Dekameron

Pier Paolo Pasolini je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších reprezentantů italské kultury dvacátého století. V Itálii je znám spíše jako vynikající prozaik (což plně uznávám, jeho Zběsilý život patří mezi nejlepší a nejcyničtější knihy, jaké jsem kdy četl), mimo hranice své rodné země spíše jako režisér. Nedovoluji si příliš posuzovat jeho um v celku (tohle je druhý film, který od něho vidím, a to je na objektivní posouzení čehokoliv málo), ovšem mé pocity z Decameronu jsou smíšené. Boccacciovu povídkovou sbírku adaptuje Pasolini spíš jako jakousi lidovou veselici, v níž se má zrcadlit italská národní povaha. Nevyhýbá se tématům erotickým, která mají v předloze (svého času byla označována jako "Kuplířka mezi knihami") hlavní úlohu, ovšem staví spíše na lidovém humoru a jakési zemitosti, občas doslova záchodovosti, což by mi ani tak nevadilo, ale v předloze po tom není ani stopa. Proti výběru příběů a konečně ani proti jejich spojení (film nezachovává původní rámcovou strukturu, ale příběhy spojuje v duchu moderních povídkových filmů, a nutno přiznat že docela důmyslně) nemohu nic namítat (svědčí o detailní znalosti a vynikajícím pochopení předlohy, což je u adaptujících režisérů věc velmi vzácná). Zpracování je ale takové rozpačité - natáčelo se mimochodem ve víceméně moderních prostorách, ze kterých sice byly odstraněny typické moderní předměty a postavám dali něco jako středověké kostýmy, ovšem odstranění moderní atmosféry ještě nevykouzlí tu středověkou. A právě vytvoření dobové atmosféry je v historickém filmu ze všeho nejdůležitější - pokud se to Pasolinimu nepovedlo, není to důkazem kvality filmu. Lepší stránkou filmu jsou vynikající herecké výkony (na poměry italské kinematografie extrémně vynikající - fakt, že šlo téměř vždy o neherce mne opravdu překvapil), občas zajímavá vizuální symbolika a na adaptaci tak náročné knihy výborný scénář (zejm. pokud jde o dialogy), horší především příšerná kamera, těžce nedostatečná výprava a nesourodá hudba. Slibný scénář, špatné provedení. (02.09.2009)

Pasolini je pro většinu lidí silně kontroverzní postava, která je většinou posuzována podle jeho posledního díla Saló aneb 120 dnů Sodomy. Přitom si asi málokdo uvědomuje, jak velký je to vlastně režisér... Svým nezaměnitelným rukopisem dokáže přesně vyjádřit to, čeho se druzí štítí a pokrytecky nad tím zavírají oči. Dekameron je první částí Trilogie života a zřejmě je ze všech tří filmů "nejstravitelnější" a především "nejslušnější"... Pro Pasoliniho je charakteristický výběr (ne)herců. Díky jejich ne příliš přitažlivému vzhledu dokonale navodil atmosféru "lidovosti" středověké Itálie a přispívá tak k mnohem větší uvěřitelnosti, než tomu je u načančaných hollywoodských manekýnů, kteří se nás v historických velkofilmech snaží přesvědčit, že ve 14. století měli všichni krásné bílé zuby a lesklé voňavé vlasy..:-) Mimoto si režisér střihl jednu z průvodních rolí - malíře Giotta. Pasoliniho Dekameron je kromě toho neskutečně vtipný, což ale vychází z vynikající Boccacciovy předlohy. P.S.: Můj obdiv České televizi, že si troufla Pasoliniho vysílat... Ovšem zážitek z kina to asi nepřekonalo... (11.08.2006)

Nechápu jak to Pasolini udělal, ale přesto, že je to čistě povídkový film, tak drží naprosto dokonale pohromadě, všechno navazuje a tvoří perfektní jednotný celek. Nemáte u toho ani náznak pocitu nějakého rozpolcení nebo nevyrovnanosti mezi jednotlivými segmenty. Dnešní tvůrci by se mohli a měli od tohoto italského velikána učit, jak že se to dělá. Pět hvězdiček nedávám snad jenom proto, že jsem nedávno viděl ještě fantastickou Mammu Romu. Akorát mám pocit, že je potřeba to vidět v pořádné kvalitě, jinak nevyniknou detaily (nejen) tváří, prostředí a kompozic obrazu. A taky ty cvrlikající cikády... (19.04.2013)

Takže všechno se to točí kolem toho, jak sehnat prachy nebo někoho voject. A už je jedno, je-li to žena přítele, dcera někoho nebo jeptiška. Všechno je ospravedlněno. A tak to má být. Humoru je tam dost, ale místy je to takové podivné. Možná je to rukopis Pasoliniho, že nechává kameru koukat na postavu v jejím vyjeveném, vysmátém neb naštvaném výrazu, ale to mi připadlo takovy blby. (09.05.2006)

Nechce se vám číst povinná četba na střední od Boccaccia? Mrkněte se na film Dekameron od Pasoliniho. Ten má sice auru kontroverzního režiséra, k tomuhle tématu se to ale hodí. Cestující skupinka lidí ve středověké Itálii si krátí cestu vyprávěním necudných povídek. Jsou to většinou humorné povídky s erotickým nádechem. Některé jsou zábavné, jiné méně a pár scén si pamatuju dlouhá léta. Jak je u Pasoliniho zvykem, neustále se snaží diváka posouvat až na hranu jeho vkusu a rád jej občas vytlačí až za ni. Někdo to může brát jako provokaci, někdo jako zbytečnou extravaganci a snahu o zviditelnění a někdo jako zábavu. Volba je vždy na divákovi. Každopádně sám mu k dobru připočtu, že se mu podařilo vytvořit přesvědčivou atmosféru a vše dohromady sedlo: obsazení, povídky, výprava i způsob režie. Sice se Pasolini k mým oblíbeným režisérům asi nikdy nepřidá, tentokrát je to ale za slušné tři hvězdy. (21.12.2023)