• igi B.
    **

    Zoufale nevtipná >komedie< , zasluhující si pozornost snad jen za rozverně opilecké eskapády páně kontrolorovy... Ale on to František Husák asi zas až tak moc hrát nemusel, že... ;o] . . . Hm, tož jen za toho pana Řehořka ta druhá hvězdička, víc jich tohle vyčichlé liguéérééé nezaslouží ani při bodré nacamranosti... - - - - - (Poprvé spatřeno v pyžamu s podivem až v pozdním věku pijanském 29.7.2011 na >tv blablandoff< , hodnocení 585., komentář zde lehce posmutnělý jako devětadvacátý - 29.7.2011)(29.7.2011)

  • zette
    ***

    Vyborny Frantisek Husak v roli kontrolora lidi na nemocenskych a Josef Kemr v roli jeho otce jako stary suknickar. Film temer ze zivota, ktery krasne poukazuje na nesvary lidi v socialismu, ktere by si dnes uz malokdo dovolil. Skoda vetsi hustote hluchych mist, protoze vtipny tento film myslim je i dnes.(14.7.2013)

  • Radek99
    ***

    František Husák má ono zvláštní kouzlo smutného klauna, takový novodobý český Frigo, či když půjdeme ještě dále do historie, i fyziognomicky se blíží téměř k Pierotovi z komedie dell arte. Potud je vše v pořádku. Na diváka tenhle zvláštní protiklad báječně funguje. Navíc běží o civilizační téma, kdo z nás se někdy necítil podobně jako hlavní hrdina? Komedie Jaroslava Papouška je však taková utahaná, vyhořelá, téměř více, než sám pan Husák coby Řehoř Maršíček. Jakoby byla místy také po infarktu...(7.9.2007)

  • Rakosnicek77
    ****

    "Já jsem dozor, nad dodržováním léčebného klidu práce neschopných" :o) Tak tuhle komedii rozhodně můžu, se vším všudy! František Husák je dokonalý, stejně jako sběratel porno obrázků Karel Heřmánek, jediná pocttivě marod Eliška Balzerová a další :o) Řehoř vás prostě nemůž zklamat.(4.1.2015)

  • vypravěč
    *

    Předvídatelná anekdota natočená s lhostejností k příběhu a jeho aktérům i k divákovi, snad s cílem utvrdit se (či spíše obelhat se) o nepřerušené kontinuitě vlastního režisérství. Chladná, nevidomá kamera uvádí do světa, v němž každé slovo němne ještě dřív, než je vysloveno, očekávané a prázdné, a tedy nepostřehnutelné – a stejně mizí i obraz. Děj se nevypráví, ale eviduje, jako by se rekonstruoval zločin, kterým – s nadsázkou řečeno – film sám ve skutečnosti je. Zločin proti talentu a původnímu osobitému vidění při normalizační amnézii, při níž se nešťastnému Papouškovi navracejí jen kdysi užitá slova – beze smyslu a bez původní krásy. Smutek ochočených.(10.3.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace