Byli jednou dva písaři

Tolik prostoru k dotvoření svých postav už asi nikdy žádný herec nedostane. Pánové Horníček a Sovák se toho zhostili naprosto nezapomenutelně ! (16.02.2003)

Výborný laskavý seriál, který má jedinou vadu - že nemá víc dílů. Herecký koncert dvou hlavních představitelů - takhle nějak bych chtěl prožívat svůj důchod :) (07.05.2005)

Nezapomenutelný laskavý a inteligentní humor pánů Sováka a Horníčka, patetické nadšení dvou "osvícenců" tu pro vědu, tu pro zocelení těla i ducha sportem, nechybí ani trocha té romantiky, prostě dílko tak půvabné a milé jako Francie, o které vypráví...ta sice nemá příliš společného s realitou historickou ani současnou, ale je nádherná. (19.04.2003)

Seriál Byli jednou dva písaři dává díky neepakovatelnému herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka a scénáři Jaroslava Dietla vzniknout nadčasovému dílu, které se stalo jedním z nejlepších českých seriálů. J.D. se inspiroval knihou Gustave Flauberta Bouvard a Pécuchet a z knihy o dvou nudných chlapících, která je mimochodem taky nudná (odložil jsem ji po několika stránkách), udělal seriál s jemným humorem a ironickým nadhledem a skvěle vybroušenými dialogy, plnými slovních hříček. M.H. a J.S. hrají ve vzácně propojené symbióze a jejich charaktery jsou životné a plnokrevné. Můj nejoblíbenější seriál. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU DOBRÝCH STO TŘICET LET. JEDEN Z NICH SE JMENOVAL FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI VE VŠEM SVÉM KONÁNÍ...ŠŤASTNI. (21.12.2002)

Nezapomenutelný seriál, který (opět) ukazuje, jaké osobnosti jsme měli mezi herci v 60. a 70. letech. Tady se jmenovitě jedná o pány Horníčka a Sováka a domnívám se, že v dnešní době by takový seriál u nás nikdy vzniknout nemohl, protože na to nemáme zkrátka dost dobré herce (při vší úctě k nim). (05.04.2003)

Nejlepší komediální seriál všech dob.Ta improvizace pánů Horníčka a Sováka.Když prý Jaroslav Dietl přijel na nátačení a viděl jak improvizují a vůbec se nedrží scénáře pronesl TEDA,KDYBYCH TO TAM MOHL NAPSAT JÁ...A samozřejmě spousta hlášek které už znárodněly O TOM MÁM ZAJÍMAVOU KNÍŽKU.S OBRÁZKY! nebo O TOM MÁM ZAJÍMAVOU KNÍŽKU.S OBRÁZKY?NO SMAZŘEJMĚ,VIDĚL JSTE UŽ NĚKDY KNÍŽKU BEZ OBRÁZKŮ?Geniální seriál jen škoda že nemá o pár dílů víc. (09.08.2003)

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)

Duo zaujetých a ke všemu svolných měšťáků na francouzském venkově a jejich "A je to" příhody komentované tak vybroušenými dialogy ve formě učených disputací, že je můžu poslouchat pořád a pořád a pořád... A pořád. A pak klidně ještě jednou. (30.01.2007)

"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." "Takže my se vlastně jeden druhému zdáme." Jeden z vůbec nejlepších českých komediálních seriálů. Absurdní disputace dvou diletantských ´vědců´ jsou neodolatelné a s předlohou Gustava Flauberta naštěstí nemá seriál mnoho společného. Román je totiž jen taková mazlavá venkovská idyla á la Babička, ale tenhle seriál je tisíckrát lepší. (11.04.2003)

Brilantní herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka v kombinaci s absurdními nápady jejich postav tvoří jeden z největších skvostů světové seriálové tvorby. (21.12.2002)

Tenhle styl intelektualního humoru mi nikdy moc nepřirostl k srdci a to i přesto že pana Sováka (především toho filmoveho) jsem miloval u pana Hornicka to už tak srdcové nebylo. Ten hrát neuměl, to byl především brilantní mistr slova že všech těch "Hovoru H" apod. Koukat se na ty dva nešiky jak pracuji nebo vedou chytré řeči kolem ale skutek utek, to chce opravdu silné nervy. Ti dva vlastně názorně předvádí jak jsou tito lidé v bežném životě ztracení a na trhu práce téměř neupotřebitelní, nic neumí jen blbě kecat, na bežné domácí práce si musí zavolat řemeslníka, páč neumí zatlouct ani blbej hřebík, onen řemeslník to už pozná mezi dveřmi a pak je i patřičně natáhne a oni mi za to ještě podekuji. Tak to má být :) Blbý je že tihle rádobyintouši které dnes chrlí jedna nepotřebná škola za druhou se všemi těmi tisíci nesmyslnými studijními obory z filolo-gender-politolo ranku nejčastéji, právě v praxi nejčastěji těmito lidmi pohrdají, různě je dehonestují a nalepkují, tedy přesně tak jak je tomu na těchto elitních školách naučili a nebo co kde a od koho slyšeli. Sami asi tušíte jak, co dnes letí, co je dnes moderní. Herectví dobré ale raději bych se koukal na lidové mistry humoru :) (06.04.2020)

Bezvadný seriál s geniální dvojicí Jiří Sovák - Miroslav Horníček. Za největší chybu považuji, jako valná většina publika, že seriál má pouze 10 dílů :((...... (08.03.2009)

"Vyslovíte nějakou hlubší myšlenku, oni nebudou schopni se s vámi do ní ponořit a nakonec jako blbec dopadnete vy a ne oni.." Písaře mám rád. Diletantskej naivismus neustále suše hláškujících pavědců, v kombinaci s jejich důchodcovskou touhou po dětinským objevování principů fungování světa, je s přibývajícími životními zkušenostmi stále zábavnější. V důchodu patrně přihodím i tu pátou hvězdu. (10.11.2021)

Vskutku skvělý televizní seriál. Konverzační lahůdka s vypointovanými dialogy dvou mistrů jemného a inteligentního humoru. Jak to jen tenkrát bylo možné... (!?) (12.02.2006)

"Na čem to ten chlapec chodí? Na chůdách?!? Na našich chůdách?!? Tak on nás podvedl, on to umííí. Ty S M R A D E !!! Ty smrade, ja tě roztrhnu!" Improvizace nezná mezí, o tom mě dokonale přesvědčili Páni herci Sovák s Horníčkem, kterým to před kamerou neuvěřitelně klape, skvěle se doplňují. Ani jediný vtip či poznámka nevyjde do prázdna, vše do sebe skvěle zapadá. Vždycky mi seriál připadal jako Večerníček pro dospělé. Humor, který mi vždy dokonale kápne do noty, repliky, které se navždy zaryjí do paměti. Když jsem byl ještě dítko školou povinné, tak jsem byl schopný o letních prázdninách seriál zhlédnout během jednoho týdne 5x kompletně celý, takový jsem byl fanatik, tak tento skvost zbožňuji, na poli českého seriálu nedostižný Král. (10.08.2007)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

"to je zajímavé.. šalvěj, vypadá úplně jako konopí" "ale vždyť to je konopí!" "to je konopí?? to je zajímavé, vypadá úplně jako šalvěj".. (03.01.2008)

Svět Bouvarda a Pécucheta nebyl nikdy mým oblíbeným, ačkoli několik momentek by se našlo. Například ta s melounem. (18.02.2009)

Můj srdeční český seriál. Pány Sováka a Horníčka bych mohl sledovat pořád, obzvlášť když hrají tak neodolatelně přemoudřelé trouby jako tady. Dietl byl prostě Dietl - a když si vzal do parády Flauberta, nemohlo z toho vzniknout nic lepšího než skvost. (12.05.2009)

Skvělé dílo nabité jemným osobitým humorem. Ex post zvláště vyznívá fakt, že během natáčení tragicky zemřel Horníčkův syn, což díky profesionální bravuře není na výkonech herců znát. (27.07.2003)