Nära livet
Prv ako sa rozvidnie
Brink of Life
So Close to Life
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ulla IsakssonKamera:
Max WilénHrají:
Eva Dahlbeck, Ingrid Thulin, Bibi Andersson, Barbro Hiort af Ornäs, Erland Josephson, Max von Sydow, Kristina Adolphson, Inga Gill, Margaretha Krook (více)Obsahy(1)
Tři ženy se setkají na pokoji porodního oddělení. Jedna přichází o dítě, které ani ona ani její manžel nechtěli. Druhá je nešťastná, že čeká díte, které její muž nechce a několikrát se již pokusila o samovolný potrat. Třetí žena je až neskutečně natěšená novorodička s příkladným manželem/budoucím otcem. Zatímco první a druhá žena dokážou najít cestu ze svého začarované kruhu. Třetí žena končí tragicky. Její dítě se narodí mrtvé. (Ferguson)
(více)Recenze (23)
Zlatá Palma - výběr ()
Bergmanovým dílem prochází jako tenká nit fascinace ženskou psyché. Na ní navléká tu lesní jahody, tu posílá psaníčka plná intimních výpovědí. Od ní se odvíjí většina jeho příběhů. Kolem žen krouží muži, stejně zranitelní jako ženy. Někdy vřelí a chápaví (manžel Stiny) jindy vlídní leč odtažití (manžel Cecilie) nebo jsou daleko předaleko (partner Hjördis). Příběh jedné noci je rozehrán na všech stranách, žádná ženská role není vedlejší, všechny dostávají velký prostor, který bezezbytku naplní. Je to s podivem, s jakou přesností Bergman vylíčil ryze ženskou atmosféru porodince, doba změnila jen uniformy a vybavení, přístup zůstává v zásadě stejný. ()
"Netvárte sa tak vystrašene, dievčatá. Toto je život!" Tento citát by mohol hovoriť za všetko. Ja už len podotýkam, že život má milión rôznych podôb a každý si ho môže zariadiť tak, ako chce. Napríklad programovo neplodiť deti. Až na to, že niekto predtým sa predsa musel takto obetovať a možno zvádzať vnútorný boj, aby sme my v podobných intenciách vôbec mohli uvažovať. Bergman je majster vžitia sa do ženskej psyché. Čakanie na pôrod pri sledovaní tohto diela mi privodilo nervozitu porovnateľnú azda len s čakaním na popravu v Mŕtvy muž prichádza (1995). Film nevhodný pre prvorodičky a aj mnohých iných. ()
To je neředěná nádhera. Víc jak šedesát let tomu filmu neuškodilo, ani mu nenadělalo vrásky. Málokdo viděl tak do ženských duší, jako Bergman. ()
Námetovo v hrubých rysoch podobné ako Nezapomeň (2006), na týchto dvoch príkladoch je však krásne vidno, ako sa má pointa uchopiť. Na rozdiel od celkovej plochosti a nedbalosti v uvedenom snímku, sa tu Bergman krásne pohral s psychikou každej ženy zvlášť s jej vlastnými sociálno-vzťahovými problémami a životnými situáciami ako aj vo vzájomnej interakcii do takej hĺbky, až sa nechce veriť, že ide o chlapa. 85/100 ()
Bergmanova životní filozofie a psychológia v porodnici. Zdánlivě neslučitelné, přesto skvěle zvládnuté a silné. Klasika pro obdivovatele tohoto severského filmového mága...inspirujícího vypravěče, který mě ani tentokrát nezklamal. ()
Je až neuvěřitelné, na jak malém prostoru dokáže Bergman vyprávět několik příběhů, které výrazně překračují rámec oné necelé hodiny a půl. ()
po dlhšom čase som sa opätovne utvrdil v tom, aký bol Ingmar Berman skvelý režisér a ako rozumel ženskej duši. Na malom priestore nemocničnej izby dokázal rozohrať drámu troch žien a ich rozdielnych osudov. Nič v tomto filme nebolo zbytočné, žiaden dialóg nebol odfláknutý a aj keď sa môžu nájsť mudrlanti s tvrdením, že dej bol ľahko predvídateľný, nie je to nedostatkom. Trojica skvelých Bergmanovských herečiek odviedla kus poctivej práce, až na mladučkú Bibi Andersson, ktorá podľa mňa pomerne často prehrávala. Skvelý film, u ktorého je čudné, že ho videlo, ku svojej škode, tak málo užívateľov ČSFD. ()
