Reklama

Reklama

Epizody(10)

Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)

(více)

Zajímavosti (38)

  • Obec, ve které zakoupili statek oba písaři, je dle románu poblíž obce Chavignolles v Normandii, mezi Caen a Falaise 160 km západně od Rouen. Ale obec Chavignolles na mapě nenajdeme, takže se jedná o fiktivní název. (sator)
  • Pánové Miroslav Horníček (Pécuchet) a Jiří Sovák (Bouvard) do dialogů nenápadně zabudovávali jména hereckých kolegů, tvůrců seriálu i svá. V epizodě Dědictví (1972) po odchodu z kanceláře notáře Tardivala (Soběslav Sejk) říká Pécuchet: "Koukal jako vejr." Bouvard: "Já bych řekl spíš jako Sejk." (u DVD v podtitulcích chybně "jako srnka"). V epizodě Divadlo (1972) při ranní diskuzi u snídaně o díle Alexandra Dumase říká Pécuchet: "Prosil bych taky čálek šaje, ano?" (Miloš Čálek - vedoucí výrobního štábu). V epizodě Tělocvik (1972) při radě o způsobu hubnutí doporučuje Pécuchet: "Naopak jíst! Ovšem tedy velice střídmě, do polosyta, jak říká profesor Schmitzer (skutečné jméno Jiřího Sováka), odborník na dietu." (myslitull)
  • Jaroslav Dietl napsal v roce 1960 divadelní hru „Byli jednou dva...,“ ve které účinkovali Miloš Kopecký a Miroslav Horníček. Hodně se v ní improvizovalo a hra navazovala na poetiku Osvobozeného divadla. O dvanáct let později stejný autor použil část názvu pro tento seriál, coby hold partnerství na jevišti, ale i v životě. (sator)
  • Román, který se v originále jmenuje „Bouvard et Pécuchet,“ a byl předlohou seriálu, je posledním nedokončeným dílem francouzského prozaika Gustava Flauberta. Román byl vydán roku 1881, rok po smrti autora. V Čechách prvně vyšel román v roce 1930 pod titulem „Na pensi“. (sator)
  • V seriálu není ani jedna scéna natočená ve studiu. (raininface)
  • Seriál byl natočen v Roztokách u Prahy v Tichém údolí, na statku, který objevil architekt seriálu Zbyněk Hroch. (raininface)
  • Výtvarnice Ester Krumbachová dala do novin inzerát na historické oděvy, které by se mohly hodit do seriálu. Oděvy poté nakoupila a po malých úpravách v seriálu použila. (Zdroj: 77 seriálů). (M.B)
  • Manželka pana Sováka uvedla, že smutně proslulá paní Balážová, náměstkyně ředitele Československé televize, vydala příkaz zničit všechny kopie seriálu. Jedinou kopii zachránil vedoucí výrobního štábu Miloš Čálek. (sator)
  • Miroslav Horníček vzpomínal, že námět na seriál v České televizi nechtěli. Čirou náhodou však potkal v restauraci šéfa kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslava Mullera, kterému se svěřil, aniž tušil, o koho jde. Ten poté Horníčkovi s prosazením seriálu pomohl. Šlo však zřejmě o výjimečnou záležitost, protože jmenovaný byl znám jako "hrobník české kultury". (sator)
  • Horníčkův syn Jan se často chodil dívat na natáčení. Bohužel trpěl epilepsií a jednou po natáčení spadl do louže hluboké snad patnáct centimetrů, dostal záchvat a utopil se. Natáčení se na týden přerušilo, ale po týdnu se začalo znovu pracovat, aniž by to na Horníčkově výkonu to bylo znát. (Kulmon)
  • Věře Tichánkové se dlouho nedařilo správně spadnout do díry, kterou písaři vykopali na dvoře. Když do ní spadla, jak režisér potřeboval, pořádně si natloukla. (Kulmon)

Byli jednou dva písaři - Dědictví (1972) (epizoda) (E01)

  • Tento jediný díl se netočil na Trojanově mlýně v Tichém údolí, ale v Praze. Úvodní scéna je v parku Liboc, Obora Hvězda. Bouvardův dům je Kapucínská a Nový Svět, Hradčany. Kavárna je na Pařížské 17, Josefov. (sator)

Byli jednou dva písaři - Likér (1972) (epizoda) (E05)

  • Když oba písaři sledovali dalekohledem hanbaté slečny, viděli je hlavou dolů. Je to tak správně, protože objektiv astronomického dalekohledu vytváří vždy obraz stranově i výškově obrácený. (sator)

Související novinky

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)

Reklama

Reklama