Samotáři

Ať si kdo chce co chce říká, film Samotáři prostě zkultovněl. Alespoň pro jistou generaci. Film pojednává o třicátnících, ale paradoxně si jej vzali za své teenageři, do kterých se Petr Zelenka společně s Ondříčkem nějakým záhadným způsobem převtělili. A to tak přesně, že teenageři už i v normální mluvě používají věty z tohoto filmu. To se o většině snímků říct prostě nedá. Vynikající soundtrack doprovází přesně stylisticky nastavené záběry, ve kterých odehrávají své party herci, kteří se při natáčení očividně náramně bavili, a možná proto je jejich podání realistické a uvěřitelné. Ano, možná se takhle třicátníci nechovají, ale teenageři...? Rozhodně. (19.01.2003)

Málokterej film byl pro mě a vrstevníky z mojí sociální bubliny tak silnou generační záležitostí. Lámalo se tisíciletí, bylo nám náct a Samotáři byli o nás a našem okolí. Identifikovali jsme se v nich, oni si z nás dělali srandu, připadali nám cool. Generace ovlivnila film, ten zase zpětně ovlivňoval generaci - co pro nás, mladý a emocionálně zdivočelý trotly, mohlo bejt lepší než hořkosladká karikatura nás samých? A pořád se na to dobře kouká. Hlášky jsou pořád v pořádku a hudba je pořád fajn. Objev Macháčka s Trojanem si dávno odnesl svoje zásluhy, každopádně zlatej rámeček si zaslouží i Labina Mitevska, Mikuláš Křen a Jitka Schneiderová. Mokrá momentka poslední jmenované navíc patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy v českým filmu viděl! (04.04.2020)

Nová projekce po letech mi ukázala Samotáře trochu v novém světle. Nejvíce si na tomto filmu cením jeho formální invence (úvodní titulky, skvělá kamera) a hudebního doprovodu - Muchowův soundtrack jsem naposlouchal za ta léta nepočítaně. Současně jsem reflektoval, že to ale rozhodně není film, kterému bych dnes mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení - na to jsem se při sledování až příliš často ošíval trapností nad humorem některých scén nebo některých hereckých výkonů. A vadilo mi i to, že Samotáři moc nevypráví nějaký silný příběh, ale tříští se v sled více či méně vtipných epizod. Navíc si myslím, že se Samotářům nikdy nezdařilo fungovat jako generační zpověď (pokud o to vůbec stáli), protože celý děj působí dost nepravděpodobně. A především všechno a všechny naprosto nekompromisně válcuje postava věčně zhuleného Jakuba v podání Macháčka, jehož zásluhou se ze Samotářů dávno stala oblíbená komedie, před jejímž sledováním se stalo oblíbenou kratochvílí "smotnout brčko". Přijde mi to téměř jako úsměvný paradox, protože postava Jakuba je ve skutečnosti smutná - jeho poškozená paměť a věčná nepřítomnost duchem vlastně moc k smíchu není, protože Jakub je politováníhodná postava se zpackaným životem, která nemá daleko k outsiderům z Kaurismäkiho filmografie. V tomto ohledu Samotáři "doplatili" na podobný úděl, jemuž čelí porevoluční satira Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, v níž na sebe Polívka svým živelným herectvím (podobně jako Macháček) strhl veškerou pozornost, a otupil tak satirický tón snímku, který měl ambice kritizovat buranské manýry tehdejších restituentů. A tak se ze Samotářů stal film, na nějž lidé koukají kvůli Macháčkovým zhuleným hláškám, podobně jako si u Kurvahošigutntág oblibují pro změnu hlášky Polívky, která dávno zlidověly. UPDATE 5.1.2019 - Nové zhlédnutí Samotářů v telce jsem si hodně užil, ten film je strašně vtipný, hraje k tomu dokonalý soundtrack, a herci jsou perfektní. A přijde mi skoro neuvěřitelné, že je ten film už starý skoro 20 let - to je hrozné, jak ten čas letí, a na tom filmu je to hodně znát - dnes už působí jako takové (vlastně ještě devadesátkové) milé retro. (23.02.2013)

Pre mňa tento film obchádza prívlastok kultový pomerne dosť veľkým oblúkom. Veľmi dobrá reakcia na podobné komédie zahraničného typu, ktoré ukazujú skazenú spoločnosť, plnú nemravných ľudí, skazených chorobami a závislosťami novodobej civilizácie. Skôr ako komédia mi to prišlo ako občas veľmi súcitný a tragický film, ktorý ma okrem niektorých naozaj skvelo nabrúsených hlášok nedokázal rozosmiať, skôr zamyslieť sa nad touto vyobrazenou problematikou. Réžia a hudba bola naozaj veľmi trefne novátorská a aj neokukaní herci z tohto príbehu spravili to, čo asi tvorcovia očakávali. 80%. (23.11.2008)

V české kinematografii výjimečný počin. Zásluhou skvělé režie, precizní technické stránky věci, patřičně haluzovitého poněkud povídkového scénáře a hlavně skvělého obsazení hlášky z filmu zlidověly, a neváhal bych říct, že role Jiřího Macháčka se stala kultem. Ani ostatní herci a herečky nezůstávají ve svém umění nijak pozadu a jako jeden celek dávají divákovi darem skvělý zážitek... Doufám, že jde o něco víc než o generační záležitost té věkové skupiny, do které patřím. P.S. Nejlepší scénka rozchodu i návratu, jakou jsem kdy viděl... PS2: Film neselhává ani po víc než deseti letech od svého vzniku, a to jsem se od té doby docela změnil;) Samotáři jsou prostě jedineční - svojí podobou odtažití a chladní a přesto vtahující a plní emocí. Velmi komplexní dílo bez slabých scén, jedinečná atmosféra místy bere dech. Protože jsem v nich zase objevil něco nového, za což mohou události těch posledních deseti let, a proto, že se mi tím pádem jinak, ale tentokrát naprosto přesně trefili do nálady, dávám tichou stovku. (01.08.2003)