Samotáři

Jeden z toho mála co u nás vzniklo v novém tisíciletí a rozhodně to stálo za to. Černá komedie o tom jak to v životě chodí a bohůžel už se něco rozjetého jen tak zastavit nedá. U autorů je hodně znát způsob vyprávění děje a to se snažili využít i v jejich další celkem úspěšném filmu Jedna ruka netleská, který je s tímto celkem dost podobný. Akorát rozdíl v obouch filmech je ten, že tento autoři dotáhli až do samého konce a očekávaný konec celkem originálně završili. Mimo to opravdu velice zajímavě překvapil Jiří Macháček, který si se ztroskotaně zhulenou postavou dokázal velmi originálně pohrát. --- Zvoní Vám mobil proč ho nevezmete? – Já přece nemám mobil (12.10.2006)

Samotářům nelze upřít, že ve své době přinesli do malého českého filmového rybníka něco nového a vcelku originálního. S odstupem času už ale film nemá svoje kouzlo, které kdysi udeřilo jako blesk z čistého nebe. Snímek se stal kultovním díky několika vtipným hláškám a postavě Jiřího Macháčka a částečně i Ivana Trojana. To je ale ve výsledku vše, co dělá film zajímavým. Za největší problém považuji, že film v podstatě nemá děj. Plácá se to od ničeho k ničemu a je to dost fádně zakončený. Chybí gradace a dramatičnost v pozadí událostí. Jednotlivé příběhy, které spolu nesouvisí, jsou poněkud nevěrohodně pospojovány známostmi jednotlivých postav. Ti dobří herci mají málo prostoru. Z herců, kteří dostali prostoru víc, září jen Trojan. Jako bonus lze brát pár pražských interiérů a exteriérů. Dle mého názoru trochu přeceňovaný film, i když neříkám špatný. 62% (27.01.2011)

Vždycky mi připadalo, že Samotáři navzdory panoramatu Hradčan tak úplně "českým" filmem nejsou, že jsou alternativním metropolitním vesmírem, kde herecké planetky obíhají kolem hudebních hvězd po podivnách drahách. Není to film ze života. Vice versa. Zaujalo mě to odtržení od života, odcizenost bizarních figurek v obludáriu pod Petřínskou rozhlednou. Vykonstruované až k rozpínavým křídlům Mattoni orla, ale působivé i pod tím umělým světlem. . (23.04.2007)

Samotářům nemám co vytknout, spíše naopak. Ale kde začít? Třeba u geniálních herců, zvláště Macháček (který byl po celou dobu natáčení každopádně zhulený:) Trojan, Rašilov, které skvěle doplňovali herci vedlejších postav. Celé herecké osazenstvo k sobě skvěle padlo, prostě dokonalá parta. Dále chválím scénář, dialogy a velké množství mistrovských a nadčasových hlášek; např. vybudování tradice kouření marihuany, spojení sedmi bytostí různého pohlaví a spousta dalších. Samotáři se stali naším legendárním filmovým pokladem a hlášky z něj se staly kultem. Já, jakožto člověk slušně žijící, nepožívající žádných drog, jsem po tomto filmu měla výraznou chuť si taky párkrát "potáhnout" a pak pozorovat ty "malé modré světýlka, kousky duší lidí, kteří nás měli rádi a už nemaj..." (14.11.2008)

Málokterej film byl pro mě a vrstevníky z mojí sociální bubliny tak silnou generační záležitostí. Lámalo se tisíciletí, bylo nám náct a Samotáři byli o nás a našem okolí. Identifikovali jsme se v nich, oni si z nás dělali srandu, připadali nám cool. Generace ovlivnila film, ten zase zpětně ovlivňoval generaci - co pro nás, mladý a emocionálně zdivočelý trotly, mohlo bejt lepší než hořkosladká karikatura nás samých? A pořád se na to dobře kouká. Hlášky jsou pořád v pořádku a hudba je pořád fajn. Objev Macháčka s Trojanem si dávno odnesl svoje zásluhy, každopádně zlatej rámeček si zaslouží i Labina Mitevska, Mikuláš Křen a Jitka Schneiderová. Mokrá momentka poslední jmenované navíc patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy v českým filmu viděl! (04.04.2020)