Všichni prezidentovi muži

Ve své době, tj. pár let po Těch Událostech, musel být tento precizně zrežírovaný a luxusně obsazený a zahraný politický thriller zejména pro americké publikum neskutečná pecka - konečně v úhledném balíčku ukázané zákulisí toho jak se Woodward a Bernstein dostali až tam, odkud nebylo ani pro ty nejvyšší politické špičky návratu. Bohužel Všichni Prezidentovi Muži ukazují i přes svojí víc než dvouhodinovou stopáž jen velmi malou výseč toho, o čem Watergate byla, a koncentruje se skutečně jen na výše jmenované duo novinářů. Včetně jejich bloudění ve slepých uličkách, návštěv nesprávných osob kvůli záměně jmen, a tak dále, a tak podobně. Čímž pádem je to možná vynikající záležitost pro výuku filmových věd či historie žurnalistiky, ale jako thriller nebo nedej bože zdroj informací o Watergate je to poněkud obtížně použitelné. Naproti tomu vřele doporučuji knihu Michaela Fialy o aféře Watergate, která vyšla před pěti lety k tehdejšímu polokulatému výročí této pozoruhodné kapitoly amerických dějin na pokračování na stránkách ČT24. Pro mě byla rozhodně přijatelnějším formátem než Pakulova - musím to říct - nudná filmová podívaná. Ale říct, že je to nepovedený film se nedá, naopak. Dělá přesně to, co si předsevzal - pomník Woodwardovi a Bernsteinovi. Alespoň nějaký zůstane, až ty legendární garáže půjdou k zemi. 70% (19.07.2014)

Dustin Hoffman a Robert Redford v rolích investigativních žurnalistů skládají nepatrné střípky aféry Watergate, aby nakonec přišli na jeden z největších skandálů americké politiky. Aféra, která stála Richarda Nixona křeslo prezidenta USA, je zde popisována ze zdola, od těch "bezejmenných" pisálků, kteří byli prostě jenom zvědaví. Všichni prezidentovi muži je překrásný hold investigativní žurnalistiky a pro dnešní diváky je to atraktivní návrat do sedmdesátých letech, kdy oba herci měli sex-appeal na rozdávání. Celému filmu trošku škodí absence většího tahu na branku, ale na druhou stranu závěr s psacím strojem byl uchvatný. Pakula nejenže vytvořil film s přesnou náladou tehdejších let, ale také zajímavý pohled jak to tehdy asi bylo. (16.06.2007)

Strhující politické drama z doby, kdy ještě novinařina měla smysl a základem filmu byl příběh nikoli efekty, klišé a sebestředné filmařské kejkle. Ačkoli se tu vlastně jen telefonuje a chodí od jednoho co nic nechce říci ke druhému co tvrdí, že nic neví, nemá film jediné hluché místo, jediný moment, kdy by člověku sklouzlo oko nebo myšlenky stranou. Všechno to brilantně kočíruje Pakula s vynikající dvojkou Hoffman a Redford, která, podporována tehdejší hollywoodskou elitou (Robards, Warden, Balsam, Holbrook a další), spolehlivě ovládá prostor i čas více než dvouhodinové jízdy, která se, vybavena dokonale vypilovanými dialogy, obejde bez nezbytné dech beroucí akce s nasazením života při získávání šokujících informací. Zub času mu neuškodil, navíc přidal jako další hodnotu skvěle vykreslenou dobovou atmosféru. (27.06.2011)

V podstatě bezchybně vystavěné vyprávění o shánění informací a rekonstrukci faktických událostí, které dovede být vždy pár kroků před divákem a držet ho v napětí, ačkoli je vyústění alespoň obecně velmi známé. Kromě precizních dialogů, hereckých výkonů a rozmanitého způsobu čerpání informací, které uzavírá kolem hrdinů stále silnější venkovní smyčku, zaujme také vysoce progresivní styl snímání, který zpravidla vede pozornost diváka do dvou shodně zaostřených plánů (většina scén v redakci, kde se spojuje osobní vyšetřování s veřejnými zprávami z televize či s okolním ruchem), nebo se od postav výrazně odchyluje, a zdůrazňuje tak jejich zahlcení informacemi, nebo dojem sledování a nebezpečí. Rozhodně jeden z nejlepších snímků sedmdesátých let, který lze navzdory konverzačnímu charakteru sledovat opakovaně a hledat na něm stále nová filmařská ozvláštnění. (20.04.2020)

Doba, kdy ještě mainstream zvládal plnit svou roli. Dnes nás zaplavuje titulky, které jsou často zavádějící, jen aby si to člověk přečetl, či rozklikl. Často řeší, kdo si nevzal kam podprsenku, komu se narodila čivava, co Kalousek řekl, nebo kdo kam komu kopl gól. Informace z OSN, Evropského parlamentu, nebo zásadní prohlášení vůdců velmocí, nebo přenos ze světových fór, kde se mluví o současném a budoucím světě se nekoná. Pro nás běžný lid asi stačí chléb, hry a marmeláda. A ti co se zajímají, musí číst amatérskou alternativu a pak jsou odsuzováni za hoaxy, Ruskou propagandu a konspirační teorie. Koho je to vina ? (24.03.2018)