Ingmar Bergman je špecialista na ženskú psychológiu, vo svojej tvorbe sa jej venuje v rôznych obmenách. V tomto prípade rozpráva príbeh z nemocničnej izby a sledujeme tri ženy v rôznom štádiu tehotenstva. Rozpitváva vzťahy s rodinnými príslušníkmi a vzhľadom k pred a po pôrodným emóciam sa neštíti drsnému pohľadu na problémy. Ide o veľmi kvalitný snímok, v ktorom excelujú všetky herečky. ()
IB byl masér a tento snímek je jedna z jeho reprezentativních vizitek. Tři těhotné ženy se octnou v předporodním sále; jedna z nich dítě právě ztrácí, druhá po něm nezřízeně prahne a třetí ho nechce. Malá zápletka, jedna místnost, spoustu slov a závěr....nepovim. ()
Je to tady. 40. Bergman a rovnou 8700. hodnocení. ´´Kulatý´´ komentář mi vyfoukl Mad God. Jsem velice potěšen, že to vyšlo zrovna takto. Co napsati k filmu samotnému? Že jsou opět (to je snad u Bergmana automatické) postavy, zde díky thematu především ženské, v podstatě perfektní a vytváří záměrně pestrou a přitom vyváženou směsici budoucích matek? Že je to na to, o čem to je, příliš krátké? To vím již dávnou a v čb Bergmanově éře jev pro mne až příliš častý. Tohle by potřebovalo aspoň 90min. Ingrid Thulin hraje tradičně v rámci Bergman universe postavu u které čekáte přesně to, co dostanete. Bibi Andersson, zde možná netradičně ne-blond (stojí už jen zato, její počáteční názory na děti) v podstatě taktéž a i když přerod (nikoli porod, ten ji teprve čeká) její postavy je možná předvídatelný/odhadnutelný (jak píše kolega honajz2) nespatřuji v tom nižádnou nevýhodu. No a nakonec classicky zajímavá Eva Dahlbeck zažije to, co zde nějaký šílenec prozradil už v popisku a za to se bude smažiti ve filmovém pekle, kde mu budou dokola pouštěti Ordinaci v R.Z. a filmy od Roba Zombieho. Zaskočil i můj oblíbenec v roli jejího manžela a můj neoblíbenec v roli manžela I.Thulinové. Bod za tu hl. zdrav. sestru, která míti vícero prostoru a býti to US film, má náběh na Oscara. Vím, že by to filmu asi nijak extra nepomohlo, ale stejně by mě velmi zajímalo, jak to bude dál právě s postavou a jejím vztahem, když se tak opravdu až příliš moc, těšila. V každém př. je/byl/bude Bergman machr, páč ve většině filmů dokázal z minima, nikoli z mimina, byť i ty zde hostují:) (tohle je vlastně komorní drama, ale nejsou takové ´´všechny´´ Bergmanovky?) vytěžiti maximum. Vsadím se, že dnes by něco takového musela točiti ženská. Aby se někdo zase nezbláznil. Zde je ovšem aspoň scénář od ženy, i když jsem (a mám k tomu všechny důvody) přesvědčen, že by obě věci zvládl MISTR na stejné úrovni. ,,Polez ven, ty lenochu. Ať je máma zase štíhlá´´. P. s. dovedu si představiti, že by ženská divácká obec znalá Bergmana, ozn. tento film, jako jeden z jeho absolutních vrcholů. 4.5 ()
ocenenia : MFF Cannes 1958 - Najlepšia réžia (Ingmar Bergman), Najlepšia herečka (spolu Bibi Andersson, Eva Dahlbeck, Barbro Hiort af Ornäs, Ingrid Thulin) ()
Vysoko nadriemerna spolocenska konzervacka 3. zenskych v akomsi spitali. Bergman bol sice rezisersky velikan, a btu to aj potvrdil. Yngryd Thulyn a Eva Dahlbeck boli proste skvele 80 % ()
Kdyby některé dialogy nepůsobily nerealisticky a kdyby ten závěr nebyl tak strašně odhadnutelný, asi bych dal i 5*, protože je to přesně takové psychologické drama, jak si ho představuju. Ono je takové ale i tak - o postavách víme hodně (a to nejen o hlavních, ale dokonce i vedlejších, viz. jedna ze zdravotních sester), dokázaly mě zaujmout a byl jsem zvědavý, jak to s nimi dopadne (i přes to, jak průhledné to od začátku bylo) každá má uvěřitelný charakter, má to hloubku a zazní zde spousta chytrých vět, je to skvěle natočené a hlavně brilantně zahrané, až mě překvapovalo, jak tu ty herečky dokázaly tak dokonale a realisticky střídat emoce - ačkoli Evě Dahlbeck jsem to zpočátku moc nevěřil, ale až později mi došlo, že to není přehrávání, ale