poster

Hirošima, má láska

  • Francie

    Hiroshima mon amour

  • Japonsko

    Nijuuyojikan no jouji

  • Slovensko

    Hirošima, moja láska

  • Velká Británie

    Hiroshima mon amour

Drama / Romantický / Válečný

Francie / Japonsko, 1959, 90 min

Režie:

Alain Resnais

Scénář:

Marguerite Duras

Kamera:

Sacha Vierny

Scénografie:

Mayo
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • HellFire
    ****

    Zprvu to vypadalo jako další Před úsvitem, ale i když jsem se nemohl vynadívat na Emmanuelle Rivu, tak příběh byl slabší. 70%.(1.9.2009)

  • Vitex
    *****

    Je to taková "potrava pro intelektuály", ale dokázalo to předat jakousi myšlenku, na kterou jsem si mnohomnohokráte potom vzpomněl - a to by správný film podle mě měl. Asi by klidně mohl mír jen 70 minut - ale třeba ne... třeba by to nebylo ono. (po druhém shlédnutí, 2009) : Zcela geniální věc, která je patrně s dalším a dalším shlédnutím lepší - uvidíme.(18.6.2006)

  • Faye
    ****

    Půjčila jsem si z filmu větu „Nesmíme přemýšlet nad těžkostmi, které život přináší jinak bychom se udusili.“(13.4.2005)

  • Madsbender
    *****

    Najlepšia romantická vojnová dráma, akú som videl. Poetické rozprávanie o láske prechádzajúcej hranicami utrpenia, o hľadaní a nachádzaní zmyslu v Hirošime plné temných aj krásnych spomienok. Resnais vie ako na to.(19.12.2013)

  • Matty
    ****

    Film vyprávěný v ne-přítomném čase. S odstupem padesáti let, poté, co se mind-game filmy (re-konstruující s různou mírou abstrakce fungování určitých myšlenkových procesů) staly běžnou součástí mainstreamu, je stále fascinující sledovat a poslouchat, kam až Resnais s Durasovou pod vlivem Proustova Hledání ztraceného času a Griffithovy Intolerance dotáhli původní producentův požadavek dokumentu o atomové bombě. ___ Dokumentární prolog zůstává obsahově nejsrozumitelnější částí pětiaktového snímku. Ukazuje přímé, fyzické stopy tragédie, nikoli psychické následky, jimž patří zbytek filmu – esej o vzpomínání a zapomínání, o osobních a národních traumatech. Jedna tragédie ožívá pod vlivem jiné. Objektivní a subjektivní hledisko se vzájemně prostupují a překrývají, podobně jako v úvodním záběru dvě těla splývají v abstraktní obrazec (její Nevers, jeho Hirošima – a naopak). Bezezbytku zde platí, že forma je obsahem. ___ Plynulé přecházení mezi minulým a přítomným časem, bez tradičních vizuálních „uvozovek“ (např. nájezd na detail tváře, rozmlžení obrazu) nás ponechává v nejistotě, jde-li o flashbacky, představy nebo pouhé režisérovy ilustrace k hrdinčiným vzpomínkám (tj. o jev, který není motivován samotným aktem vzpomínání). Přechod jsou iniciovány buďto na rovině osobního prožitku, nebo filmovou formou – zvukem, obrazem či pocitem. Nevíme, nakolik lze viděnému věřit, stejně jako se nemůžeme na afektivní paměť, neustále zatěžovanou vědomím minulosti, spoléhat v životě. Přítomné vyvolává minulé, minulé pomáhá pochopit přítomné. Díky dialektickému vztahu mezi oběma časy se film pohybuje paralelně vpřed i vzad. Ve dvou směrech a ve dvou světech zároveň. Vzpomínky se vynořují a náhle zmizí, minulost se slévá s přítomností. Lidé i místa ztrácejí svou identitu, doslova se zapomínají. ___ Dojem nepřerušovaného toku obrazů umocňuje lyrický mimoobrazový komentář (který Durasová využila ještě důsledněji ve svém režijním debutu India Song) s replikami opakovanými hypnotizujícím hlasem Emmanuelle Rivy na způsob mantry, a Resnaisův stylistický trademark – dlouhé „odtělesněné“ kamerové jízdy, jaké používal již v dokumentech Noc a mlha a Všechna paměť světa. ___ Hirošima není unikátním filmovou zkušeností navzdory své nesrozumitelnosti, ale právě díky ní, a třebaže má některé příznaky přeintelektualizované demonstrace toho, co lze s filmem (divákům) dělat, zároveň klade otázky, které se týkají každé lidské bytosti. Kdy a kde je naše místo v čase? 80% Zajímavé komentáře: Radko, Sandiego, ScarPoul(27.5.2013)

  • - Eidži Okada (postava Lui) vůbec neuměl francouzsky a nazpaměť se učil vyslovovat každou slabiku. (džanik)

  • - Snímek původně vznikal jako dokument o atomovém výbuchu v Hirošimě a až posléze se jej režisér Resnais rozhodl proměnit na hraný film. [Zdroj: 1001 filmů] (Cimr)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace