Dabei: Ein Clown
In the Presence of a Clown
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanHudba:
Franz SchubertHrají:
Börje Ahlstedt, Marie Richardson, Erland Josephson, Pernilla August, Anita Björk, Agneta Ekmanner, Lena Endre, Gunnel Fred, Gerthi Kulle, Johan Lindell (více)Obsahy(1)
Na psychiatrické klinice se potkávají Carl Åkerblom, který zahlcuje patentní úřad vynálezy, jež před ním už někdo vymyslel, a který je znalec a obdivovatel Schuberta, s profesorem Osvaldem Voglerem, který je posedlý zakládáním spolků. Rozhodnou se spolu vytvořit převratné umělecké dílo na pomezí filmu a divadla. Pomáhá jim Åkerblomova snoubenka Paulin. Představení však končí neúspěchem a finančním krachem. A tak jedné noci stojí všichni tři tváří v tvář své průměrnosti, strachu ze smrti, jsou ničeni svými sexuálními obsesemi, aniž by byli schopni čelit spalující touze po "nesmrtelnosti" geniálních umělců. (mortak)
(více)Recenze (7)
Třesu se strachy při pomyšlení, že mé dílo je zrcadlem, ve kterém se odráží má malost. Krčím se v koutku s vědomím, že jednou přikvačí s obrazem mě sama a nacpe mi ho do chřtánu. A já ho již nestihnu přemalovat, protože ONA-RIGMOR tam venku, za rohem, za závěsem, obchází a pokukuje, koho by vzala. Smějte se mi... a pak se začtěte i do svých komentářů! Opravdový strach nežije v hororech... ()
Po delší době zase Bergman. A bylo to okouzlující, citlivé, romatické, i melancholické! Dva staříci, kteří si chtějí ještě alespoň na čas zachovat integritu svého života, ještě trochu milovat a něco stvořit. Smrtka (tj. žena) jako klaun, která si přijde pro toho, kdo ji pomiluje. Paulinin krásný dlouhý krk, který mluvil pohybem. A také obdivovaný outsider a genius Franz Schubert. Ale především "mluvící obrázky", které degradovaly do divadelního dramatu. Lituji, že jsem nebyl dvanáctým divákem a nemohl se s herci osobně rozloučit. Bergmanova imaginace tkví v jeho (pro nás asi nadměrné) senzitivitě, zrozené z diskursu svobody a připoutanosti. Tento film-divadlo je přístupný i bez hledání přesahů, ať uměleckých či existenciálních, docela si vystačí tím, čím je - a na to si připijme s plecháčů s nápisem Asylum Uppsala. ()
ocenenia : MFF Cannes 1998 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Neřekl bych, že tenhle film je čistým dramatem, alespoň ne nějakým pochmurným. Cítil jsem z něho okouzlení filmem, potažmo divadlem a zjistil jsem, že filmaři jsou děti a blázni, což s sebou nese vnitřní svobodu i démony, které není snadné zkrotit. ()
Akerblom mohl být inženýrem pracujícím v nějaké firmě a vylepšovat stroje, Pauline milou rehabilitační sestrou. Měli by děti, žili by způsobně jako tisíce jiných. Jenže je tu magický svět umění, magický svět divadla, magický svět filmu, magický svět hudby, magický svět géniů všeho druhu - světy zajišťující slávu a nesmrtelnost. A taky je tu chtíč, sex a smrt, které se nevyhnuly ani Schubertovi Jen nemnohým se podaří dosáhnout hvězd a hrdinové tohoto filmu k nim nepatří. Přesto jsou ve svém pachtění po dokonalém představení lidští, politováníhodni, v některých chvílích nádherní, ale nikdy zrůdní. Bergman se na ně dívá s láskou a vlastně se k nim i řadí. Vždyť on měl jen trochu víc úspěchu, nic víc. I on je stejně jako oni přitahován magií umění. A jestli je něco za tím vším pozlátkem... ()
Zaujímavé dielo, i keď trochu nevyrovnané. Začína ako psychologická dráma zo psychiatrickej liečebne, ktorá miestami šokuje svojou perverznosťou. Potom sa to ale transformuje do niečoho úplne odlišného, do snahy pár bláznov vytvoriť dokonalé umelecké dielo, také, s ktorým by dobyli celý svet. Lenže takí géniovia zas nie sú, tak príde trpké sklamanie. Táto časť má dosť inú atmosféru, občas mi to dokonca pripomenulo Divadlo Járy Cimrmana. ()
Pozdní Bergman se vším všudy, mnoho řečí, úvah a pachtění nevedoucích nikam. ()