charakter postavy, kterou hraje. Fakt, nějak takhle si představuji solidní psychologické drama, ale takových je bohužel v současné době snad ještě míň, než malých podnikatelů kteří nejsou kvůli současné situaci v krizi... Už jen kvůli tomu musím Než se rozední ocenit a o to víc mě mrzí ty mínusy, hlavně teda ta strašná předvídatelnost. Vždyť se nad tím zamyslete sami - máte tu ženu, která se na své dítě strašně těší, nemůže se ho dočkat, má milujícího manžela a pak je tu druhá žena, která ani pořádně neví, jestli to své dítě chce, protože je sama, bez peněz a matka by jí asi zabila, kdyby nějaké dítě vůbec měla. Tak schválně, jak to asi dopadne? Možná je to jenom můj problém a pro ostatní to tak průhledné nebude, ale já si nemůžu pomoct, od prvních 15 minut jsem tak nějak měl jasno - a ono to vyšlo. Ale tak aspoň z toho plyne poučení, že SPOILER se člověk nikdy nemá předčasně těšit, jelikož se mu taky může vymstít KONEC SPOILERU. 4* ()
Než se rozední je působivé existenciální drama. Bergman byl ženským pohlavím fascinován a zanícenou odhodlaností se stále pokoušel odhalit jejich tajemství a původ magické elementární energie. Žena je vládkyní veškerého života, přesto je jen loutkou v nihilisticky rozjíveném soukolí osudu. Číslice tři je pro filmový příběh zásadní prvek, zdání mihotavého světla naděje je zachováno. Trojí duch ženského elementu je bičován na nejcitlivějším místě, pranýř je smáčen krví bolesti, noční stěny pokoje tlumí vzlykot nekončícího smutku a marnosti. Čeká se dychtivě na dětský křik počátku a slzy zatím stékají na polštář. První ženou na ráně je Cecilia Ellius (pozoruhodná Ingrid Thulin), jejíž trauma ji přivádí k základnímu přehodnocení dosavadního způsobu života. Bolest se přijímá jako zasloužilý trest vlastního etického provinění, smutek se zastavil v mlhavém pohledu trýzněných očí. Tradiční mužství je v konfrontaci se silou ženství zpochybněno. Druhou ženou na odstřel je Hjördis Pettersson (energická Bibi Andersson), nezralé děvče s neúspěšně submisivním pokusem o potrat. Strašák možného společenského odsouzení a ostrakizovaného procesu se vyžívá v rozpolcenosti mysli. Bezprostřednost hrůzy a strachu smrti přivádí k mobilizaci poslední zbytky sil k odhodlání navzdory našeptávajícímu hlasu krve. Třetí ženou, hozenou do antických rozměrů života, je Stina Andersson (velmi dobrá Eva Dahlbeck). Její nadšení z nadcházejícího mateřství je nakažlivé v upřímnosti a radosti, ženská síla se elegantně vznáší a neohroženě září na všechny strany. Bolest je výkřikem absolutního zoufalství a sadistický osud dosáhl vrcholu svého ukojení. Důležitou postavou je Brita (příjemná Barbro Hiort af Ornäs), hlavní zdravotní sestra porodnice. Ušlechtilá duše odvádí své každodenní poslání s úsměvem i prakticky a ochotně podanou pomocnou rukou. Z dalších rolí: zaskočený společensky úspěšný Cecíliin manžel Anders Ellius (zajímavý Erland Josephson), laskavý a pozorný Stinin manžel Harry Andersson (sympatický Max von Sydow), vedoucí lékař porodnice Dr. Nordlander (Gunnar Sjöberg), snaživá poradkyně mladých matek s vlastním tajemstvím bolesti Gran (Ann-Marie Gyllenspetz), do svědomí promlouvající Andersova sestra Greta Ellius (Inga Landgré), ochotná lékařka Dr. Larsson (Margaretha Krook), či naivní Hjördisina kamarádka (Monica Ekberg). Než se rozední je neúprosné filmové drama, osud stojí nade vším a vysmívá se s existenciálně nihilistickou nevybíravostí. Herecké výkony jsou předností a zdůrazněním rozpolcenosti pocitů. Psychologicky éterické. ()
