Před deštěm

Podrobnější hodnocení: Po první části ***, po druhé **. Zajímavé je, že se zde mluví o třech povídkách, přestože šlo o tři nedílné díly filmu. Proto se dá polemizovat s gudaulinem (****), který právem vyžaduje větší kompaktnost příběhu. Sám se ale domnívám, že by pak nevyzněla pointa příběhu (pokud tak byla zamýšlena): Pokud chceš zlikvidovat osobu cizího etnika, stane se často, že zabiješ osobu z vlastního etnika. Neříká se jen, kolik takových osob je třeba zabít, aby se rozlomil nekulatý kruh prolévané krve. Z hlediska filmové sémiotiky je zde ovšem pár prohřešků, především ikonické pojetí osob a víceobsažnost znaků a výrazů. (22.03.2021)

Jugoslávská válka trochu jinak. Tři příběhy, které jsou spolu mistrovsky propojené, jsou nesmírně sugestivní výpovědí o nenávisti. Krásná hudba (skupina Anastasia), minimum dialogů a především úžasné hrátky s časem. Na konci mi díky nim běhal mráz po zádech a jen jsem si opakoval: "Dokonalé!" Film získal Zlatého lva v Benátkách (1994) a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film - a měl ho dostat!! (a ne ten ospalý snímek Unaveni sluncem, u kterého jsem málem usnul) (25.07.2003)

"Balkán - to je, nebo spíš byl, veselý polostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snado milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války" (C.L.Sulzberger, 1950). Tak vitajte v srdci Balkánu, v tom začarovanom kruhu násilia, vášne a výbušnosti. Prvý príbeh je trošku nudný a patetický, druhý je zase trochu od veci, ten tretí to ale riadne dvíha. Macedónsko si zaslúžilo Oscara. (12.04.2017)

Děj je rozdělený na tři povídky propojené postavami, či detaily. Stranou zde jde časová souslednost, v druhé povídce jsou fotografie zobrazující závěr první povídky a třetí povídka se časově odehrává před první, ale i po druhé povídce zároveň, to naznačuje začarovaný kruh stále dokola se opakujícího násilí. Značně zmatené přechody a nejasná časová návaznost mezi jednotlivými povídkami a meditativní pojetí zabraňují silnějšímu prožitku z vyjádření válečných hrůz, který je samotnou strukturou filmu, rozděleného na tři části, nabouráván. Všechny povídky samy o sobě dávají silně emotivní zážitek, ale postrádají nějaký hlubší smysl, teprve když se spojí dohromady je na nich patrné, že se snaží vyjádřit únavu z války a přemítání , zda má život nějaký smysl. Meditativní nádech filmu navozuje především mysticky působící hudba od skupiny Anastasia. Druhá povídka odehrávající se v Londýně působí jako by nebyla přímou součástí ostatních dvou, ale pouze jejich spojovací mezičlánek možná částečně jako cizí těleso v jinak relativně sourodém celku. (27.12.2007)

Jako hodně malému mi děda občas vyprávěl jednu takovou scénku z Dubrovniku (za totáče hojná a vděčná prázdninová destinace rodin "se správným původem" :-)) v býv. jižní Jugoslávii, kde se mu prý v jedné kavárně jako Čechovi vysmáli pro soudobou chudobu jeho vlasti. Aniž bych byl expert na index životní úrovně komunistických zemí v 70. a 80. letech, domnívám se, že se situace po vleklé občanské válce (kterou film jen tak mimochodem ukazuje v celé své "kráse") poněkud změnila a že by se nebohý kavárník nyní samým trapasem propadl až k protinožcům... A jak že to ksakru souvisí s "Před deštěm"? Byl to můj první negativní kontakt se srbrskou mentalitou. A nutno podotknout, že tenhle film je druhý negativní kontakt. (06.06.2008)