Sbohem, Kalifornie

Nejsem nějaký spaghetti znalec nebo nadšenec a dostal jsem se sem vyloženě náhodou, líbil se mi tón srovnání se s koncem války a cesta k vykoupení hlavního hrdiny, měl jsem ale problém udržet pozornost hned v několika pasážích - taková úvodní půlhodina sice hezky ukazuje právě situaci vojáků konfederace, ale dějově tápe. Nějak jsem se přes to pak už nedostal. (31.01.2017)

Človek si myslí, že najlepšie špagety už dávno všetky videl... a potom zrazu takáto pecka. Nečakane krutý western, v ktorom sú osudy potulných vojakov po občianskej vojne zobrazené tak presvedčivo, že to zabieha až do akejsi dobovej sociálnej drámy. Ale aj akcie je dosť, a parádne natočenej, s výbornými kaskadérskymi výkonmi. Celkovo výborne vystavaný príbeh, konečne dospelý Gemma, viac ako solídny záporák, špina, blato, bohatá výprava s rôznymi povojnovými mestami duchov, farmami, dostavníkmi a všetkým, čo k tomu patrí (muselo to mať na svoju dobu vysoký rozpočet). Keby k tomu ešte zložil hudbu Ennio, alebo aspoň Riz či Luis, tak bezchybná záležitosť. (11.01.2017)

Začíná to výborně. Úvod v zajateckém táboře může připomenout starší Gemmovy kusy jako Jeden stříbrný dolar, ale ten se atmosférou k tomuhle vůbec neblíží. Déšť. Zima. Bahno. Trosky. Hladovějící vojáci. Ponižování ze strany vítězů. A Gemma jenom stojí stranou a těší se, až vypadne. Přidává se k němu naivní mladík, který se těší domů, ale na cestě se setkávají jen s nenávistí, krutostí a strachem. A všechno korunují lovci odměn, kteří nemilosrdně vraždí každého, za koho dostanou aspoň pětník. Tahle první část je výborná. Bohužel příběh se pak odvíjí úplně jiným směrem. Pochmurná atmosféra sice zůstává, ale tíživost jde pryč. William Berger už neumí střílet, takže se prakticky jenom mihne. A od chvíle, kdy se Gemma vydává po stopách únosců, už mi to přišlo jenom protahované a nijak zvlášť vyhrocené. A bohužel ani tady se to neobešlo bez pěstních bitek. Mezi klady tak patří určitě atmosféra, prostředí a herci v čele se skvělým Gemmou, který je tady snad nejlepší ze všech svých westernů. Ale o jeho postavě jsme se toho dozvěděli poněkud málo, náznaky byly (scéna s karbaníkem Resselem), ale nedostačující. Raimund Harmstorf jako záporák není vůbec špatný, ale chování jeho postavy v závěru mi přišlo poněkud... ehm. Co se týče hudby, tady by se hodila daleko víc úplně jiná. Ústřední téma ještě jde, ale zbytek je příliš moderní. Dokonce mi přišlo, že použili jednu skladbu ze Sledge. Nelíbily se mi ani zpomalovačky a příšerný efekt padání z koně jedné z postav. Přesto jde o jednoho z lepších zástupců žánru a je to určitě jeden z nejlepších filmů se včera tragicky zesnulým Giulianem. Goodbye, California... (02.10.2013)

Atypický italský western, který se v první půli pouští do nemilosrdné sociální kritiky poválečné (Americká občanská válka) Ameriky. Prázdná slova o obnově země a restartu demokracie v úvodu ostře kontrastují s realitou v podobě zbídačelých vojáků Konfederace, do kterých je možné si zcela bez skrupulí kopnout či rovnou střelit. Pokrytecká státní mašinérie v podobě federálních úředníků si najímá bandu lovců odměn, které je později z politických důvodů třeba, a nejlépe v tichosti, odstranit. Do toho všeho pak vstupuje Gemmův v mnoha ohledech vlastně i typický špageťácký hrdina Michael Random či lépe tajemný pistolník Kalifornie, který postupně prochází proměnami od psance, přes zamilovaného farmáře až k nesmiřitelnému mstiteli. A všechny tyto jeho polohy dokresluje i změna prostředí, kdy se v počátku nacházíme v deštivé, blátivé a zalesněné krajině, abychom se v závěru ocitli na sluncem vysušeném Divokém Západě. K dalšímu průzkumu žánru po delší pauze jsem si nemohl vybrat lépe. Nemyslel jsem si, že to někdy u špageťáku řeknu, ale ona mi tu vlastně až drobně vadila ta poslední čistá žánrová a přímočará, řekněme až zjednodušující, třetina. Zatloukám čtyři hřeby do trámu (kdo se podívá, pochopí). (12.03.2021)

Tohleto snad ani žádný spaghetti western není. Tenhle melancholický a deziluzivní příběh, jehož happy end je happy jen s velkou licencí, se jen odehrává ve spaghetti kulisách a využívá několik známých stereotypů, ale ta vážnost jej z tohoto žánru aspoň částečně vyděluje. Zde i ta špína, krev a násilí nevypadají jako povinný atribut či žánrové klišé, ale jako špína, krev a násilí. I ten G. Gemma hraje jinak (a lépe) než ve filmech z konce šedesátých let. (05.10.2013)