Pohled společnosti Parallax

Pakula se opět ukazuje jako bravurně amorfní filmař, jenž nemá určitý svůj pevný styl, kterým by realizoval různé příběhy či žánry. Ale díky tomu také může každému dílu vetknout ideální podobu, která vznikne ve spolupráci s dalšími osobnostmi tvůrčího týmu. Zde to je geniální kameraman Gordon Willis, který dostal maximální prostor pro své typické snímání postav v prostoru. Konkrétně to znamená, že figury tu nevystupují oproti svému okolí, ale jsou jím obklopovány. Tyto povětšinou industriální a městské prostory, potažmo prostranství (která se otevírají i pohledem zvnitřku interiérů ven) jednak stupňují skličující atmosféru, ale také ilustrují zastřešující ideu širších souvislostí a vazeb, které přesahují vhled jednotlivce. Současně s tím vyprávění působí záměrně odtažitě, protože divákům odpírá absolutní vševědoucí pohled na situace a ústřední příběh. Předkládá nám fragmenty, dílky, situace zahlédnuté jakoby mimoděk, u nichž nejprve netušíme jejich význam. Ten pak přichází o to úderněji a se zneklidňujícím efektem, když se vyjeví se zvratem, zpravidla tvrdě konstatovaném v ostrém střihu. "Pohled společnosti Parallax" je geniální paranoidní thriller, který divákům odpírá tradiční iluzorní rozhřešení konvenčních příspěvků žánru i v jádru konejšivou náruč konspiračních teorií. Naopak dokonale vystihuje neklid, neuchopitelnost a skličující bezmoc Ameriky přelomu 60. a 70. let sužované politickými vraždami. (08.01.2023)

Po obsahové stránce jde za mě spíše o průměrný (a občas i zmatený) konspirační thriller 70. let, u něhož jsem ze začátku dlouho ani nepřepokládal, že ho ohodnotím tak vysoce. Střihy ve vyprávění mi občas připadaly podivné a nedomyšlené, např. po dlouhé honičce, kde hlavní hrdina projede s autem přes skleněnou zeď, utíká a zašpiní se, ho najednou vidíme ve svém bytě čistého, odpočatého a odhodlaného do další akce. Ale ta kamera, ta si tentokrát vážně zaslouží hvězdičku navíc. Spousta velkých celků zabíraných povětšinou statistickým způsobem, k tomu s přímo geometricky promyšleným aranžmá snímaného prostředí, přináší fascinující vizuální podívanou a zároveň pomáhá vytvářet jedinečnou pohltivou atmosféru. Už kvůli té atmosféře a poslední 20-timinutovce ve velkém amfiteátru se budu chtít podívat na film znovu, byť zdaleka netvoří jedinou filmařskou atrakci v tomto pomalém politickém thrilleru. Krátký experimentální snímek složený z jednoduchých titulků a fotografií, který je promítán hlavní postavě při vstupu do společnosti Parallax, se režiséru Pakulovi rovněž povedl, a to i pokud jde o působivost z něj pramenící myšlenky. [70%] (12.06.2021)

Hudba: Michael Small *Malou roli poslední oběti atentátu hraje Jim Davis (John Ross 'Jock' Ewing Sr). *Warren vypadá dobře ve všem, proč jenom nehrál ve více filmech? V Parallax view se prohání v ukradeném šerifském voze, když před tím šerifa pohladil kamenem po hlavě a utopil v řece. Ve rvačce dokáže skvěle zdemolovat hospodu a pak to s třesoucí se rukou zapije sklenicí mléka:-) *Výborné krimi s ještě lepší hudbou, která mi chvílemi stylově dost připomínala Planetu opic (ovšem verzi 1968). Některé záběry jsou lehce syrové, nejsou v nich propracovány detaily, především u rvačky Josepha Fradyho se šerifem pod přehradou vidíme jen náznak jeho útoku. Myslím, že je to tak autentičtější, více to vtahuje diváka dovnitř. To podobné platí i o téměř ikonickém záběru v závěru v okamžiku, kdy Joe běží do světla a ve dveřích se objeví postava se zbraní.... *Test v Parallaxu je dost dobrej masakr, působí to velmi obřadně, jak se Warren na konci zvedá ze židle. A Fidela kupodivu zařadili do kapitoly "Enemy", hned po bok Adolfa Hitlera.. *Jedná se o poměrně náročný film, který nutí diváka naplno přemýšlet, i tak jsem se ale chvílemi ztrácel a například nechápu, proč Joseph nejprve napíše mýdlem na zrcadlo záchodku "v tomhle letadle je bomba", pak to rychle smaže, podstrkává letušce popsaný ubrousek s touže zprávou, což se taky nepovede, ale přesto se letadlo vrátí a k výbuchu dojde až "bezpečně" na zemi. *Atmosféra jednoznačně vítězí nad narací. ///Ten rychlý nástup bez letenky už vysvětlil ripo. Nesouhlasím zcela s komentářem bouncera, u nás zabili Aloise Rašína, 5. ledna 1923.-) Podle zorra bylo zabito 18 svědků atentátu, já jsem však vyrozuměl, že jich bylo 6. (18.06.2008)

Méně známý a oproti jiným klasikám i méně povedený poliitický thriller od mistra žánru Alana J. Pakuly. Film jede v klasickém stylu thrillerů 70. let a dočkáme se v něm atentátů, vražd a konspiračních machinací. Bohužel mi zde chybělo více napětí a nějaké pamětihodné scény, které by mě donutily pusit si film znovu. A popravdě ani ten Beatty mi moc nesedl. (14.10.2009)

Sedmdesátky politickým konspiračním thrillerům přály a tento patří k těm vůbec z nejpovedenějších (aspoň co se zámořské produkce týče); jakkoli je dnes již neprávem poněkud pozapomenutý. Přitom má oproti mnohým jiným výhodu v přímočarém tahu na branku s nejednou výtečnou akční pasáží, rozháraném zarputilém hrdinovi jdoucímu proti všem, nádherném nasnímání, cynickém závěru (který, pravda, mohl jít ještě o krok dál; přeci jen on byl jak na lodi, tak na palubě letadla, že...) a přesvědčivé paranoidní atmosféře "věřit se nedá a nesmí nikomu", která by měla být jedním ze základních kamenů všech filmů tohoto subžánru. A přitom na ní tolik z nich zapomíná. (11.02.2017)