Homolka a tobolka

Kdo jinej by mohl udělat na horách takový rozruch, než právě Homolkovi. Nejdříve se pohádají s rádoby umělcem, pak s lidmi, kteří si s nimi chtějí prohodit pokoje a pak i mezi sebou. Homolkovi já mám skutečně rád a myslím si, že je to jedna z nejpovedenějších seriálových rodin, které se zrodily na našem území. 5* si film zaslouží, protože je podobně jako ostatní dva filmy výborný a hlavně vtipný. 5* (27.12.2011)

Nejslabší a nejméně promyšlený ze tří příběhů o rodince Homolkových, který bhyl natočen zajisté na základě úspěchu prvních dvou. Možná se na něm podepsala už počínající normalizace, ale gagy, které se tam objevují, jsou už většinou primitivní taškařicí o Pražácích, kteří si zakoupili zimní (fujtajbl, to bych nikdy nedělal, víte, co je na horách sněhu a mrazu?) rekreaci do Špindlerova Mlýna a jejich slibovanou pohodu naruší dva manželské páry, které by si s nimi rádi vyměnili svůj pokoj za dva pokoje Homolkových. Dost trapná mi připadá dětská role mladého skokana stejně jako role vewdoucího hotelu, shodou okolností jeho tatínka. A Hrzán, tak o tom už ani nemluvit, Co je směšného na tom, když kufry podrážejí lidem na cestě nohy nebo si Mistr rozsedne své epochální dílo... A tu tobolku už ani nikdo nenajde. Její ztráta má být asi potrestáním pýchy, ale počkejte, až se to stane vám, mně se tyhle ztráty dějí několikrát do roka. (27.08.2019)

Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. (28.02.2005)

Za úspěch prvních dvou filmů si Homolkovi zasloužili odměnu, a proto vyrazili na dovolenou na hory. :-) Stylem se to vrací spíše k prvnímu dílu, kdy jsou opět středem pozornosti dialogy a hádky hlavních představitelů. Na dovolené člověk většinou potká spoustu postav a také tady jich přibylo, což se ukázalo jako dobrá volba. Není problém je zahrnout do svých hádek a rázem je více zábavy. Jiří Hrzán se pro role podobných tragédů narodil a tady mu to sedlo. Perfektní menší roli si střihl i neherec Stanislav Dytrich, který exceloval jako vedoucí zotavovny. Všechny postavy mě bavily a v hádkách si našly své místo. Rád se vracím ke čtyřem hvězdám. Prý soudruzi hodně natočeného materiálu zakazovali, ale režisér byl tak šikovný, že to vlastně ani není nijak poznat… možná by to bylo ještě lepší, ale to už jsou zbytečné řeči. Dobré je to i tak. (19.12.2023)

Je to znova trefné (čechíčkářství je nevyčerpateľný zdroj všetkého, na čo si len spomeniete), je to celkom vtipné, aj keď situácie sú zjavne ovplyvnené groteskou a tým pádom nereálne, ale je to v podstate bez deja a v akomkoľvek momente by film skončil, na jeho vyznení by sa nič podstatného nezmenilo. Nakoniec sa tak aj stalo, záverečná scéna dojmom záverečnej vôbec nepôsobí. Každopádne tu máme ukážku, prečo je český skok na lyžiach tam, kde skoro celú svoju existenciu je (štyri mostíky v jednom areáli, to snáď nemajú ani v Nórsku) a prečo vám môžeme my, junáci spod Tatier s legendárnym FIS areálom, iba ticho závidieť. (30.04.2013)