Hudba v temnotách

Osleplý mladík Bengt se zamiluje do služky Ingrid. Cesta ke spokojenému vztahu je však dlážděna třídními rozdíli. Aby se ti dva mohli dát dohromady a lépe se pochopili, musí si nejprve projít cestou toho druhého. Hlavně ze začátku je tu pár scén, které napovídají budoucí režisérovo směřování. Snová montáž je bergmanovskou odezvou surrealismu (mnohem syrovější než ta hitchcockovsko-dalíovská v Rozdvojené duši), postavy se ztrácí v ostrých kontrastech světla a stínu (párkrát jsem si vzpomněl na Personu) a přinejmenším ta výchozí situace působí podobně bezvýchodně jako ty z nejslavnějších Bergmanových filmů. Jenže pak se do toho přidá romantický motiv obtěžkaný naivními myšlenkami o socialismu a celá atmosféra začne směřovat trochu jinam než napovídá začátek. Je to ale Bergman a vskutku jsem se od začátku do konce nenudil. Tam kde by normálně člověk vrtěl hlavou zaujme tu nápadité záběrování kamery, onde zas dobrý herecký výkon. Doporučit tento film někomu, kdo Bergmanovu tvorbu ještě moc nezná, bych si tedy nedovolil. Pokud Hudbu v temnotách nechcete rovnou odsunout do škatulky naivních romantických příběhů, měla by se hodnotit v kontextu pozdější autorovi tvorby. V takovém případě je to velmi zajímavá podívaná. (04.10.2007)

Rané Bergmanovo období oproti jiným tehdejším filmům nepřekvapí, ale je zajímavé sledovat, jak se utvářela jeho tvorba v kontextu doby. Zde ještě neuplatnil své scénáristické umění, stal se „pouhým“ realizátorem díla. Zaznamenává nejednoduchý vztah mezi osleplým mladíkem Bengtem a obyčejnou dívkou Ingrid (sladká Mai Zetterlingová). Bengt je sužovaný myšlenkami o přebytečnosti, podceňuje se, zatímco mladičká Ingrid je nositelkou životního jasu, krásy a optimismu. Jsou si vědomi, že oboustranný vzrůstající cit nemohou zastavit. Jak už jsem řekl, film příliš nevybočuje od tvorby režisérů nové generace, ovšem zájemce o Bergmanovo dílo zcela jistě potěší. (13.10.2003)

Na počátku své tvorby Bergman zpracovával témata partnerských vztahů se sociáním aspektem. Rozpory postav ještě nejsou tak vyhrocené, objevují se poetické motivy, záběry jsou čisté, ale nenajdeme tak často promyšlené kompozice, jako v pozdější tvorbě. Píběh sám je prostinký, až by se dalo říct, že zavání čtením pro dívky a paní. (09.10.2015)

Hudba v temnotách môže byť pre tých najsnobskejších Bergmanových fanúšikov sklamaním a môžu ju označiť za gýč. Čo by ale bolo tak trochu mimo realitu, pretože v nej cítiť úprimnosť výpovede o znovanachádzaní dôvodu ďalej žiť. V popredí je romantická línia, čo ale korešponduje práve s tým nachádzaním nového zmyslu života. Veď práve aj snaha o záchranu života stála Bengteho zrak. Vo filme zaznie zopár zaujímavých myšlienok, Bergman využije aj možnosť vizualizovať Bengteho zúfalý stav a sociálny aspekt diela na seba našťastie príliš neupozorňuje. (13.05.2018)

Reziser Ingmar bergman je pre mna znamy hlavne tym, ze vo filmoch casto riesil partnerske vztahy a hlavne nabozenstvo. Tuna ide vyslovene o partnersky vztah. Rezisersky to este dost balancuje, dialogy su na urovni, len Bergman ako reziser by takymito socialnymi agitkami asi v zivote neprerazil - napokon, jeho prve filmy zo 40. rokov sa pravom dodnes povazuju za ciry priemer : 65 % (25.07.2020)