4,5 Bergman, akého mám najradšej - Bergman psychologický, hĺbavý. Tento režisér mi je tak blízky, že môžem siahnuť aj po nejakom jeho skoršom, menej známom diele a môžem si byť takmer istý, že na konci sklamaný nebudem. Nápad natočiť psychologickú štúdiu z nemocničného prostredia mi pripadá veľmi originálny, vlastne si spomínam len na dva istým spôsobom príbuzné filmy: skvelé "Ženské oddelenie" (tu si myslím, že sa Štepka Bergmanom inšpiroval) a výborné Kachyňovo dielo "Pozor, vizita!". Väčšina filmu prebieha v tej istej nemocničnej izbe, kde sa paralelne odvíjajú príbehy troch tehotných žien, ktoré predstavujú tri rôzne pohľady na materstvo. Prostredie nemocnice aj postavy sú vykreslené veľmi autenticky, čo spolu s úžasnou štúdiou materstva dáva filmu veľkú silu. Dielo je to mimoriadne nadčasové. Veď stačí upraviť pár drobností (zariadenie nemocnice) a môže to pokojne prebiehať aj dnes, trebárs aj v niektorej z našich nemocníc. ()
Brilantní práce Bergmana s rytmickým přenášením pozornosti na jednotlivé protagonisty (tři těhotné ženy). Plynule se zde přechází z jedné postavy na druhou, zatímco z předchozí se stává pozorovatel (tomu je podřízeno i umístění kamery). Tento tvůrčí postup se časem variuje (nejdřív jsou pozorovatelem dvě ženy, později jen jedna, která je svědkem rozhovoru zbylých dvou žen). Tím je umožněno detailní vykreslení charakterových vlastností postav. Jejich vzájemná konfrontace v uzavřeném prostoru jednoho nemocničního pokoje s přibývajícím časem odhaluje jejich minulost, vztah k nenarozeným dětem a rodinné zázemí. Pomocí paralelismů a kontrastů mezi ženami jsou ztvárněny jejich odlišné pohnutky. Podobně jako v jiných Bergmanových filmech jsou ženské hrdinky duševně nestálé, jsou ovlivněny tragickými životními situacemi nebo je jejich idealizovaná budoucnost nekompromisně otřesena. Postavy nejsou homogenní a postupně prochází vývojem v závislosti na okolnostech jednoho dne a interakci s ostatními ženami. Za zmínku stojí i výborné herecké výkony Ingrid, Bibi i Evy, které jsou umocněny dlouhými detaily na tváře žen. Závěr filmu neodpovídá na jednotlivé otázky, je spíš symbolem vykoupení, naděje, ale i bezvýchodnosti a utrpení. Zda se pro hrdinky rozední nebo ne, je ponecháno čistě divákově imaginaci. ()
Tohle je přesně film podle mého gusta. Je sice starý přes šedesát let, ale přesto přináší stále platné pravdy. Film hluboce lidský, přinášející svědectví o psychice tří rozdílných příběhů žen, jež se spolu ocitly na gynekologickém oddělení. Bergman jako vyšitý, rozhodně nenudí ani dlouhé monology, film je právě tak dlouhý, aby člověka neunavil. Mladický Max von Sydow, nebylo mu tenkrát ani třicet! Dahlbecková, Bibi Anderssonová, Thulinová, všechno skvělé herečky na jednom place. Zasloužených pět hvězdiček. ()
Ak Godard po zhliadnutí “Leto s Monikou” vybehol z kina a kričal “Bergman stvoril ženu!”, tu ma tá myšlienka prenasledovala ešte viac. I. B. stvoril filmové priekopníctvo skúmania ženského psyché v tých najintímnejších momentoch. Príbeh niekoľkých žien uprostred ich najzásadnejšieho bodu v živote - pôrodu. Sociálne zázemie, vzťahy a prístup k životu - i k tomu nadchádzajúcimu, je veľmi individuálny a taktiež rozprávaný bez zásterky. A v rozpoložení každej z nich dokáže byť vďaka režisérovi intenzívny aj pre mužov. Sú to momenty príchodu alebo zániku nového (dieťa) aj starého (život). Je to ženská intimita, ktorú muži “chápu”, ale jej “nerozumejú”. (“Harry. Je to ten najlepší muž na svete, ale týmto veciam nerozumie.”) Teda okrem Bergmana. ()
Výborný Bergmanův film, který mi dlouho unikal. Ženské představitelky jsou vesměs výborné, úžasný je rovněž scénář, který nemá hluché místo. Jeho autorka Isakssonová jej napsala dle svých dvou povídek ze sbírky "Dönens faster" ("Tetička smrti"). Za kamerou tentokrát chybí Gunnar Fischer a myslím, že Ingmar nechtěl diváka příliš rozptylovat nějakými jízdami, takže kamera působí tentokrát trochu nenápadně. Nijak zvlášť to ovšem nevadí. ()