Létat jako pták

Krásný film, silný jak ve scénách z minulosti, tak v těch z léčebny. A právě scény z léčebny jsou alespoň pro mě ty nejzajímavější, ač se mohou zdát poněkud jednotvárné. Oba herci tu excelují, více samozřejmě Matthew Modine, ale to je pouze tím, že je jeho postava více "nenormální". Nicolas Cage má zase své herectví značné ztížené obvazy na obličeji, i přesto hraje výborně. Alan Parker ale natočil obě roviny filmu velice dobře, povětšinou bezstarostné a příjemné vzpomínky, i depresivní psychiatrickou léčebnu. Že by úmyslně nutil k slzám si nemyslím, je to příběh jednoho přátelství, který by se podobně klidně mohl odehrát. 80% (05.02.2016)

,, To je síla, v každý jiný válce by z nás byli hrdinové. Ach jo, vůbec jsme netušili do čeho jsme s těma kecama Johna Wayna šli. My jsme byli blbí, vždycky nás někdo obalamutil. Buďto byla vláda, nebo někdo na rohu ve Philadlphii. '' ----- Hodně slušné psycho. Další z amerických filmů, který odkazuje na vietnamskou kocovinu, kdy celá jedna generace se domů vracela v plechovejch rakvích, zchromlá nebo s poválečným syndromem domů, kde na ně ti co zůstali koukali z květinovejch košil jako na vrahy... Birdy je smutným důkazem, že Cagem měl dříve štěstí na skvělé role, dobré scénáře a uměl si s tím pohrát. Bohužel současnost je mnohem smutnější. S Modinem jsem viděl jen jeden jediný fil a to zrovna jeden z mých velmi oblíbených - Memphis Belle. Tam létal s bé sedmnáctkou, tady po létání jen touží... Této vážné role se zhostil celkem dobře, ale místy mi to přišlo ujeté už dost. Kdyby doktoři u odvodu věděli co matroš posílaj do džungle, asi by chlapce nechali s kanárama doma... Moc se mi to líbilo i to celé zpracování Ameriky konce šedesátých let. Škoda toho konce v poslední minutě, . Ale i tak dám 4 holubí pírka. * * * * (04.04.2015)

Pochopil som, o čo tvorcom filmu išlo. Sympatická mi bola snaha hercov pretlmočiť divákovi hlavnú myšlienku. Výnimočne mi neprekážal Nicolas Cage v mladšom vydaní. Mal som s týmto filmom vlastne iba jeden problém - absolútne ma nezaujal. Je iste hrozné vidieť, čo dokáže vojna spraviť s mladými ľuďmi, ale neľahké pre diváka je aj nekonečné pozorovanie vtáčkara v psychiatrickej liečebni, prerušované častými flashbackmi, ktoré celkovému dojmu nepomohli. O traumách z vietnamskej vojny i o celoživotných nenaplniteľných snoch bolo nakrútených viacero dobrých filmov. Tento nakrútený byť nemusel. (11.01.2013)

Srovnávat toto s Lovcem jelenů je sice možná formálně správné, přesto Birdy ani náhodou nedosahuje tomuto skvostu ani po kotníky a to po všech stránkách. Jedná se sice o příběh dvou kamarádů, které poznamenala a zároveň opět stmelila válka ve Vietnamu, přesto mě scény z léčebny tolik nebrali a většina stopáže se spíše soustředí do dětství obou kamarádů, zvláště pak na Birdyho. A to je pro mě kámen úrazu. Ano, nominace za scénář by si to jisto jistě zasloužilo a příběh je to poměrně silný, mě ale postava Birdyho strašně štvala. Že je to podivín je jasné, osobně mám pro některé typy podivínů slabost, ale Birdy je pro mě naprostej cvok a magor, kterýho znát, tak bych mu musel jednu ubalit, aby se mu v tom jeho ptačím mozku rozsvítilo. Jako to co celej film předvádí je na pěst, nezajímaji ho holky ani jiný lidi, jen ptáci (ani jiný zvířata). Nevím, možná jsem necitlivej (asi určitě), ale alespoň upřímnej, takhle to prostě cítím a kvůli tomu nemůžu dát ani vyšší hodnocení, jelikož dvě hodiny koukat na takový hovado chce kus odvahy. (29.08.2014)

Měl jsem z tohoto filmu trochu obavy, protože jsem měl čest jenom s těmi díly Alana Parkera, které zrovna neoplývaly optimismem a to samé slibovala i hlavní dějová zápletka Birdy. Chtělo by se říci, že opak je pravdou, ale ne zas tak úplně. Filmů o hlubokém přátelství dvou lidí, které rozbila válka ve Vietnamu už byla natočena spousta, ale málokterý v sobě skrývá tolik lidskosti a vzájemného porozumění. Jenomže, i zde právě Parker stále zůstává věrný svému vypravěčskému stylu, takže psychiatrická léčebna – ač má bílé stěny, široké chodby a nevede ji pološílený doktor – stále působí notně depresivně a vzájemné rozhovory Ala s Pírkem, které uvízly na mrtvém bodě, dohánějí k šílenství nejenom samotné hrdiny, ale i diváka. Herecké party Matthewa Modina a Nicolase Cage jsou skvělé a oba své „handicapy“ zvládají na jedničku. Ať už Modine svého „ptáčníka“ nebo Cage obličejovou mimiku přes obvazy. Dosti rozporuplná zůstává (dohromady) asi pětiminutová válečná sekvence z Vietnamu, která ač přes svou formální preciznost, působí jako dosti nešetrně připojená vsuvka. Rozhodně má své opodstatnění v dějové skladbě, a film by se bez ní neobešel, ale působí vzhledem k zbytku filmu trošku samoúčelně. Ale čert to vem, Birdy je po dlouhé době film, u něhož jsem při letmém mrknutí na hodiny zjišťoval, že ten čas někdy letí opravdu rychle. (10.08.2005)