poster

Loni v Marienbadu

  • Francie

    Année dernière à Marienbad, L'

  • Itálie

    L'anno scorso a Marienbad

    (Itálie)
  • anglický

    Last Year at Marienbad

Drama / Mysteriózní / Romantický

Francie / Itálie, 1961, 94 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sta
    *****

    Geniální hříčka, která boří veškeré zaběhané vypravěčské postupy. Jediná moje interpretace: nikde není řečeno, že ten chlápek vyprávějící, co se stalo loni, je něco víc než postavy ostatní, které neustále vyprávějí ty samé repliky. Proto si myslím, že všechno, co se odehrává je pouhou hrou režiséra - nic hlubšího v tom nevězí. Film, kde neexistuje čas a který je sestaven z krásných záběrů.(26.5.2003)

  • Vančura
    *****

    Pompézně se tvářící pseudointelektuální nuda, která je ve svém výrazu nesnesitelně afektovaná. Ech, tohle mi fakt nesedlo, a bezprostředně po dokoukání je mi jasné, že tenhle typ filmařiny nebude můj cup of tea. UPDATE 11. 9. 2016 - Po druhém zhlédnutí zvyšuji původní 3 hvězdy na maximum - ten film mě nově naprosto dostal. Přijde mi bezmezně nadčasový, formálně dokonalý a filmařsky naprosto převratný. Ten soulad kompozičně dokonalých záběrů, znepokojivé varhanní hudby a nekončícího přívalu mužových replik je jednoduše... fascinující. Hodinu a půl jsem na to koukal s doslova úžasem ve tváři a v hlavě mi vířila změť myšlenek a asociací, které mi ten film vyvolal. Samozřejmě to není film pro každého a většina lidí ho pravděpodobně prozívá jako nejnudnější film pod sluncem, ale pro lidi, kteří dokáží ocenit jeho kvality, je LONI V MARIENBADU vyloženě očistným filmovým zážitkem natočeným v časech, kdy se ještě film považoval za umění. Naprostá libovka a mimořádný divácký zážítek - nota bene pokud člověk něco ví o kontextu vzniku tohoto filmu.(10.6.2012)

  • Sarkastic
    ***

    Tajemný začátek s tíživou a lehce až hororovou atmosférou se mi moc líbil. Depresivní, zlověstné prostředí, zvláštní zastavování neméně podivných postav, k nim nepatřičně působící tekoucí voda, trik s kartami/sirkami a do toho muž se ženou, která si ho nepamatuje. Nějakou chvíli mě zajímalo, co se vlastně stalo, ale postupně mi docházelo, že nic jinačího než dva (potažmo 3) vyšinuté jedince mi film nenabídne. A opravdu ne, jenom spoustu otázek, nejasností a….NUDY. U takového Lynche jsem schopný přijmout fakt, že něco nechápu/nepochopím, protože jeho filmy (až na výjimky) mají nějaké tempo, někam se posouvají, pořád jsem zabraný sledovaným objektem a nestačím myšlenkami ulétnout jinam, baví mě se snažit hledat odpovědi. U Loni v Marienbadu jsem se prostě jen nudil, trpěl super pomalým vyprávěním a nenašel kapku sympatií k hlavním hrdinům, aby mě zajímalo, co se s nimi vlastně stalo/stane, prostě mi byli putna, proto pouze slabší průměr a lituju, že tvůrci nevyužili slibný začátek k vytvoření čistokrevného hororu.(11.3.2013)

  • MontyBrogan
    ***

    Podobenstvo? Možno. Mindfuck? Určite. Na tú dobu prekvapivé a možno odvážne. Každopádne záhadné a elegantné. Ale mňa to proste znervózňovalo. Aj spôsob, akým to bolo natočené (ktorý bol chvíľu zaujímavý, ale celý film taký byť nemusel) a aj hudba. Opakovaním sa vytrácalo čaro. Keby ste zažili audio-déja vu, a vzápätí by začal zvuk sekať a opakovať sa na tom istom mieste dookola, kúzlo okamihu by bolo tiež veľmi rýchlo stratené. Asi ako moje tešenie sa na tento film, vďaka skvelému námetu, pre ktorý ma zaujal. Ale v podstate mi nič viac neponúkol. Teda okrem atmosféry, ktorá bola noir ako samotná noc (tentokrát nemyslím Film-Noir, ale farbu).(29.6.2013)

  • vypravěč
    *****

    Je mi to líto, ale prázdnota, která současně trýzní i konejší, je pokaždé jen zdánlivá – a stejně tak i nehybnost ritualizovaných bytostí procházejících všemi hotely všech možných světů. V nichž se nesměřuje k cíli, ale jen se dráždí povrch zdáním cesty. Tedy: není nehybnosti – přinejmenším v čase této tiché patologie, s banální logičností přehazující preparované obrazy a slova na hromádky „Stalo se“ a „Lež“, které se ale nakonec smíchají, protože jsou totožné. Znovu a krutěji: není nehybnost, není stání a stálost předstírá i architektura, neodbytně promlouvající snad z každého záběru Resnaisova filmu. Ohledávání loňského flirtu nepřivádí k poznání, ale právě k onomu pokantovskému otřesu, zde přeložitelnému do slov, že to, co bylo, je jen později zapsaný text (slova psaná pamětí), čili: pravda prožívaná tady a teď má svou pravdivost jen v tomto jedinečném okamžiku (ovšem nejsem-li jen vzpomínkou); kdykoliv potom je již jen pohádkou se lhostejnojakým koncem. Organická krása ženského těla je v tomto snímku vržena proti předstírané pevnosti architektonických kulis, do možné skutečnosti, jsou jí nabídnuty hříchy minulé i budoucí. Ale s uplývajícími vteřinami i tato nová zkušenost přestává existovat a koridor paměti se stává uličkou hanby: protože nic z toho, co v něm prosvítá, nebylo. Jen četba divné knihy. Jediná pravdivá architektura je ta tekoucí; jejíž hrany a obrysy kdosi vygumoval a překryly je pohybující se barvy. Jakákoliv nedůslednost je pak na nich pravdivější. (A obraz takové architektury smí viset jen po boku zrcadla.) Víra v minulost je jen hypnózou pohodlnosti. To jediné, co bylo, není.(13.3.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace