Obsah
-
V tomto filmu jsem poprvé vyprávěl věci, které přesahují mez únosnosti, říká Pasolini o Prasečinci, který je (vedle divadelní hry Orgie, inscenované v Turíně roku 1968) nejvýraznějším předchůdcem snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy. Již Prasečinec je alegoricky pojatou obžalobou soudobé neokapitalistické Itálie, kterou Pasolini přirovnává k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek. Té první dominuje výrazně lyrický styl, ta druhá je až chladně prozaická, plná verbálních sarkasmů. První příběh letopočet není znám, patrně jde o středověk - pojednává o mladíkovi (Pierre Clementi), který se plahočí tajemným pouštním bojištěm, posetým mrtvolami a zbraněmi. Je k smrti zmučený hladem. V mezní situaci se stává kanibalem. Protagonista druhé povídky, která se odehrává v současnosti, je synem úspěšného německého průmyslníka z Bonnu. Tento mladík jménem Julian (Jean-Pierre Léaud) trpí neobvyklou sexuální úchylkou dospívá k orgasmu pouze při styku s prasaty.
Prasata představují pro Pasoliniho metaforu společnosti, v níž Julian a jeho rodiče žijí. Julian je podle Pasoliniho obětí střední společenské třídy, která je zkrátka zcela zkorumpovaná a zkažená, přesto však nedovolí vlastním dětem, aby se vymanily z předepsaných konvencí. Hrdinové filmu Prasečinec jsou neposlušní synové v té nejodpudivější podobě: bouří se proti společnosti, avšak jsou jí sami pohlcení. Vyznění díla je surové a otřesné, ale Pasolini přistupuje k látce se záměrným odstupem a humorem. (oficiální text distributora)
V tomto filmu jsem poprvé vyprávěl věci, které přesahují mez únosnosti, říká Pasolini o Prasečinci, který je (vedle divadelní hry Orgie, inscenované v Turíně roku 1968) nejvýraznějším předchůdcem snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy. Již Prasečinec je alegoricky pojatou obžalobou soudobé neokapitalistické Itálie, kterou Pasolini přirovnává k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek. Té první dominuje výrazně lyrický styl, ta druhá je až chladně prozaická, plná verbálních sarkasmů. První příběh letopočet není znám, patrně jde o středověk - pojednává o mladíkovi (Pierre Clementi), který se plahočí tajemným pouštním bojištěm, posetým mrtvolami a zbraněmi. Je k smrti zmučený hladem. V mezní situaci se stává kanibalem. Protagonista druhé povídky, která se odehrává v současnosti, je synem úspěšného německého průmyslníka z Bonnu. Tento mladík jménem Julian (Jean-Pierre Léaud) trpí neobvyklou sexuální úchylkou dospívá k orgasmu pouze při styku s prasaty.Komentáře uživatelů k filmu (28)
-
Ingrid
Je to prostě bohužel už mimo mísu dneska takový film. Je to sice krásný, že Pasolini kritizoval společnost na všechny způsoby, ale dnes už nás to ani nešokuje, ani nepřivodí pocit, že tento tvůrce je geniální umělec, schopný vyjadřovat se pouze symboly. Je to pro nás už příliš ohrané. U Salo drží divákovu pozornost, ač to není zrovna chvályhodné, alespoň ty chovna na talíři, ale tady není zhola nic. Jediné co se dá pochválit je výkon Léauda, nemá chybu.(30.10.2009)
-
TheRaven
Opět nezaměnitelný Pasoliniho styl. V dnešní společnosti plné všech možných zvrácoností mi už film nepřipadá moc kontroverzní, ale když si trochu zkusím představit jeho význam v dobovém kontrastu, přece jen něco vidím. Opět silně alegorický a intelektuálně náročnější film, avšak opět velice dobrý. Jediné co si dovolím vytknout je trochu nudnější děj, který může chvílemi trochu nudit. Nechápu jak někdo tady může napsat, že Pasolini je zvrhlé prase. Pak jde o naprosté nepochopení všeho.(25.5.2008)
-
sportovec
Kontroverzní dílo geniálního tvůrce otevírá a tak docela nevyvrací pochybnosti o jeho zařaditelnosti do normálního (= většinového) vidění světa. Odhlédnu-li od této věci, půdorys, pro Pasoliniho příznačný, vlastně dvou příběhů, které souvisí jen velmi zprostředkovaně, podobenství žravého vepře (spolu s krysou podle některých vědců v tomto ohledu nejvíce blízkých lidské žravosti a nenasytné hltavosti) a ne překonaného fašismu je vlastně plně a živě současné. Snaha urychlovat konec kapitalismu za kapitalistické peníze - proč neodpovědět na zjednodušení zjednodušením? - je pro Pasoliniho příznačná a tvoří zřejmě nejvíc - někdy také nejlevněji - napadnutelná místa jeho životního odkazu. Co zcela uniká - přiřazuji se také k těm, kteří nedozírají do hlubin - je Pasoliniho estetika a složitá filozofická abstrakce, kterou nalézáme "na dně" většiny jeho syžetů. Nicméně hyperboly a paralely tohoto filmu v každém ohledu podporují - ne vylučují - zařazení tohoto obtížně pochopitelného díla mezi vrcholy světové filmové tvorby dnes již bájných šedesátých let.(17.9.2007)
-
Kordus
Neptejte se mě, o čem to vlastně je, ale rozhodně to bylo fajn :-)(14.1.2010)
-
gudaulin
Svého času zaznamenal Pasoliniho snímek podrážděné a odmítavé reakce a má dodnes pověst skandálního a pikantního díla. Střízlivě řečeno, průměrný filmový fanoušek odchovaný současnou komercí bude nad Pasoliniho filmem zívat nudou, a co před 40 lety vyvolávalo vášně, už dnes vypadá málem banálně. FIlmeček jako stvořený pro promítání v malé uzavřené společnosti rozumujících budoucích filozofů a ve své podstatě nekonzumovatelný běžným filmovým divákem. O příběhu se prakticky nedá hovořit, tohle dílko natočil režisér sám pro sebe a filmové recenzenty. Po celou dobu jsem bojoval s nudou a ospalostí. Herecké výkony jsou slušné, i když převážnou většinu aktérů podezírám z toho, že vůbec nevěděli, co hrají. Pasolini pracoval se svými oblíbenými herci, kteří dokázali režisérovi vyjít vstříc. Několik slušných dialogů a filmových obrazů nezachrání tuhle sebestřednou podívanou. Celkový dojem: 20 %.(27.6.2008)
-
Radko
Kanibalská línia filmu ukazuje Pasoliniho schopnosť vyrozprávať príbeh výlučne filmovými prostriedkami: apokalyptické blúdenie muža nehostinnou sopečnou, hornatou krajinou, z ktorého sa stáva zakladateľ bandy lúpeživých ľudožrútov prehovára len obrazom a hudbou, hovorené slovo je maximálne redukované. Druhá, paralelná, línia o rozklade buržoázie, živenej nacizmom a zoofíliou je plná slovnej vaty, čím pôsobí zdĺhavo. Obrazové spracovanie ustupuje do úzadia, v týchto chvíľach je film rovnocenný rozhlasovému zvukovému záznamu. Obsah aj spôsob vedenia rozhovorov je v poriadku, slúži drsnej irónii a ukázaniu odcudzenia a nepochopenia vyššej strednej triedy a ich dorastajúcej de generácie, vyžívajúcej sa v zvrátených zábavkách, nazývajúc to vzburou proti konvenciám. Body celkovému vyzneniu strháva obrazový deficit a z neho vyplývajúca zdĺhavosť pre oči diváka, ktoré márne hľadajú záchytný bod v týchto chvíľach. (pokiaľ ale malo ísť o metaforu plytkosti prežívania smotánky: je v poriadku, ale divácky to jednoducho neobstojí). Myšlienkovo vyzretý film, vychádzajúci z marxisticko-revolučných ľavičiarskych téz, no nešetriaci zžieravou kritikou rovným dielom voči boháčom i chudákom. Celok vyznieva ako veľkolepá, no vzhľadom na spomenutý nedostatok, nedotiahnutá alegória. 70%.(2.1.2007)
-
Ruut
P. P. Pasoliniho nemám opravdu rád. I ve Vepřinci opět po Salo ukazuje že je vlastně jen zvrhlé úchylné prase(25.1.2007)
-
LiVentura
Ano, Pasolini v plné polní útočí na "hranice vkusu"... Je to zajímavá sonda do životů dvou mladíků, kteří tak časově i mentálně vzdáleni, přece si byli velmi blízcí. Těžká sociální kritika autora na nás řve ze všech stran a bije do očí a ty dialogy.. Já si myslím, že tento světový režisér, bezesporu, byl originální hlavně blízkostí své pravdy té reálné a ze svých příběhů vždy udělal předobraz doby, na který není někdy moc hezké se dívat, zvláště, když v té době žijeme.!!! PS: Možná Díky bohu, že Mistr nežije ještě dnes, to bychom se dočkali obrazů strašlivosti...(10.11.2011)
-
HenryS.
Ingrid: Nelituj, že je film mimo (záchodovou) mísu, myslím že svůj účel plní stále dobře, tj. je v míse. Zvlášť ten dokonalý konec. "-Tak to nikomu neřekneme".(21.10.2009)
-
Cimr
Těšil jsem se, že mě Pasolini (jako obvykle) totálně znechutí. Vzhledem k tomu, že o svém díle prohlásil, že tentokrát zašel za hranice únostnosti, vypadalo to docela nadějně. Ale nestalo se. Spíš mě totálně znudil. Údajně je Vepřinec metaforou o úpadku lidské společnosti. Jenže co je za metaforu, když to kluk dělá s prasatama nebo když jiný kluk požírá kvůli hladu lidi? To je možná tak metafora toho, že Pasolinimu začínal pomalu měknout mozek a z výborného režiséra se začínalo stávat úchylné prase. Rozhodně nedoporučuji těm, co by ve Vepřinci chtěli hledat nějakou prasárnu...(11.7.2007)
-
Braddy
Tento film jsem viděl na Febiofestu až kolem půlnoci a ke konci jsem dost usínal. Nicméně je film docela zajímavý, složený z několika částí. Obsahuje několik "šokujících" scén, které ale možná šokovaly v době uvedení filmu.(13.8.2003)
-
MarekT
"Zvrhlé", říkají jedni. "Únavné", přidávají další. Nesouhlasím ani s jedním, přesto jen stěží zapřu, že i mě Pasolini velmi zklamal - potvrdilo se mj. nepsané umělecké pravidlo, že velká slova nedělají velký čin. Pier Paolo si mohl stokrát myslet, že vedle nedokončené trilogie smrti je tento počin nejotevřenějším, nicméně Vepřinec není šokující ani v dobovém kontextu, například tématem zčásti podobný Satyricon byl otevřenější. Pokud mám svůj divácký zážitek srovnat s nejproslulejším dílem kontroverzního italského neorealisty, zaujalo mě nanejvýš pár scén, které se navíc vztahovaly pouze ke středověké části filmu (kanibalismus, lidská bezděčnost). Zdejší současnost nemá ani to málo a v podstatě sází na obsazení zde výbornou formu vzbuzujícího Jean-Pierre Léauda, přesněji řečeno na to, že decentně a uzavřeně vypadající francouzský herec, ke všemu ještě proslulý účinkováním v Truffautových promrzlých osobních dramatech, v sobě skrývá nějaké tajemství, okolím stěží přijatelné. Zbytek této poloviny je složen z povětšinou nezajímavých dialogů, které sice v sobě skrývají tu a tam nějakou sympatickou myšlenku (např. v oblasti politiky), nicméně ty jsou řečeny jakoby mimochodem, jako by divák v případě tohoto filmu ani nebyl důležitý (ze všech nešvarů se doporučuji nejvíce obrnit právě proti tomuto, neboť jak jsem deklaroval již v úvodu plus ve starších komentářích, není moc horších věcí než nabobtnalé umělcovo ego). Nejvíce je to vidět na závěru, kdy jsem čekal aspoň maličký obrat směrem vzhůru. V díle coby celku taktéž postrádám i nějakou tu baudelairovskou podrážděnost, které jsem pocítil i já před půldruhým rokem při nahodilém přečtení Květů zla. Opět mi na jazyku sedí dvojslabičné "Saló", jehož explicitní charakter dokázal vyvolat hrůzu i svojí schopností přivlastnit si diváka a dojmu příbuzenství s tím, co Pasoliniho generaci zajímalo asi nejčastěji - realitu s charakterem okoralého chlebu. Na druhou stranu, kdyby se tak Pasolini zachoval, zavražděn by byl zřejmě už tehdy... Vábnička v podobě syntézy obsazení, názvu filmu a osobnosti režiséra byla zdařilá, nicméně o to bolestivější byl pak pád na zem. 40%(9.12.2010)
-
Aqualung
Podíval jsem se na tenhle opus již poněkolikáté a vždy mne to osloví nesmírně silně.To, co zde mistr předkládá k uchopení stojí mimo čas.Ačkoliv jde o současnou problematiku a také tu nepříliš vzdálenou.Viditelné jsou dvě roviny, ale jeden příběh.Prase je všudypřítomné, v komkoliv z nás.Ať už jde o bolševika, fašistu, Žida, či kohokoliv jiného.Je ale otázkou, či spíše problémem, kde se svině může manifestovat a proč se může manifestovat.Tady mistr podle mého soudu zůstává před branou.Ale je to jediná brána, kterou kdyby otevřel, tak se z filmu, který je krásný právě oněmi náznaky stal politický manifest, a tedy sračka.Ale přece jen, vzpomeňte vážení na jeden výrok toho šilhavého psychopata v Salo, který se ptá...."a víte, co se stane, když bolševik spadne do Rudého moře?....No udělá to žbluňk!...."Já bych tady ještě dodal....."...tralala..."Kam jdou lidé po válce a v 60. letech? Kde je zlo? Odpovědi jsou v tom paralelní příběhu, a také v tom,co tak nádherně a působivě popisuje v Salo.Vážení myslím, že obcujeme s prasaty a jsme jimi požíráni.Tohle bohužel a naštěstí musel mistr vystřihnout.Škoda!(22.10.2011)
-
nevermore
Já nevim prostě no. Ten film se mi líbí tím, že pobuřoval. Ale bylo tomu, pravda, dávno. Dnes už to bude drtivou většinu lidí nudit a jen několik málo jedinců, kteří rádi jdou proti proudu v tom budou hledat perlu. Je to opět klasický rozvláčné, každý záběr, který by normálně trval 5 sekund tady trvá sekund pětadvacet, zase to na mě působí dojmem nízkorozpočtového filmu, hlavně v tom (asi středověkém) příběhu, kdy záměrně nebylo zobrazeno tělo celé, aby nebylo vidět, že tam ta hlava prostě pořád je. Atd. Jedno zkouknutí myslim, bohatě stačí, mě, i všem ostatním ať odpůrcům, či příznivcům. Zas tak zábavné to opravdu neni.(17.3.2009)
-
tonho
Pasolini ako správny marxista a komunista nenávidel „zahnívajúci“ kapitalizmus a s ním spojenú konzumnú spoločnosť. Aby ich skritizoval, využil motív zoofílie a kanibalizmu a nakrútil film, ktorý ma podľa mňa najbližšie k jeho najkontroverznejšiemu dielu Saló alebo 120 dní Sodomy. Explicitných scén súlože človeka s prasaťom sa však nedočkáme, v Kanibaloch 2, ktoré vznikli necelé desaťročie neskôr áno, ale tento film je určený trochu inému okruhu divákov.(20.10.2010)
