Obsah
-
Teorému původně zamýšlel Pasolini natočit v New Yorku, finanční důvody však režiséra přiměly přesunout natáčení do výkladní skříně evropského kapitalismu, a sice do Milána. Do tohoto centra buržoazie pak inscenuje příchod hosta, který zcela změní hodnotovou orientaci členů rodiny bohatého továrníka. Pasolini označil Teorému za "báseň ve formě výkřiku zoufalství". Autorem hudby je Ennio Morricone, který obdržel Oscara za celoživotní dílo. (oficiální text distributora)
Teorému původně zamýšlel Pasolini natočit v New Yorku, finanční důvody však režiséra přiměly přesunout natáčení do výkladní skříně evropského kapitalismu, a sice do Milána. Do tohoto centra buržoazie pak inscenuje příchod hosta, který zcela změní hodnotovou orientaci členů rodiny bohatého továrníka. Pasolini označil Teorému za "báseň ve formě výkřiku zoufalství". Autorem hudby je Ennio Morricone, který obdržel Oscara za celoživotní dílo. Komentáře uživatelů k filmu (35)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(3.1.2006)
-
dwi
Nejednoduché a dějovou strukturou komplikované dílo se na jedné straně metaforicky dotýká náboženství jako prostředku k vykoupení z prázdna, na straně druhé ukazuje, kam až toto vykoupení, potažmo nalezení smyslu k bytí, může vést. Původně zamýšlenou veršovanou formu Pasolini raději předělal do prozaického rámce, který bývá divácky přijatelnější, dle mého však v některých momentech poetistické nabývá na úkor dějového. Teoréma totiž není postavena na dialozích, nýbrž na vnitřním psychologickém dění jednajících postav. Zámožná továrnická rodina je jednoho dne poctěna návštěvou v podobě záhadného cizince. Dosud fádní životy rázem začínají nabývat vitální mízy v podobě fyzické lásky. Služka, paní domu, dcera, ale i syn jsou zataženi do spárů vykupitele (ten v sobě však z části nese i destrukční tón – božské se prolíná s ďábelským), jejich existence dostává nový rozměr. Nečekaný příchod záhy střídá návštěvníkův rychlý odchod a členové rodiny se jednotlivě musí poprat se vším novým, co jim dříve prázdné nitro neposkytovalo. Služka se navrací do vlastního rodiště, kde počne vykonávat zázraky, dcera upadne do extatického kómatu, syn pod tíhou své odlišné orientace nachází uspokojení v umění, paní domu nenaplněnou lásku k cizinci hledá v sexuálním styku s jinými mladíky a otec symbolicky uzavírá celý děj zbavením se čehokoliv materiálního (včetně šatů) a odchodem do nehostinných krajin Etny. Zdánlivé vykoupení se tak často proměňuje v sebetrýznění/obětování, které však v jednotlivých osudech vede do otevřeného konce. Pasolini mě Teorémou doslova ohromil (i když ležérnost plynutí někdy sklouzává k až statické nudě) a i kdyby již nic jiného nenatočil, jeho jméno bych rozhodně nezapomněl.(12.12.2004)
-
TheRaven
Velice poetické a psychologické Pasoliniho dílo, které se na první shlédnutí a bez dalších informací, které vám ho umožní zařadit, ne právě lehce chápe. Ale pro mě, i když se budu muset podívat ještě nejméně jednou, prozatím nejlepší film tohoto italského režiséra.(5.4.2008)
-
sportovec
Alegorický, významy, souvýznamy i subvýznamy přetížený film jakoby předjímal postmodernismus. Způsob útěchy, zvolený ve filmu, je v jeho symbolické rovině jinak obtížně vykladatelný. Levicové i antifašistické asociace, které jsou ve filmu patrné, jsou natolik nesrozumitelné, že pro 90% diváků je jejich pochopení nedosažitelné. Na druhou stranu je rovněž zřejmé, že Pasolini se v žádném případě neuchyluje k levné rádobyoriginalitě a naopak se snaží o podstatné vlastní duchovní poselství. Definovat nedefinovatelné (teoréma je řeckou variantou latinského slova definice) je asi nejvýstižnějším vyjádřením jeho směřování. Příběh je vyložitelný i jako snaha po hledání odvrácené "tváře ve stínu" zběsilého konzumismu již naplno propuklých, relativně bezstarostných šedesátých let.(17.9.2007)
-
Radko
Minimum slov (myšlienkové pochody, úsečné rozhovory) v nadväzujúcich nádherných obrazoch plných posmutnelej nálady, sprevádza mrazivo pôsobivé Mozartovho Requiem a Moriconneho nadžezlá hudobná linka. Pasolini vytvoril podobenstvo o konfrontácii prijatia nových ideí s nenaplnenosťou dovtedajšieho žitia prostredníctvom príbehu zámožnej rodiny veľkopriemyselníka. Zdanlivý pohodový kľud naruší telegram o príchode cudzinca. Príťažlivý vzhľad neznámeho uhrančivo zapôsobí na obyvateľov domu. "Spasiteľovi" sa s prosbou o odpustenie postupne telesne odovzdajú jeden po druhom, a následne zotrvávajú v sexuálno-mystickom opojení. Všetkými smermi pôsobiaca pohoda intenzívnej lásky-milosti sa končí náhlym odchodom cudzinca. Pri rozlúčke sa jednotliví členovia domácnosti cudzincovi zverujú z prázdnoty dovtedajšieho života. Vyrovnať sa s duchovným posolstvom odídeného je pre každého iné, ale ich životy už nikdy nebudú ako predtým. Rôznorodosť skutkov vykonaných prijatím viery na príbehoch osudov jednotlivých postáv (od mystiky cez vyburcovanie k nikamnevedúcej tvorivosti k pôžitkárstvu, šialenstvu a jurodivom putovaní) ukazuje tŕnisté cesty duchovnej obrody (zmeny) a necháva interpretáciu na diváka. Film obsahuje množstvo literárnych (Tolstoj, Rimbaud) a výtvarných odkazov. Ústredná myšlienka o nahradení citovo, emočne a hodnotovo nenaplnených životov úprimne prežívanou láskou/vierou/nádejou, prelínajú metafory odľudšteného sveta - zábery továrenských hál ale najmä vyprahnutej sopečnej krajiny (tiahnuce sa celým filmom ako horúčkovitý zlý sen), naznačujúce potrebu prekonania pustatiny na ceste do iných sfér.(24.11.2005)
-
liborek_
Teoréma je pro mě přelomový film Pasoliniho tvorby a sám pro sebe si dělím jeho dílo na před a po T. Zatímco Mamma Roma, případně Accattone, Král Oidipus nebo Evangelium sv. Matouše (snad jen Médea se tomuto dělení vzpírá) nepůsobí tak kontroverzně, filmy pozdější, počínaje tímto kouskem, už tento nádech mají. Teoréma je však na rozdíl od filmů Trilogie života nebo Sala po stránce sdělení značně komplikovanější a mnohem méně stravitelná. Silně alegorický a symbolický příběh proměny tvrdého kapitalisty v poustevníka, který je vyvrcholením "andělského" napravování jeho rodiny zkrze fyzickou lásku... taková smršť symboliky je docela těžce pochopitelná a vyžaduje 250% soustředění. Kromě toho společensko-politického podtextu je zde také hodně patrný známý Pasoliniho sexuální tón - proto ty problémy s cenzurou. Pasoliniho filmy jsou příznačné krásnou hudbou, což platí i o tomto snímku. Nicméně ta přehršel silně levicového symbolismu je tak zašmodrchaná, že pro mě (který mám rád Pasoliniho filmy) to víc jak na tři hvězdy není.(28.8.2006)
-
MIMIC
Veľmi sústredené (takmer sa chce povedať proklamatívne a deskriptívne názorné), koncentrované, jednoduché (ale nie banálne), priamočiare (ale nie vulgárne), pomalé (ale nie rozvláčne a nudné už vonkoncom) a najmä zmysluplné podobenstvo o životnej potrebe lásky. Plus kvapka strašidelne tónovaného magického realizmu ako bonus (už mi je jasné, čo videli autori hororu "Mŕtvi a pochovaní"). A málo komentované (pretože považované za kontroverzné?). Vážení, tak túto desivo pravdivú a sakrálne intenzívnu humanistickú záležitosť (ktorá by sa mala premietať v kostole ako fakultatívny program pre pokročilé ovečky) nakrútil chlapík, ktorý o pár rokov neskôr (vedený rovnakým úmyslom) siahol po podobenstve zostavenom z "čistých" hovien. Tomu sa tuším hovorí vývoj osobného štýlu :-)(27.10.2007)
-
LiVentura
Film určitě měl smysl, nese v sobě zajímavé poselství. Pro každého jistě trochu jinak čitelné. Já si z toho vzal, že život se má prožívat, ten host měl být zosobněný "Život-realita" a to, že přišel do domu mezi smetánku má iniciovat mnoho a bylo to znázorněno dobře u každého jedince zvlášť. Odtržení aristokratů od reality je v naší době veliké...(12.8.2011)
-
ork
For ME 84%(25.12.2009)
-
Rosana
Husté dílo o muži, který obsouloží celou rodinu a po jeho odjezdu každý člen rodiny zešílí. Dcera ztuhne, syn tvoří umělecká hustodíla jen aby vyjádřil svoji homosexualitu, matka spí s muži na potkání, otec exhibuje na nádraží a tetka baští kopřivy a vznáší se nad barákem. Uchýlný jak Pasolini...(19.3.2009)
-
M.Macho
Pasolini je velkým filosofem. Zamyšlení nad společností jeho současnoti, jejími skrytými touhami a problémy, vyrovnání se s archetypálností osudu - k čemuž dopomůže Bůh. Tato myšlenka je bezmála geniální. Bůh jako klíč k rozevření zašitého, tabuizovaného v podvědomí. Duchovní hodnota narážející do duší odvržených lidí, zamknutých v konvencích a strachu z uvolnění. Pasolini je velkým básnikem obrazu, náboženským myslitelem a Teoréma jest výsostným pojednáním s velkým otazníkem o existenci, naplnění a výkřiku?(27.12.2008)
-
zazzou
Působivý a svým způsobem vyjímečný film, ve kterém se naplno projevil autorův cit pro symboliku a náznak a vytvořil ze snímku nádherné estetické dílo bez zbytečných slov.(18.3.2010)
-
de_FACTO
Pokud popřeme fakt, že Pasolini sere na diváka a "divákův úhel pohledu" jakoby ho nezajímal (dost možná jím dokonce pohrdá), setkáme se dost možná s jedním z vyjímečných filmů. Silně alegorické výjevy v komplikované struktuře se vrší neustále na sebe a ač můžeme zatratit Pasoliniho jako nudného blázna, udělat bysme to ani v nejmenším neměli, protože jeho cit pro poetické metafory (někdo může označit za "zkurvenou statickou nudu") jsou přinejmenším fascinující.(31.10.2007)
-
kusper
Řekl bych jeden z nejlepších Pasoliniho filmů.(20.11.2008)
-
Mairiel
Je mi líto, ale Pasoliniho filmy opravdu z duše nenávidím. Nebýt zdějších hodnocení a komentářů, dala bych ještě o hvězdičku míň, ale cizí názory mě přesvědčily, že nesmím hledět jenom na formu, ale i na obsah. Postava cizince, jakéhosi Amora, se mi líbila, příběh má myšlenku, ale způsob vyprávění je mi prostě odporný. Proč ty nic neříkající záběry města? Proč museli herci pořád někam zmateně pobíhat?! Proč Cizinec nevypnul plyn, když se služebná snažila otrávit, ale místo toho s ní začal souložit?!! Ne, tohle opravdu není můj šálek čaje.....(10.3.2008)
-
d-fens
Bezútešnosť a prázdnota (púšť) duše človeka, opantaného materialistickým a vlastníckym prístupom k životu.... film pre mňa nie je kritikou, ale vyjadrením súcitu (nie pochopenia!) s "moderným" ľudským spoločenstvom - otrokom mamonu a vlastnej opustenosti. Ľudia síce vždy prahli po bohatstve, ale dnes táto túžba patologicky nahrádza prirodzenú túžbu ľudských bytostí po spolupatričnosti a vzájomnosti. Stále viac sa utiekame do vlastných "zámkov" a "kaštieľov", kam hlas blízkeho človeka k nám nedoľahne, kde sa slová našich najbližších rozplývajú vo veľkých sálach plných vecí - nášho "bohatstva". Jediný Návštevník v našom paláci, ktorý nás dokáže prebudiť z letargie a apatie blahobytu je láska. Láska nám otvára oči. ...ale láska nie je synonymom šťastia... Láska je večné-dosmrtné hľadanie a nenachádzanie... Láska je utrpenie... .... z lásky môže človek ochorieť, tak ako dcéra, láska môže človeka inšpirovať, tak ako syna, láska môže človeka vystaviť nespútanej vášni, tak ako matku, láska môže človeka doviesť k hlbokej viere v Boha tak ako služobnú, a nakoniec, z lásky sa človek môže úplne pomiasť, tak ako otec..... Napriek tomu všetci vieme, že láska je našou povinnosťou.(19.10.2007)
-
mortak
Bůh vyvedl lidi z pouště, aby udělali ze světa a svých duší poušť daleko hroznější. Může ji prohlednuvši jedinec opustit nebo je odsouzen po ní bloudit nahý a sám? Katalyzátorem je vždy mládí - nemusí dělat nic, samo o sobě je umění (jak praví divadelní fráze), jenže najít po probuzení správnou cestu je těžké. Někdo svět odmítne, někdo se utápí v uměleckých experimentech, někdo vyrazí do ulic hledat duši mládí a nachází jen znuděná těla. A přitom je řešení tak jednoduché (L. N. Tolstoj popsal tímto hledáním mnoho stránek - viz záběr na knihu) - ten, kdo se oddá práci (jako služebná), bude konat zázraky. Marxistické umění vždy vycházelo z jednoduchosti, názornosti a neskrytosti, ale obrazová a příběhová přímočarost vypravovaní mě trochu odpuzuje. Není tu prostor pro náznak či tajemství, není tu bohatost výkladu, spíš jde o didaktické vyučování obrazem.(1.7.2009)
-
AndyLemon
V materiálnom svete nenájdeme pravé "šťastie".(7.6.2010)
-
twinpeaks
Pasolini o Teorémě řekl, že je to "báseň ve formě výkřiku zoufalství". Lépe to vystihnout nemohl a lépe tento film vystihnout nejde. Jak se vyrovnáme s tím, když něco postrádáme (nebo ani nevíme, že bychom to mohli mít, nebo že to vlbec existuje), pak to na okamžik dostaneme, sžijeme se s tím, aby nám to zase bylo odebráno? Třeba tak, jak je to znázorněno ve filmu. Obzvláště otec/továrník čtoucí L. N. Tolstého a rozhodnutý zbavit se všeho vlastnictví (včetně oblečení), který se rozhodne svou továrnu darovat jejím zaměstnancům, je dobrá dějová linie hodna zamyšlení (již úvodní "diskuse" o závěrech předání továrny - zda tím udělal z pracujících buržoazní třídu, nebo setřel rozdíl mezi vykořisťující a vykořisťovanou třídou, je zajímavá, vezmeme-li v úvahu Pasoliniho "politické" přesvědčení).(10.1.2009)
-
Aqualung
Tak tohle je tedy síla. !Po skončení jsem chvíli ležel a koukal na obrazovku, která už nic neříkala, kromě návodu na obsluhu.Ale teď vážně.Pasolini v sobě nezapře levičáka, ale slouží mu to, jako ostatně vše, co dělal, k provokování. Jeden můj přítel však řekl, že se nesmí směšovat italské komunisty s tím levicovým ksindlem u nás nebo ve východní Evropě v té době.Ale nazpět k filmu......"Co kdybych továrnu daroval dělníkům, kteří v ní pracují?..."Poté se majitel a otec odpoutává od zbylých hmotných statků, počínaje oblečením, a konče reálným světem.Končí to ale útěkem nikam a hysterickým řevem do prázdnoty....Ale na začátku všeho přichází do rodiny továrníka sličný jinoch, bisexuál, který podaruje sexem jednotlivé postavy, nějak je alteruje, no a poté se začnou s dotyčnými dít poruhodné věci.Služka po obšťastnění odchází nazpět do rodné vísky a začne dělat zázraky, posléze je vlastní matkou zahrabána do země a snad se stane svatou... Homosexuální syn továrníka uniká do abstrakce umění a oharničuje se tak oproti realitě..., a konečně jeho matka po obšťastnění sbalí dva teenagery a opakuje si sex v příkopu vedle kaple.Maso!Není jasné, anebo je až příliš jasné, zda spanilý mladík-pokušitel je Bůh nebo Ďábel, či snad obojí?Ona jistá schizofrennost důsledků jeho počínání je nejsilnějším momentem filmu, který diváka irituje.Naprostý rozvrat, a co je jeho příčinou?Nebe?Peklo? Fantastická kamera, poetika, nádherný film.Kloubouk dolů před panem Pasolinim!(6.11.2009)
