních extrémů bolí. (26.10.2014)