-
korel
Tento film pro me znamenal obrovske zklamani... Asi za to nemuze samotny film, jako spise moje velke ocekavani. Od chvile kdy jsem se v katalogu Febiofestu (par let zpet) o tomto filmu dozvedel, jsem po nem zacal touzit (preci jen "soulozeni s prasaty" ci "sezrani prasaty" ve spojeni s P.P.P. je silna kombinace). Bohuzel vsechny tyto "nepristojnosti" se ve filmu odehravaji pouze v "mluvene" rovin(n)e a to casto jen naznaky :// Netvrdim, ze to tak je spatne a ze PPP mel natocit nejake zoofilni porno, ale proste jsem byl zklaman :)(31.7.2005)
-
Iva8bitova
Chcete vidět chlapa s prasetem? Tak se radši podívejte na geniální Vase de noces.(8.6.2009)
-
Gohy
odpad!Pier Paolo Pasolini natočil jednou za čas hovadinu a na velkých festivalech, kde byl film uveden, trvdil, že jde o umělecké veledílo. A lidé mu to baštili. A znovu a znovu a znovu. Souložení s prasaty? Áh, mistře, jak originální a plné myšlenek. Houby s octem, sprostá prasárna pro jedince s lobotomií. Pasolini je úchylný jedinec a Vepřinec, jeho "nejvyzrálejší" dílo, to jenom dokazuje. Tečka s velkým T. Doufám, že mu je v pekle špatně.(23.5.2007)
-
tomtomtoma
Další film, který se mi nehodnotí nejlépe. Zase metaforay. Že by o zkaženosti buržoazní společnosti, kterou přirovnává k prasatům a fašistům. Buržoazie zde dostává pěkný políček. Nešetří ji moc. Ukazuje ji jako lidi schopné všeho, přirovnává je k nacistům a neštítící se jít ani proti vlastním dětem. Nakonec syn (Jean-Pierre Léaud), který se dokáže ukájet jen s prasaty (tím je míněna buržoazní společnost a její určitá zvrhlost), je prasaty (buržoazní společností) sežrán, umlčen, protože se pokusil o revoltu a vzpouru proti přání otce o jeho cesstě a osudu. V podstatě je semelen buržoazní společností, která každou věc, která se jí protiví, setne. V tomto kontextu mi druhý příběh přijde hůře čitelnější. Snad, že by také o úpadku společnosti, která se požírá navzájem. Snad další metafora. A neuvěřitelná krutost lidí, kdy po zločinu přichází hodně těžký trest. Trochu více kontroverzní. Protože ukazuje člověka, vojáka (Pierre Clémenti), který nejdříve z nouze začne jíst lidi, ale později se stává vůdcem skupiny loupežníků (mezi nimi i Franco Citti), která přepadává lidi, aby je mohla sežrat. Takže to, co vzniklo z nouze a hladu se změnilo v životní postoj. Zajímavé, svojí potřebou šokovat.(19.10.2009)
-
edie sedgwic
Som z tohto filmu maximalne zmatena. Fakt neviem, ci sa mi pacil alebo nie. Pri Salo alebo sto dni Sodomy som si hned povedala ze tak to bol uplny des, ale co s tymto? Niektore obrazy sa mi pacili, viem asi, co sa nam Passolini snazi povedat, ale na druhej strane si nie som ista, ci jeho snaha padla na urodnu podu. My sa na to uz asi pozerame inymi ocami ako divaci koncom sedemdesiatych rokov, ktorych film poburil. Davam tri (velmi zmatene a nepresne) hviezdicky za kameru, vykon postav, myslienku a ciastocne aj jej spracovanie. Na tento film sa zrejme treba pozerat s maximalnym odstupom. PS: Jeden herec sa tam nehorazne podoba na Jeffa Buckleyho. Sranda..(11.12.2010)
